Je škoda, že zájem kolem frontmana Davea Bayleyho a jeho Glass Animals vzbudil hlavně netflixovský seriál "Tenkrát poprvé", kde zazněl pozdější megahit "Heat Waves". Tato oxfordská formace totiž působí na scéně už čtrnáct let a natočila čtyři pestrobarevná alba, která svým zvukem a energií dokážou posluchače přenést do jiného světa. Nyní brázdí svět se svou šňůrou "Tour on Earth", během níž si naplánovala čtyřicet dva koncertů napříč kontinenty. Ty nejblíže nám umístila do Berlína, Mnichova a pro Moraváky nejdostupnější Varšavy, kde během sobotního večera jejich kosmická loď přistála v aréně EXPO XXI.

Ovšem označit EXPO XXI za arénu je možná poněkud nadnesené. Hala, nacházející se v nově vznikající moderní čtvrti Varšavy, připomíná spíše velký prázdný hangár, kam ani MHD zatím příliš nejezdí. Zapomeňte na pohodlí sedadel či komplexní zázemí pro návštěvníky - venku se tyčí řady toitoiek, uvnitř najdete jen dva provizorní bary s čepovaným pivem, stánek s merchem a za černým závěsem skromné pódium, které tak akorát pojme čtyřčlennou sestavu.

Překvapivě však tento syrový a minimalistický koncept dokonale sedl k celkovému charakteru večera. Měli jste pocit, jako byste se ocitli v opuštěném skladišti z tajemné Oblasti 51, kde vám utajovaná kapela z jiné galaxie přiletěla sdělit skryté pravdy vesmíru. Scénu zdobila série retro obrazovek, připomínajících staré raketové panely, uprostřed lákala pozornost skleněná polokoule - jakýsi centrální mozek lidstva, který atmosféru nadpozemského vystoupení jen umocňoval.

Než ale započala pouť napříč vesmírem, svůj čtyřicetiminutový set představila skupina The Big Moon. Tři dámy a jeden bubeník přinesli do prostoru velmi příjemnou pop-rockovou atmosféru, která znamenala osvěžující předehru k hlavnímu aktu. Přestože publikum reagovalo spíše vlažně, bylo patrné, že si hudebníci svůj set užívají. Největší potlesk sklidili za cover "Praise You" od Fatboy Slima, ačkoli i jejich vlastní songy jako "Your Light" zněly jak z repertoáru Florence And The Machine. V tomto směru se dají The Big Moon pro pozici předskokana označit za opravdu povedenou volbu.

Úderem deváté hodiny večerní se rozezněly burácející bubny a trubky ze slavné skladby Richarda Strausse "Tak pravil Zarathustra", kterou ještě víc proslavil film "2001: Vermírná odysea". Tím započala devadesátiminutová smršť elektroniky a neubývající energie Davea Bayleyho, který neustále pobíhal z jednoho konce pódia na druhý, následně se pro fanynky zavrtěl v bocích a už po třetí položce byl nucen odhodit sáčko a zbytek večera odzpívat jen v útlém tílku.

Glass Animals dokážou svojí hudbou neskutečně strhnout celý dav. Polští diváci měli dobře nastudované všechny texty, a tak nevznikaly trapné chvilky, když zpěvák nechal část písní jen na nich. Hity typu "Your Love (Déjà Vu)" nebo "Tokyo Drifting" naživo chytaly ten správný drajv, a když se v půlce lehce zpomalilo a frontman se zničehonic objevil za fanoušky v prostoru pro zvukaře, kde odzpíval "Gooey", měl už v osidlech lapeny úplně všechny přítomné. Při "Pork Soda" zas do publika hodil ananas, ve kterém se schovávala volná vstupenka na jejich další vystoupení.

Hlavní důraz kladli muzikanti na aktuální desku "I Love You So F**ing Much". Hodně zamrzelo, že nedošlo například na skvělé "Whatthehellishappening?" nebo "I Can't Make You Fall in Love Again". Když se ale rozezněly tóny "A Tear in Space (Airlock)", ukázalo se, že se opravdu jedná o vůbec nejlepší singl souboru, který ovšem neprávem prošuměl rádiovými étery. Pozadu nezůstala ani "Creatures in Heaven" a závěr "On the Run" vyhnalo neustálé zrychlování do šílené melodické kakofonie.

Přídavek logicky patřil jejich největšímu hitu "Heat Waves", který očekávali snad všichni přihlížející. Jakmile zazněly první tóny, z davu vytryskla vlna nadšení a všichni jako jeden začali zpívat text. V těchto momentech se rozvibrovaly nejen hlasy fanoušků, ale i tenké plechové stěny Expa, které pod náporem basů a rytmů rezonovaly v rytmu skladby. Světla tančila po celé aréně, proměňující prostor v pulzující světelnou show.

Glass Animals rozhodně patří i na česká pódia (skvěle by například zapadli do line-upu festivalu Colours of Ostrava) a naše publikum zatím netuší, o jaký příval entuziasmu přichází. Jejich živá vystoupení jsou nabitá dynamikou a přinášejí jedinečnou atmosféru, kde se psychedelické melodie prolínají s tanečními rytmy.

I když hlavní zpěvák Dave Bayley nepatří k velkým řečníkům a jeho proslovy se omezovaly spíše na pochvaly směrem k nadšenému davu a zmiňování skvělé atmosféry, jeho sympatické charisma to více než vynahrazovalo. Každý jeho pohyb, od ladných tanečních kreací až po momenty, kdy do obecenstva vhodil nafukovacího mimozemšťana, působil přirozeně a autenticky. Proto by si i čeští posluchači rozhodně zasloužili tuto výpravu za mléčnou dráhu zažít na vlastní kůži.