Možná jste si v posledních dnech všimli v hudebních televizích (v českých rádiích bohužel zatím moc ne), že se objevila nová polská kapela s líbivou poprockovou písničkou "Sound Of Solitude". To slovo "nová" bych příliš nezdůrazňovala, protože tohle rozhodně nová kapela není, její počátky sahají až do roku 1992. Možná, že se vám tento příběh zdá trochu povědomý, pokud znáte kapelu Brainstorm. S nimi to bylo stejné, a když si poslechnete první tři písničky z alba "Korova Milky Bar", máte i pocit, že Myslovitz se Brainstorm hudebně podobají. Také je to mírný a uklidňující poprock, ale když se zamyslíte nad texty a také doposloucháte desku do konce, zjistíte, že tohle je přece jen o něčem jiném a mezi Myslowitz a Brainstorm jsou patrné rozdíly, přestože zapadají do stejného žánru.

Ty rozdíly jsou až kontrastní, zatímco Brainstorm skládají texty hlavně optimistické, místy i imaginární a k tomu jsou vyjádřeny radostnými kytarovými riffy a zamilovaně melancholickou klávesovou instrumentací, Myslowitz vyjadřují deskou svůj kriticky realistický pohled na svět, málokdy pozitivní a doplňuje jej občas až deprimující hudba. Nechci navodit dojem, že jejich deska je úpadková, to rozhodně ne. Kritika je podána hlavně formou lyriky, u některých písniček je hudba líbívá, většinou jsou to však singly (v angličtině zatím vyšly jako singly jen dvě písničky, první byl "Acidland" a nyní "Sound Of Solitude", který hraje roli průvodního singlu, ale tato deska vyšla už před rokem v polštině a s ní zvlášť i jiné skladby z alba).

Ostatně o obsahu desky vypovídá i obálka. Asi si pomyslíte, proč zrovna takový obal, vždyť kromě elektrického vedení tam není nic než zamračená obloha. Ale co asi tak může tento obrázek říct? Možná, že svět je zahalen v problémech, které jsou nad ním jako zamračená obloha a mezi lidmi je napětí. Takové pocity k zamyšlení budete mít i po poslechu desky. O lásce je jen málo psíniček, většina je prostě o pocitech boje sama se sebou a se životem občas s lehkou nadsázkou právě v podobě hudby.

Album "Korova Milky Bar" (mimochodem název je inspirován filmem Stanleyho Kubricka "Mechanický pomeranč") je velmi atmosférická deska, která velmi dobře vystihuje to, co asi chce kapela světu říct. A už jen to, že deska má nějakou atmosféru a sdělení, mluví za to, že jde nepochybně o kvalitní nahrávku. Ostatně v polské verzi získala už mnoho ocenění, v anglické verzi je teď přístupná světu. Možná, že někteří z vás na tuhle desku budou potřebovat určitou náladu, ale stejně tak si ji můžete poslechnout i ze zájmu o více alternativní hudbu, v rámci popu samozřejmě.