Do kin vstupuje dokument "tata_bojs.doc" o pětatřiceti letech souhry kapely z Hanspaulky

05.09.2024 15:41 - Hana Bukáčková | foto: Ivo Dvořák

Tata Bojs, kapela z pražské Hanspaulky s ústřední dvojicí Milan Cais a Mardoša, mapuje v novém filmovém dokumentu tři a půl dekády své hudební existence, přátelství, továrny na sny, a to vtipně, kreativně a hravě (i když toto spojení pánové nemají rádi). Prostor v něm dostali členové a spolupracovníci, ale i herci z divadla VOSTO5.

Tata Bojs
© Ivo Dvořák
Jejich neotřelost, originalita a svěží nápady, které je doprovázejí po celou dobu, se otiskla i do názvu snímku - "tata_bojs.doc". Je to příznačné, vždyť se k nim váže elektronika, vizuálno, binární soustava a digitální svět obecně.

S nápadem natočit film, který do kin vstupuje ve čtvrtek 5. září, nepřišla sama kapela, ale producent Petr Koza, a to už v roce 2016. Snímku se nevyhnula řada komplikací, včetně doby zhotovení a posunu původního termínu premiéry. Původně ho měl režírovat Václav Kučera, ten ale bohužel v roce 2019 zemřel. Stejně tak měli členy skupiny hrát herci z Vosto5 a děj měl běžet pozpátku, jak prozradili v rozhovoru už v roce 2020. Osud tomu ale chtěl jinak, takže film dostal do rukou Marek Najbrt, který k němu přistoupil nejen srdcem a okem jejich fanouška, ale také se svým konceptem.

Vtipálci z pražského divadelního spolku si ve filmu nakonec hrají na budoucnost, jdou pustinou a odkrývají artefakty spojené s kapelou (kytaru, cenu Anděl, alba apod.), a ohlížejí se tak nevšedním retrospektivním pohledem za minulostí, odkud se kapela vzala a jak s ní šel čas.

Hudební příběh spolužáků Caise a Mardoši se protnul ve čtrnácti na základce, přitom o sobě věděli už ve školce. Díky své jinakosti tvoří dokonalou symbiózu protikladů (třeba Mardoša nepije, nemluví sprostě, vyrostl jako skaut a je ztělesněním Mirka Dušína), proto do sebe náturou zapadli jako řetěz do ozubeného kola. Nejenom vizuálno, ale celý chod kapely má na starosti hlavně Milan Cais. On je prostě ten Tata, který má dozor nad Bojs.

Tata Bojs
© Ivo Dvořák
Záběry diváky zavedou na první koncerty, ale třeba i na místo, kde vznikla první kapelní fotka. Svůj prostor dostali krom současných členů Dušana Neuwertha, Vladimíra Bára a Matěje Belka i ti, kteří už jsou minulostí: Marek Padevěd, Marek Doubrava, Maťo Mišík, Jura Hradil i Klára Nemravová, rodiče Caisovi a Huňátovi, ale také ředitelka vydavatelství Supraphon Iva Milerová, manažer Michal Máka, multiinstrumentalista a kapelník MCH Bandu Mikoláš Chadima nebo režisér jejich dvou klipů Jakub Kohák. Nechybí ani služebně nejstarší fanynka Pavla Smetanová. Ti všichni zavzpomínali, jak se jim s kapelou protnuly cesty. Ohlédli se také za alby či klipy a nezapomněli na rodinnou rovinu hlavní dvojky - společné dovolené, lásku k Francii a filmům.

Kapela bez skandálů, lokálního významu, pěšáci rock’n’rollu = Tata Bojs. "I když nikdy nebudeme jako Bowie, nás to ale stejně baví, není malých rock'n'rollí..." zpívají v jejich asi nejznámější písni. A je to znát. I když si zkraje dali přízvisko Ostuda z Hanspaulky, nenaplnili ho a dělají nejen této pražské části čest.

"Futuretro", jinak název jejich třetí desky, svým způsobem charakterizuje i tento hodinu a půl trvající dokument. Jedná se o svěží kombinaci budoucnosti s minulostí, proloženou přítomností, která plyne jak ležatá osmička. Ocení ho jak fanoušci, tak i ti, kteří kapelu třeba až tolik neznají.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY