Organizátoři z Rock for People Concerts mnohé potěšili už nezvyklým a oboustranně výhodným posunutím programu kvůli jim rovněž organizovaným Leoniden v MeetFactory. V Lucerna Music Baru by stejně museli kvůli pravidelným víkendovým diskotékám končit předčasně, a tak ještě přitlačili a umožnili zájemcům zhlédnout většinu programu v obou klubech.

V konečně opravené Vodičkově ulici proto předskokan James Bruner z Nashvillu začínal už v 17:30 a ve 21:00 jsme měli všechny vystupující za sebou. Zmíněný muzikant sice do programu žánrově zapadl, jeho písně však postrádaly chytlavost jeho nástupců. Nevyrovnaný zvuk výsledku rovněž nepomohl, tudíž kdo dorazil až na ústřední duo, o nic zásadního nepřišel.

S nástupem garážových glamrockerů se zvuk ve vyprodaném klubu zásadně zlepšil, se širokým úsměvem principála Luka Spillera v rozhalené rudé košili se zvedla i atmosféra. "Skákejte!" zvolal ze startu. Stačilo to. A nadšení vydrželo až do konce.

Králi revivalu sedmdesátkového rocku sice zůstávají brilantní The Darkness, ovšem i mladší kolegové z The Struts ukazovali, jak neskutečně jejich muzika šlape. Z umění tvorby zpěvného refrénu musejí mít minimálně státnice.

Jejich set oproti předchozím štacím aktuálního turné nepřekvapil, došlo při něm i na zbrusu nový singl "Can't Stop Talking", který oficiálně vyšel teprve o den dříve - a i pomocí něj se jim podařilo diváky rozezpívat. Za svou vlastní instantní klasiku už od vydání označili pánové starší kousek "Pretty Vicious", neokoukaný trik ukázali až chvíli před koncem. "Vytáhněte si mobily a natáčejte kamaráda vedle sebe," uvedli a vybízeli k opakování po frontmanovi: "Čau! Mám tě rád! Ale opravdu zamilovaný jsem do kamery!" Takto řádili, když uváděli hit "In Love With The Camera".

Že tvoří muziku pro celou rodinu, ostatně nevědomky dokázala i dvojice stojící kousek před zvukařem. Pravděpodobně brzy plnoletý syn na koncert vyrazil i se svým zhruba padesátiletým tátou a oba dva se viditelně velice dobře bavili. The Struts, na něž se dle ankety vypravili prvňáčci i letití fanoušci přibližně v poměru půl na půl, se mezitím blížili k finále.

Zpěvák s nosným a jistým vokálem toho sice publiku mnoho neřekl, většinu času ho spíše hecoval a vychutnával si potlesk, před koncem se ale sám do kotle vypravil a rozezpíval ho. A následně zastavil a umlčel diváky před tím, než s kapelou odpálili poslední refrén hitu "Put Your Money On Me". Britská skupina vzývající oldschoolové hodnoty a rockové legendy minulosti tak opět spolehlivě pobavila a hledat mouchy lze na jejím setu jen stěží.

Kožená bunda s třásněmi, lak ve vlasech tvořící účes z minulého tisíciletí, košile s flitry a leopardími vzory, batikované košile, oranžový Les Paul, tamburína, korálky a řetízky kolem krku nebo symbol míru na projekci. Toť hlavní vizuální propriety Barnse Courtneyho a jeho čtyřčlenné doprovodné skupiny.

A především nesmírně energický projev. Už ve třetí písničce "Hands" frontman vylezl na bicí a mlátil do činelu paličkou, krátce nato točil mikrofonem a ukazoval různá rocková gesta či power pózy. Šlapalo to ještě víc než u předchůdců - a to je co říct. Mělo to odpich, drajv, šťávu, energii, tak akorát silnou hlasitost a vokál, který se nebál dlouhých tónů, natož nezřídka užívaných ječáků. "Slabé songy u nás neexistují," jako by Barns dával vědět stále roztančenějšímu publiku a doslova přitápěl pod kotlem s každým dalším refrénem.

Esence Yungbludovy ukřičenosti a nasazení byla znát v každém songu, ostatně klidně by ho Courtney mohl v popularitě časem dohnat. "Hrával jsem pro deset lidí a nikoho jsem nezajímal. Snil jsem o těchto momentech. Pak jsem konečně podepsal nahrávací smlouvu. A pár let nato mě vykopli," svěřil se v snad jediném klidnějším momentu celého setu. A pak si po několikáté přihnul z flašky a znovu přidal. Vůbec nejvíce v nesmírně návykovém hitu '"99"', v němž lamentuje nad přechodem z dětství do dospělosti a přeje si, aby se zase mohl vrátit do doby, kdy v televizi sledoval anime "Pokémon" a pařil od rána do večera na svém Nintendu 64. Vrchol večera.

Než odešel, stihl ještě oslovit slečnu se zelenými vlasy v první řadě a výslovně se jí zeptal, co by jako umělec měl ještě udělat proto, aby se lépe bavila a on tak její zážitek z koncertu vylepšil. Na rozdíl od všech ostatních se totiž dlouho tvářila otráveně a místo sledování divokého dění na scéně s interpretovým máváním stojanu od mikrofonu ve vzduchu zírala do svého telefonu.

Slečna požádala o vodu a krátce nato lahve s vodou létaly do publika ve větším než malém množství. A létal do něj i sám Barns. Nejprve seskočil do kotle, aby se potěšil s fanoušky, krátce nato se při výtečné "Kicks" rozhodl zaplavat si na jejich natažených rukou. Rocková hvězda, jak se patří.

Především ale zpěvák stejně jako na Rock for People 2023 ze sebe i svých diváků sice vyždímal poslední kapky potu, odešel ale z pódia ve chvíli, kdy ho neměli už dost, ale naopak by zvládli a chtěli ještě mnohem víc. I to je umění. Tak snad mu návrat do Česka nepotrvá moc dlouho.