Michal Skořepa před koncertem sliboval nálož světel, skvělý zvuk, proud energie, několik hostů plus nové skladby. A samozřejmě i něco z minulosti - konkrétně šlo o připomínku jeho kapely Stroy. Se svými kolegy vše do puntíku splnil. Tímto konstatováním by mohl celý report skončit, kdyby... Kdyby nepřidal něco navíc.

Po roce od zmíněného křtu si debut stačili vrýt pod kůži nejen diváci, kterých do prostor Lucerna Music Baru přišlo vcelku dost, byť vyprodáno nebylo, ale i kapela. Ta připomínala nadupaný vytuněný automobil, nedočkavě čekající kdesi v garáži, až jej principál Michal Skořepa aka Pan Lynx vezme na projížďku. Na signál vyrazí vpřed, sešlápne plyn, nebrzdí do zatáček a naopak místo zvolnění přidá forsage.

Těmito slovy by se nějak dal popsat večer, který od úvodního "Cililynx" až do přídavku, zakončeného stejnou skladbou, neměl hluchého místa. Zazněla celá deska "Kdo se bojí, musí do lesa". Jednotlivé písně šly na přeskáčku, což bylo dobře. Nabourávalo to vžitý poslechový mechanismus, který brání jistému efektu překvapení.

Prospělo i zařazení nové skladby "Trenažér". Při té Michal sdělil potěšující zprávu - že nové album je natočené a vyjde v příštím roce. Písňová novinka se nesla v duchu předchozích kousků. A není se čemu divit. Onehdy jsem napsal, že pokořit prvotinu bude velmi těžké a vypuštěné zvíře do lesa se bude velmi těžko chytat.

Jenže to by nebyl Skořepa, perfekcionista a muzikant každým coulem. Na novou kompozici narouboval sound, který navazuje na "Kdo se bojí...", s hutnou mezihrou a světelnou palbou, jež si říkala o epileptický záchvat, a s opětovnými skvělými slovními hříčkami. Podle toho, co zaznělo, se máme na co těšit.

Na titulní skladbu přišel již (ne)překvapivý host v osobě Michaela Kocába. V její polovině, za velkého aplausu, se na kytaru připojil i jeho kolega z Pražského výběru Michal Pavlíček. Jestliže na studiovce má tento song neskutečnou sílu, naživo si to ještě celé vynásobte dvěma, nebo raději třemi, a dostanete výsledný efekt, který jsme v Lucerna Music Baru dostali. A to nebylo vše.

Trojitý kytarový zápřah v podání Jana Lichtemberka, zmíněného Pavlíčka a Joshe Roota, podpořený neskutečnou basou Zdeňka Imramovského, pokračoval, a to výběrovským kusem "Člověk bez talentu". U mikrofonu se střídali Michal a Michael. Rozjetou mašinu na bicí podporoval Luboš Samek, jenž skladbu ozdobil skvělými parádičkami na dvojšlapku. V tu chvíli jsem měl pocit, že stojím v přetopeném kotli, který každou chvíli musí explodovat. Takový neskutečný příliv energie jsem již dlouho necítil. Výborné!

Po této vsuvce na chvíli zmizely z promítacího plátna jak logo, tak velmi zdařilé doprovodné ilustrace onoho tajemného Pana Lynxe. Místo nich se objevil nápis Stroy. Všem bylo jasné, co bude následovat. Dvě skladby z bývalé Skořepovy kapely, načež on sám vysekl poklonu svým kolegům v doprovodném bandu: "Myslel jsem si, že Pan Lynx je projekt a Stroy kapela, ale nyní to vnímám naprosto obráceně. Tak skvělí tito muzikanti a lidé to jsou, že tvoříme společně skutečnou kapelu."

Před finále došlo na další novinku "Tělo těla". Jestliže někdo před rokem v Akropoli namítal, že vystoupení chyběly animace a ztělesnění kresleného alter ega, nejenže se tentokrát dočkal od samého začátku vkusné nápravy v podobě zmíněných promítaných zdařilých ilustrovaných obrázků, ale i živého Rysa. Dobře, nebyl to rys a ani pan, ale nalíčená tanečnice do podoby Lynxe. Další z příjemných překvapení, a to včetně samotné novinky, která zněla nadmíru dobře.

Vlastní finiš obstarala obecenstvem zpívaná "Výlety do temnoty" a intimní "Katedrála", tentokrát bez dětského sboru, zato za doprovodu kláves a hlasu Filipa Vavřičky. Cover "Pražákum je hej" zahraný tak trochu naruby už byl jen závěrečným pohlazením.

Tento koncert si budu, stejně jako ten z Akropole, hodně dlouho pamatovat. Jestliže vystoupení Pana Lynxe na festivalu Basinfirefest naznačilo, v jaké formě se Skořepa & spol. nacházejí, v Lucerna Music Baru to nejen potvrdili, ale letní zážitek ještě převýšili. Skvělý zvuk a světla, úžasná energie a parádní výkon všech aktérů.

Pondělní večer dokázal, že Michal Skořepa se svým projektem nezůstane jen sezonní záležitostí. Sám sobě nastavuje laťku výš a výš a při jeho naturelu jistě nesleví. Rodí se nový fenomén, který tu dlouho nebyl. Pan Lynx!