Popiš mi svou hudební kariéru do doby, než si tě vytáhl Yungblud na pódium. Co všechno jsi do té doby stihl?

Záleží, jak se na to člověk podívá, ale do té doby jsem seděl v pokoji, dělal písničky a vydával jsem je na Spotify. Už předtím jsem hrál v pár kapelách, ale nikdy to nebylo nic vážného. Navíc jsem do té doby neodehrál jediný koncert. V září 2023 jsem si vydal první song, všechno jsem si dělal k tomu sám a nic dalšího se do té doby nestalo.

Kdy jsi začal hrát na kytaru?

Myslím, že to bude tak šest, sedm let nazpátek. Předtím jsem se učil na klavír, chodil jsem do sboru stejně jako máma. Táta měl kdysi svou kapelu, takže jsem v tom vyrůstal. Kromě toho jsem se věnoval hodně i sportu - judo, fotbal a podobně. Ale přestalo mě to bavit, nelíbilo se mi, že mi trenéři kolem říkali, co je správně a co špatně, a tak jsem vzal do ruky kytaru, kde žádné pravidla neexistovala, a to mě nadchlo.

Jak vzniklo jméno kapely? Překvapilo mě, že se to správně vyslovuje nikoliv Ruvoríd, ale jako otázka, tedy Ár jů voríd?

Je v zásadě jedno, jak to kdo vyslovuje. Vymysleli jsme to s kámošem jako takovou Gen Z zkratku a možná to tady v ČR nedojde každému hned napoprvé. Obecně jde o to, že na naši mladší generaci je hodně tlak ze strany starších, kdy od malička posloucháme, že oni to měli těžší a z čeho všeho že my máme obavy, že přece nemůžeme být - jestli můžu být trochu sprostý - v prdeli tak, jako to mívali oni, protože máme ten život přece lehčí. A ten název tak vystihuje jakési motto naší generace, kdy jsme stále porovnávaní s generacemi před námi, a já si myslím, že je důležité soustředit se na to, co je teď, a ať už jsi v jakékoliv fázi života, musíš to nějak uchopit a s problémy se vypořádat, protože ty tady budou vždycky a bude je mít každý.

O podobných věcech se snažím i zpívat, kdy většina mých textů v písničkách jsou mé výplody toho, jak si tady sedím v pokoji a píšu o tom všem songy.

Když Yungblud žádal někoho na stage, nebylo moc dobře vidět, jak se stalo, že si tě vybral. Stál jsem tehdy trochu víc vzadu. Měl jsi nějaký transparent, vehementně ses hlásil, nebo to proběhlo ještě nějak jinak?

Tys tam byl? (zaraduje se, pozn. aut.) Transparent jsem neměl, ale obecně - vždycky, když jsme s kámoši na libovolném koncertě, neděláme to tak, že bychom šli na místo o dvě hodiny dříve, abychom se dostali do první řady. A v případě Yungbluda i Bring Me The Horizon nebo třeba Machine Gun Kellyho jsme dorazili třeba pět minut před startem. A věděl jsem, že jakmile Dominic alias Yungblud začne svůj koncert, hned začne lidi hecovat a rozjíždět circle pity. Takže se začnou lidi tlačit dopředu a naopak ti, kteří nechtějí být v moshpitu, uhnou.

Takže my tam dorazili na poslední chvíli, začali jsme se tlačit dopředu a najednou jsme tak v páté řadě. A po asi dvaceti minutách se Yungblud zeptá, jestli někdo umí hrát na kytaru. Je to čtvrtý den fesťáku, headliner, kývl bych v tu chvíli na cokoliv. Seběhlo se to strašně rychle - zvedl jsem ruce, a jak jsou ti lidi na Rockáči takoví hodní a přející, začali mi uhýbat a postrkovat mě dopředu. Já jsem úplně křičel, mával rukama, prodíral se lidma, a i kdyby se mě v tu chvíli už nevybral, já byl tak rozhodnutý, že tam jdu, že neměl na výběr. (smích)

Znal jsi písničku "Fleabag" už dříve, nebo ses ji naučil až na pódiu?

