The Coral jsou další kapelou s přímým odkazem na to nejlepší z minulosti. Zjednodušeně by se snad dalo říci, že jsou to moderní psychedelici. Zvuk jejich druhého alba "Magic And Medicine" je posazen (opět) někam do konce šedesátých let. Není to vyložená kytarovka, protože užívají i méně typické nástroje, třeba dechové, kupříkladu "Eskimo Lament" začíná jako středověká píseň a v polovině ji právě dechy posunou někam úplně jinam. Vůbec celá deska na mne působí podivně znepokojivým dojmem a není to myšleno špatně. Přispívají k tomu občas mírně bizarní texty.

V první písni "In The Forest" se nepokrytě vkradou do posluchačovy mysli The Doors, zejména díky typickým klávesám a barvě hlasu zpěváka Jamese Skellyho. Reminiscence The Doors se vynoří v průběhu alba ještě několikrát, třeba v závěrečné dohrávce "Careless Hands". Obdivuji šestici tak mladých muzikantů, že dokáží ze své hudby s nadhledem dělat občas dekadentní zábavu. Dvě písně mají v názvu blues, ale v podání The Coral nečekejte žádnou klasickou dvanáctku, nýbrž správně pokroucený hybrid - vzali to zkrátka po svém.

Dokáží zahrát i příjemné kytarové hitíky - jemnou "Liezah", hořkosladkou "Bill McCai" i beatlesáckou "Pass It On". Na malém prostoru jedné skladby rozehrají melodrama "Secret Kiss", přičemž ale cítíte, že při tom na vás spiklenecky pomrkávají a celé to zakončí sonickým běsněním, v němž pár šílenců pere do všeho, co právě bylo po ruce, a pak ještě objeví možnosti přelévání zvuků z jednoho kanálu do druhého.

"Kouzlo a lék" liverpudliánů The Coral, oblíbenců britského hudebního tisku, je pěkná a zvláštní deska. I když kytarový riff závěrečné "Confessions Of A.D.D.D." je vtipně vykradený (možná náhodou) od Sheryl Crow a její "Favorite Mistake".