Ještě než odstartoval samotný hudební program, mohli si diváci zajít na přednášku moderátorů Radia Wave, kteří si k sobě do malého sálu Archy+ přizvali hosta - bývalého zpěváka kapely Cruadalach Jana Vrobela, aby společně detailně probrali kombinování folkového žánru s metalem a dalšími žánry.

O samotných Lankum toho nakonec sice příliš nepadlo, diskuze o kombinovaní žánrů ale byla pro mnohé obohacující. Prostřednictvím Vrobela se posluchačům navíc dostalo nevšední sondy do zákulisí u nás populární folk-metalové skupiny. Jednalo se o velice zajímavý nápad, který by klidně mohl v budoucnu doprovázet i další akce.

S drobným zpožděním rozjela svůj téměř hodinový set Nina Pixel, která představila svou nahrávku "Ancestral Archeology". Slovenská zvuková umělkyně toho příliš nenamluvila. Vlastně neřekla vůbec nic a místo toho nechala působit své vizuálně-hudební dílo. Na plátně se během produkce, kterou za svým zvukovým pultem tvořila osamocená Pixel, promítaly scény a sekvence ze slovenského folkloru a přírody. Nabídla neotřelý zážitek, který sice zpočátku narušoval občasný hluk z obecenstva, ale s tím, jak set gradoval, se naštěstí zvyšovala jeho pozornost.

Lankum jsou originálním uskupením z mnoha důvodů. Kromě těch ryze muzikálních jde i o způsob prezentace jejich hudby. Oproti tradičněji pojatým turné se Dubliňané nepouštějí do rozmáchlých šňůr a termíny mimo rodnou zem nabízejí jen poskrovnu. O to cennější česká zastávka byla. Navíc své setlisty skládají pokaždé jinak. Nikdy si posluchač nemůže být jist, zda zahrají jeho oblíbenou píseň. Záleží na náladě a chuti samotných interpretů.

Díky tomu je ale každý koncert originál. Žádný prefabrikovaný výrobek na zakázku, u kterého si může prakticky totožné záběry zvídavý fanoušek prohlédnout na YouTube z předchozích koncertů.

Do Prahy přijeli s hostující bubenicí, která nahradila obvyklého Johna Dermodyho, a setem poskládaným prakticky pouze z poslední desky "False Lankum". Výjimku tvořila pouze přepracovaná tradiční folková skladba "The Rocks of Bawn", kterou překřtili na "The Rocks of Palestine". Společně s palestinskou vlajkou tak vyjádřili podporu Palestině, stejně jako na festivalu v Glastonbury, kde letos také zahráli.

Úvod večera ale zajistil mrazivý singl "Go Dig My Grave" s fenomenálním vokálem uhrančivé Radie Peat, která i naživo zvládla bez zaškobrtnutí náročný pěvecký part, aby posléze přenechala prostor sonickému třesku folku s industriálem.

Husí kůže naskakovala také z temné připomínky obdivovatele Satana "Master Crowley's" se skočným, ale pozvolna se rozpadajícím rytmem. Zpočátku líbivá, posléze kakofonická instrumentální hymna má i naživo tendenci posluchače vnést do komplikované duše slavného okultisty.

Přívětivější náboj obsahovala balada "Newcastle", kterou kapela postavila na základech melodie písně z roku 1651 "The English Dancing Master". Podobně poklidné emoce nabídla i o něco chmurnější "Lord Abore and Mary Flynn".

Pražané ovšem irské hvězdy po poslední skladbě "The Turn" pustit nehodlali a ti jim za hlasitou podporu nabídli i ochutnávku z předchozí desky "The Livelong Day" v podobě vynikajících "The Wild Rover" a "Bear Creek".

Čekání se vyplatilo. Lankum přivezli své magické pojetí irské hudby a diváci si i naživo mohli fascinovaně užít precizní instrumentální výkony, kterým vévodily houslové party, ale i concertina v rukách Radie Peat nebo akustická kytara Daragha Lynche. Téměř zaplněný sál tak odcházel nepochybně s velkým uspokojením.