My jsme tu písničku poslouchali s kámošem Adamem, a tak jsme všechny ty new-gen rock songy znali. Hráli jsme to na kytaru a umíme to. Ale jsou to jen čtyři akordy, nic světoborného. Spíš to bylo o tom, co jsem tam předváděl, než že bych byl nějaký extra šikovný hráč. Myslím si, že bych tam mohl předvádět cokoliv. Oni by mi to kdyžtak vypnuli, kdyby to bylo extra blbé.

Jestli si to pamatuju správně, tak sis tam s ním i zakouřil. Když se zeptám úplně napřímo: jsi kuřák, nebo šlo o spontánní okamžik?

Bohužel už nemůžu být kuřák. Jakmile jsem začal hrát koncerty, ukázalo se, že je to problém, protože jsem trochu alergik, takže každé první cígo je pro mě jako páté pro jiné lidi. Ale jak se říká - když piju alkohol, tak u toho kouřím. Takže nebylo to mé první cigáro, a když jsem viděl Yungbluda, jak si dává, křičím na něj "Hey!", ať mi dá taky, takže to bylo úplně přirozené.

Dostal jsi od něj následně bílou kytaru, na kterou hraješ při svých koncertech dodnes - co se dělo potom, jakmile jsi slezl z pódia?

Já jsem z té stage ve skutečnosti vůbec neslezl. Byl jsem schovaný za těmi bannery a dokoukal jsem tak celý koncert. Potkal jsem u toho různé lidi z Rockáče a hlavně i jeho managera Adama, který byl mega vtipný, tak jsem s ním kecal. Stál jsem tam takhle s kytarou (ukazuje, jak ji oběma rukama pevně tiskl k tělu, pozn. aut.), dokoukal jsem tu show a následně mi Adam nabídl, jestli tu kytaru nechci i podepsat. Takže po koncertě jeho manager zastavil Yungbluda, přitáhl ho ke mně, aby mi to podepsal, pokecali jsme a je z toho i video od Yungblud Army, kde pak už chodím hrdě s casem na kytaru.

Yungblud tě pozval na svůj festival Bludfest v Británii. Kde na tebe vzal kontakt? Od organizátorů festivalu, nebo odjinud? Můžeš přiblížit, jak to celé proběhlo?

Když jsem z Rock for People dojel domů, postnul jsem video na Instagram a psal jsem lidem, ať tam Yungbluda označí. To se povedlo, on mi to okomentoval, pak bylo dva dny ticho. A moje štěstí spočívalo v tom, že mě do toho videa označil taky, protože už měl můj Instagram a sám mě začal sledovat. Díky tomu jsme si pak napsali a on mi během té konverzace v chatu napsal: "Hej, dojeď na Bludfest! Vem tři kámoše a uvidíme se tam!"

Musel sis platit letenky, vstupenky na festival, nebo co se dělo dál?

To bylo všechno v jeho režii. On nás tam pozval na výlet. A k tomu jsem s ním byl i znovu na stagei přímo v té Británii.

Byl jsi pak s ním i v kontaktu někdy později? Nebo byl úplný klid až do doby, než tě nedávno oznámili jako předskokana jeho chystaného koncertu na Výstavišti?

Párkrát jsme si ještě napsali, ale nic zásadního. Stejně upřímně nemám nic, co bych s ním řešil, a myslím, že mě v té době stejně bral jako fanouška. Navíc je hodně zaneprázdněný, takže jsem ho nechtěl otravovat.

Všechno, o čem se nyní bavíme, ti přihrálo další životní šanci - Rock for People tě oznámil jako prvního vystupujícího pro letošní ročník a v červnu sis tam zahrál na stagei Petra Svobody. Jak na to vzpomínáš?

Bylo to úplně crazy. (dává hlavu nevěřícně do dlaní, pozn. aut.) Mám neuvěřitelné štěstí, že před prvním koncertem v Café V lese, pak i před Rock for People a i teď před koncertem, co mě zítra čeká v Brně v ArtBaru, jsem byl pokaždé nemocný. Nechápu, jak se to stane, jestli je to psychosomatické a vždycky, když se blíží taková příležitost, moje tělo se vypne... Protože třeba od RFP dodnes jsem nemocný vůbec nebyl. Ale děje se mi to.

