Eponymní debut zaujal svou vnitřní energií i hravým spojováním stylových jistot s moderními přístupy. Jasně ukázal, že žánrové fúze na jazzové bázi dovedou působit současně a obohacovat a rozvíjet všechny zapojené prvky. Pět let (a dva singly) trvalo, než se podařilo nashromáždit dost materiálu na novou desku. Muzikanti na ní rozhodně nestagnují, jakkoliv výsledek oproti debutu působí, jako by jej více než nadšená spontánnost ovládalo uvážlivé racio. Toto tvrzení však neznamená, že by kolekce devíti písní přišla o pro soubor typickou energii.

Ploy se stále prezentují jako trio, na novince se ale mohou opřít o několik hostů. Zvuk a celkový výraz nahrávky "Její jméno je Ploy" je tak košatější, výrazněji se tu pracuje s lidským hlasem, což může dát vzniknout skladbě, jako je hned úvodní "Ptáci (se ztrácejí)", kterou svým vokálem a textem ozdobila dcera Tomáše Brauna - Laura. Písničkový formát nebyl pro kapelu dosud typický, ozdoby alba se v tomto případě dočkáme hned na jeho začátku. Pozornost vzbudí i druhý kus s výrazným vokálem: rytmicky hutná "Hassliebe", umně propojující temnotu se světlem. Inu, jako zrcadlo jejího názvu, spojující lásku s nenávistí.

Povědomější jsou Ploy třeba v houpavé, až funky, kompozici "Braunův pohyb", jež nabízí rockový tah i hravou nevyzpytatelnost, nebo naopak v poklidné "What If" spojující nervózní hru na činely i dialog piana s kytarou. Všemi skladbami prostupují výrazná barevnost, pečlivě nadávkované emoce i schopnost hledět na svou vlastní tvorbu s nadhledem.

Ten se ostatně odráží jak v názvech jednotlivých položek - viz "Hamiltonův manévr", tedy dávná porodní technika, nebo do nečekaného kontextu zasazená citace jistého samozvaného domácího gurua -, tak přímo v pojmenování alba a zařazení úryvku z rozhlasového pořadu, v němž se muzikanti snaží popsat hudbu svojí kapely. Závěrečná titulní skladba se tak rázem přenáší do jakési metaroviny. Úsměv může vyvolat i použití broukání devatenáctidenního synka bubeníka Ploy Bohdana Karáska, navždy otištěné do kusu "Bohoušek se modlí" - výsledek nabízí zároveň milou hravost i temnou znepokojivost.

"Její jméno je Ploy" přináší více barev a spoustu nosných nápadů. Debut přece jen nesl stopy oťukávání terénu. Na dvojce se formaci lépe daří vybudovat svůj vlastní svět - a buduje jej cíleně a cílevědomě. Na druhou stranu, první album mělo v sobě o něco více drzosti, dravosti, nevyzpytatelnosti - a díky tomu také o jeden stupínek na bodové škále více.

Novinka Ploy působí klidnějším a vyrovnanějším dojmem, jako celek se zdá více souladná. Dojem vzorkovníku schopností se tu už na mysl nevkrádá. Energie ale teče žilami nové hudební sbírky stále stejná - ba hravěji. Nyní se ale může opřít o pevnější břehy.