Žijete dlouhodobě v Berlíně. Čím je pro vás tamní prostředí pro bytí a skládání vřelejší než to v Praze?

Vlastně ani nevím. Nemám s čím moc porovnávat, život v Praze si pamatuji jen jako dítě a puberťačka, celou dosavadní dospělost prožívám v Berlíně. Těžko pro mě zhodnotit.

V Berlíně jste studovala songwriting. Studium nebylo cíleně o skládání písniček, ale o věcech jako audio inženýrství, hudební produkce, music byznys, PR či hudební historie. Uplatnila jste vše v praxi?

Jo, určitě se to teď hodí. Ze školy jsem venku taky už nějakej ten pátek, proto si už nevzpomenu, co všechno jsme tam měli a jestli úplně vše dnes uplatňuji, ale jo, hodně věcí bylo fajn, třeba ta rozmanitost.

V Berlíně se dorozumíváte angličtinou (stejně jako váš muž ze Švédska), dříve jste v tomto jazyce i tvořila. Proč nakonec v písničkách zvítězila čeština? Nebylo by pro vás snazší psát anglicky?

Protože si s češtinou dovedu líp hrát, práce s ní mě umělecky víc naplňuje. Naopak moje angličtina mi vadí, nelíbí se mi můj přízvuk, nemám tak květnatou slovní zásobu, v tomhle smyslu mě tolik neinspiruje. Angličtinu používám na každodenní bázi v hovorové mluvě, můj stage talk je přirozenější v ní. Ale pro skládání to tak necítím.

Svým vyjádřením, divnozpěvem (myšleno v dobrém slova smyslu) mi připomínáte Pam Rabbit a další trendy interprety. Zakládáte si na svém projevu? Odkazuju se i na komentář pod novým videem: "Je zvláštní, jak se česká scéna posouvá a český jazyk se v hudbě deformuje. Slýchám, jak je to pro starší generaci nepříjemné, ale já osobně v tom vidím konečně nějaký potenciál k rozvoji scény, a to jak v alternativě, tak i v mainstreamu. Děje se to, bude se to dít víc a těším se, kam se to za ty roky posune. Některá slova si nemusíme rozumět, to je svoboda. Můžeme si se slovy dělat, co chceme." Co si o tom myslíte?

Projev je součástí uměleckého vyjádření, takže z tohoto hlediska ano, zakládám si na něm. Určitě se ale nesnažím dělat něco na sílu. Jen se pokouším hledat zajímavé melodie. Možná ta deformace jazyka je prostě jen o melodiích a o vývoji hudby, nových možnostech inspirace a možnostech globalizovaného světa. A tím se bude česká scéna i ostatní scény vyvíjet. Podle mě ale používám docela normální češtinu, také mi nepřijde, že bych se projevovala divnozpěvem. Nejsem profesionálně trénovaná zpěvačka, jsem prostě jen písničkářka a hudebnice, možná kvůli tomu vám to tak přijde. Jinak s komentářem pod videem souhlasím, líbí se mi.

Na debutovém albu se objevil předělaný "Dezolát" od Vypsané fiXy. Proč právě tahle skladba a tahle kapela? Bude na nové desce taky nějaký cover?

Fixu mám ráda třeba od dvanácti, hodně jsem ji poslouchala, prostě srdcovka. Když jsem začínala hrát vlastní český repertoár živě, neměla jsem ještě dost svých věcí - taková klasika. Tak jsem chtěla zařadit cover a přišlo mi, že něco od Fixy by mohlo být fajn. "Dezolát" jsem zvolila asi jen proto, že ho zná hodně lidí, a tak si se mnou mohli diváci na koncertech zazpívat. Moje verze pak měla docela pozitivní ohlasy, jak je taková jiná, proto mi přišlo dobrý dát ji na první desku.

Na té nové žádný nový cover nebude.