Každopádně RFP byl můj první oficiálně domluvený koncert, a tak jsem hrozně rád, že jsme do té doby stihli oznámit a odehrát ještě pár dalších, abychom se na něj nachystali a sehráli se. Hrozně jsem se toho Hradce Králové bál, protože nikdy dřív jsem koncert fakt nehrál, takže během toho necelého roku, co jsme věděli, že se to odehraje, jsme se snažili odehrát co nejvíce akcí, co to šlo. Podařílo se nám zahrát si kromě Café V lese ještě v Kabinetu Múz v Brně, na Kolínském majálesu a v Berlíně v klubu Punke, kde jsme předskakovali našemu kamarádovi, který si říká Hands. Navíc do toho bylo zkouškové, takže jsme se museli snažit i v tomto ohledu.

Jak u vás v kapele probíhá tvorba nových songů? Děláš na nich primárně sám, či s kapelou? Kdo přináší nápady?

My jsme s klukama začali až v prosinci minulého roku. S Tomášem jsem skládal něco málo už v létě, protože jsme se znali ještě z předchozí kapely, ale do té doby, než se stalo to s Yungbludem, jsem si všechno dělal sám. Někdo mi to třeba pak zmixoval nebo mi pomohl s textem, ale více jak 90 % všeho řeším sám.

Základem je pro mě kytara, kterou si nejprve přehraju a vytvořím tu melodii na ni, posléze ji teprve předělávám do počítače. Stavím to většinou od kostry, kdy mě většinou chytne nějaká melodie nebo hook, pak to skládám na sebe jako skládačku. Někdy ty songy sednou jako prdel na hrnec a jen se řeší drobnosti, než to dodělám. Jindy je třeba dám do šuplíku na měsíc, než se k nim vrátím.

A někdy tam zůstanou navždycky, protože mě třeba mezitím přestanou úplně bavit. Jsem hodně hektický v tomto směru. Zatím poslední song jsem teď psal s Tomášem a producentem, a protože tento rozhovor vyjde až za nějaký čas, už ti můžu prozradit, že 17. října, tedy v den koncertu s Yungbludem, vyjde náš nový singl "Broken Record".

Tvoje nejúspěšnější písnička na Spotify se jmenuje "Stab Me In The Back". Proč myslíš, že právě ona si našla cestu k lidem?

Je to hodně jednoduché - když vycházela, s kámošem jsme založili crazy promo a dali jsme na ten sound třeba 120 TikToků. A založili jsme si třeba čtyři účty a pořád jsme to spamovali, načež asi tři ty TikToky získaly nějakou traction a to pomohlo song rozšířit do světa, kdy to mělo třeba 25, 50 000 views. A když se pak podařil Yungblud, znovu se to chytlo a vylítlo to nahoru.

Navíc my jsme promo dělali na zrychlenou verzi té písničky, která je sice docela blbost, ale nakonec jsem se rozhodl vydat i tuto verzi skladby a jen tato samotná podoba má dalších 100 000 přehrání.

To jsi mi nahrál, protože na tu druhou verzi jsem se chtěl právě zeptat. Kterou máš nakonec raději?

Žádnou. Ten song obecně už nemám moc rád (smích). Ne, jako baví mě to pořád, ale reálně už si ho nepouštím, protože před těmi dvěma lety, jak jsme to pořád postovali dokola, jsem se toho trochu přejedl. Originální verzi mám ale nakonec asi raději, protože mi dává smysl, takto jsem ji napsal původně. Na koncertech ale děláváme to, že "Stab Me In The Back" dáváme jako poslední song, pak sundáme nástroje a in-eary, koncert skončí a pak běží ze záznamu ta zrychlená verze, zatímco my jdeme do moshpitu za fanoušky zablbnout si. To mám fakt rád.

O čem je "Cure My Mind"? Je náhoda, že zní trochu jako The Cure?

