Macocha neskrývá své kořeny ve švédské deathmetalové škole devadesátých let - ostatně, typickým zvukem kytarového pedálu Boss HM-2, který někdo docela výstižně přirovnal k motorové pile snažící se prořezat cihlovou zeď, se kapela chlubí i v anotaci k desce. Svůj sound ale natírá pořádně na černo a nebojí se v případě potřeby doomově zpomalit. Stylový amalgám si bere od všeho trochu a na těchto základech se formaci daří povedeně budovat svůj vlastní výraz. K atmosféře svých vzorů uctivě pokorný, nicméně se svojským ksichtem.

Parta, která vyrostla na základech v roce 2010 zaniknuvších metalcoreových Dreams Will Die, sedmadvacetiminutovou nahrávkou debutuje. O to více potěší vyzrálý songwriting a schopnost koncentrovaně pracovat s náladami. Skladby se pohybují v klasické stopáži kolem čtyř minut, Macocha nicméně umí být až hardcoreově neurvalá ("Nameless Grave", kde posluchače drží v napětí přerývané bicí), ale zvládá atmosférickou drobnokresbu - do takové "Into The Abyss" se s úspěchem podařilo vtělit esenci krasových jeskyní i lesů mezi skalami.

Z kvapíkových riffů dovedou muzikanti vykřesat nenápadný melodický motiv, z pasáží ve středním tempu vyzařuje jeskynní chlad - viz mocný úvod v podobě "Everlasting Dust". Skladba "Gallows" zase zní až osudově temně a posluchače do svých spárů vtahuje velmi přirozeně.

Debutové počiny mají mnohdy tendenci sloužit jako sampler ukázek schopností dané formace. Nejde o případ Macochy. Její do černé barvy oděná prvotina působí, navzdory tomu, že na ní přece jen trochu skáče mezi styly, soudržně a hlavně muzikantsky dospěle. Z nahrávky lze vycítit určitou uvolněnou samozřejmost.

Výsledek není zatížený ambicí někam se cpát nebo cokoliv objevovat, nese si s sebou pocit ničím nesvázané tvůrčí svobody, který se do sevřené a hladce plynoucí prvotiny podařilo hluboce otisknout. Pro skupinu znamená také výbornou výchozí pozici do dalších let - Macochu se vyplatí sledovat. Blanenská parta má našlápnuto velmi slušně.