Pokud si vypůjčím název minulé řadovky "Pozdravy z polepšovny", jak moc jste se, obrazně řečeno, polepšila v rámci tvorby pro druhou studiovku? V čem se váš přístup lišil?

Podle mě jsem snad s "Pozdravy" dorostla. "Pozdravy z polepšovny" odkazují na můj život mezi třiadvaceti až pětadvaceti lety. Nové album provází mými late-mid twenties. Hodně textů pro tuto nahrávku čerpám z mýho zápisníku, který nosím furt s sebou. Začala jsem si ho vést původně kvůli takovýmu self-care, nejdřív jsem si zapisovala věci, kterých si v životě vážím, každý den. Co mě v ten daný den potěšilo a tak. Pak jsem si postupně začala zapisovat všechno možný, co jsem kolem sebe viděla, čeho jsem si všímala, malých detailů, lidských interakcí a tak dále.

Často jsem jezdila hrát sama vlakem z Berlína do Česka, proto je hodně zápisků z cest, z vlaku, z kupé, z jídelního vozu, ale z toho původního, tam mi pan vrchní jednou řekl celej nešťastnej: "Tak o nás rozhodli, budou nás rušit, musíte za nás bojovat!" Nějaký zápisky jsou z berlínskýho u-bahnu, s-bahnu, mám i poznámky z líbánek, procházek, všechno možný. Taky jsem v tu dobu docela četla českou literaturu, Bolavou, Hájíčka, nasávala slova, slovní obraty, momenty, okamžiky.

Takhle jsem "Pozdravy" netvořila. Písničky z nich vždycky začaly s nějakým nástrojem.

Nová deska proto mnohem víc stojí na textech. Občas to jsou plnohodnotný texty, občas třeba jen úryvky, motivy, který pak doprovází emoční instrumentace.

Za "Pozdravy z polepšovny" jste získala dvě ceny - Anděl a Apollo. Jak moc to bylo motivující, či naopak svazující, pro další tvorbu?

Trochu svazující to bylo. Myslím, že jsem kvůli tomu i měla nějakou dobu autorský blok, kdy jsem získala takový ten pocit: další deska musí být stejně dobrá, nebo lepší. S tímhle pocitem je těžký se umělecky uvolnit a zahájit nový proces umělecký i osobní zranitelnosti, nasávání, poznávání pro tvoření něčeho nového. Protože člověk si úplně nemůže rozhodnout, jak přesně bude další dílo vypadat.

Na chystané album "Krása", které bude obsahovat jedenáct skladeb, láká singl "Nanana". Opět v tom tak trochu cítím návaznost na Fixu, která si letos připomene dvacetiny svojí nahrávky "Krása nesmírná". V čem bude spočívat krása vaší "Krásy"? Co na ní chcete opěvovat - exteriér a věci na povrchu jako kontrast oproti minulé řadovce? Půjde o koncepční počin?

Asi jo, asi to v něčem je koncepční deska. Podle mě jsem v podstatě odpověděla, už když jsem vysvětlovala proces tvoření s tím notýskem a záznamy. Krása každodenních okamžiků, že zákoutí hnusného špinavého města mi najednou přijdou inspirativní a krásný, když se tomu otevřu - takže jo, exteriér, hodně v tý desce pozoruju okolí. Ale vlastně i introspektivně, krása uvědomění si vlastního stárnutí, plynutí času, hodnoty, vědomostí, krása utvrzení sám sebe, přijmutí svých démonů a krása naučit se říct sbohem people-pleasingu.

Písničkou se zavazujete, že budete dělat vše, včetně muziky, jen dokud vás to bude bavit a naplňovat. Touto myšlenkou by se asi měli řídit všichni, co myslíte?

Jo, to jo. Ono to je podle mě ale v hodně případech těžký. Proto je ten singl i takový hořko-sladký. Ale určitě!

Píseň pojednává také o monotónnosti života v berlínské metropoli a snaze o uniknutí z ní. Ale to je podle mě všude stejné. Co děláte proto, aby vás monotónnost nepohltila?

Třeba album.

Singl zvukově odráží to, jak bude znít zbytek nahrávky? Prý se má objevit více orchestrálna, elektroniky i ryzího písničkářství. Co si mám pod tím představit? Jste otevřená všemu?

Singl není nutně zvukovým obrazem toho, jak bude znít zbytek desky. Album bude různorodé, takže jo, objeví se tam písničky víc orchestrální, ale i některý víc elektronický, nějaký zas víc písničkářsky holý, některý zase indierockovější. Ano, snažím se být otevřená vůči většině hudby a umění.

Líbilo se mi, když jste obecně definovala dobrou skladbu jako tu, která vás musí pokaždé překvapit. Překvapují vás stále vaše písně? Nacházíte v nich stále něco nového?

Občas ano. Snažím se ale nevracet zas tak moc ke svým starým věcem. Třeba "Kde si Aneto" si občas pustím, tam jsme nechali náhodný počet dob před každým refrénem podle aktuálního pocitu při nahrávání. Ta je dobrá tím, že se to nedá nikdy pořádně při poslechu spočítat. "Aneta" mě vždycky zabaví.

Dopředu vás žene umělecký hlad a chuť. Pořád potřebujete víc a víc objevovat. Hledáte krásu. Je tento pocit stále intenzivnější? Nebo už se začíná pozvolna naplňovat?

Ano, on ten umělecký hlad je naplňující. Takže se naplňuje, ale doufám, že ta chuť a nutkání vždycky jít někam dál nepřestane. Bylo by smutný, kdyby to přestalo.

Vidíte v křehkosti sílu? Napadlo mě to v souvislosti s vaší tvorbou, projevem, předposledním, velmi emotivním klipem k songu "Máma a táta", který některé lidi dovedl až k slzám... Vaše videa mají hloubku. Jak moc je pro vás důležité vizuálno?

V křehkosti je síla, jo. Nebo, prezentovat a sdělovat křehké stránky a prožitky, je, myslím, silné a odvážné, těžké, ale důležité. Vizuálno vnímám jako důležité, ale kredity za mé klipy si nevezmu, za nimi stojí šikovní a talentovaní filmaři, kteří zase svým uměním otiskli, jak vnímají mé písně.

V úvodu klipu k singlu "Ulalala" se odkazujete na to, že jste potřebovala vyplnit místo na předchozím albu, proto vznikla tato píseň. Šlo i o případ nějaké skladby na chystané studiovce?

Ne, u dalšího alba ne. U "Ulalala" je to spíše taková srandovní poznámka.

Máte nezvyklý timing klipů. Ten s letní tematikou - "Ulalala" - vyšel v zimě, ten odehrávající se na zamrzlém Lipně "Nanana" naopak teď na jaře….

To tak vyšlo časově.

V obou klipech běžíte. Před čím utíkáte?

Moc běžet neumím, jak je i z klipů vidno. Asi mě chtěli spíš filmaři potrestat, zasmát se a dát mi malé tělesné cvičení.

K poslední desce vyšla i videa Behind the scenes. Plánujete to i nyní?

Neplánuji.

V rámci oslav sto třiceti let Holešovické tržnice se 6. května odehraje váš koncert s Kubou Königem. Na co se můžeme těšit? Koho napadlo toto spojení?

Zahrajeme nějaké nové písničky z připravovaného alba. V Holešovické tržnici je to fajn. Vystoupíme s mým manželem v duu, v tomhle složení jsme v Praze nehráli dlouho, aspoň půl roku. Spojení s Jakubem Königem byla, myslím, přímo iniciativa Holešovické tržnice.

Na konci května budete reprezentovat ČR na EXPO v Japonsku. Co to pro vás znamená? Chystáte něco speciálního?

Bude to super, moc se těšíme! Speciální to bude, zahrajeme s kapelou a Róza Kolková, která mi dělá všechny artworks a ilustrace, udělala animace přímo pro naše vystoupení na EXPO.