Je to asi náhoda, ale The Cure mám hodně rád. Tu instrumentálku jsem nedělal, ale mám dvě písničky - tuto a ještě "Runaway", kde mi beat dodal jeden francouzský producent, který dělá post-punkové a gotické beaty, které mě hodně baví. A ta písnička je klasika - holka, modrý oči a ty pak curenou my mind. Psal jsem to v době, kdy mi nebylo úplně dobře, a je to trochu metafora.

Teď dokončuješ zatím ještě nepojmenované EP. Co ještě zbývá, než půjde ven? A kdy se tak stane? A jsi už třeba i blízko debutovému albu?

EPčko jsme chtěli vydat ještě letos, ale bohužel to nestihneme, takže dáme jen špetku z něj a samotné EP půjde ven na začátku příštího roku, protože stejně za chvíli budou každého zajímat Wham! a Mariah Carey. A to nedává smysl pouštět ven novou hudbu.

A album - nevím, jestli si na něj teď věřím, ale kdybychom na něm mohli pracovat a třeba za rok ho vydali, bylo by to super. Za mě to nemůže být hrstka písniček, které slepíš dohromady z těch, co už jsi vydal. Chtěl bych, aby šlo o nové skladby, které budou mít ucelený kontext a to téma bude dostatečně silné na to, abys z něj mohl čerpat třeba další dva roky. Yungbludova poslední deska je za mě skvělý příklad toho, jak by to mělo vypadat, protože to není jen o těch písničkách, ale i o grafice, o sociálních sítích, které s tím vším jdou dohromady atd.

Když jsme se na rozhovoru domlouvali s tvým tátou a managerem Robinem, zmínili mi, že jste ve fázi, kdy si všechno děláte sami a trochu se snažíte probojovat se ven stylem pokus-omyl. Proto by mě zajímalo, jak se zatím coby začátečníci orientujete na českém hudebním trhu? Je třeba ještě někdo další kromě Klubovny, která vás oslovila ještě přímo na RFP na kraťoučký rozhovor, s kým by ses měl možnost pobavit o své kariéře a tvorbě? Zajímají se vůbec média o to, co děláš?

Teď s oznámením předskakování Yungbludovi se jedno nebo dvě média ozvala a je to tak pro mě všechno nové, ale obecně je to velmi příjemná zkušenost a milejší povídání, než jsem si původně myslel. Ty jsi byl vlastně úplně první, s kým jsme se bavili přímo po tom Rockáči ohledně možnosti rozhovoru.

A už jste třeba byli v kontaktu s nějakým vydavatelstvím? Pokud ano, jak to dopadlo?

Byli a výsledkem toho je, že teď nový song budeme distribuovat přes Sony Music. Ale je to celkově takové složité. Třeba Universal mi řekl, že nezpívám česky, a tak s tím nemají co dělat. Obecně mám zatím pocit, že lidi ve vydavatelstvích moje hudba zajímá a baví je, ale ještě nejsme tak velcí, aby se jim vyplatilo do nás investovat. A ta čeština je často problém - překvapilo mě, že třeba nejsou některá vydavatelství propojená se svými vlastními pobočkami v zahraničí.

Chtěl bych ti dát možnost ještě něco vzkázat trhu - jelikož si spoustu věcí děláte sami, napadá tě někdo, koho hledáte, kdo by vám mohl pomoct? Kdyby sis mohl tímto prostřednictvím říct třeba o managera, vydavatelství, marketingovou podporu, někoho na technický support pro streamovací služby, režiséra klipů, promotéry a podobně, jen do toho.

Managera mi dělá táta, takže toho nehledám, a ohledně Spotify a spol. už si taky poradíme. Ale kdyby se třeba objevili nějací promotéři, kteří by nám pomohli s tím, abychom si nemuseli ohledně přípravy koncertů a jejich proma řešit všechno sami... to by bylo vážně fajn! (smích) Ale jinak obecně kdokoliv z hudebního byznysu se nám může ozvat - jsme ready zarobit love a dostat se dál (smích).