27.08.2024 13:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Jiří V. Matýsek / musicserver.cz
V zakladatelské generaci domácích písničkářů se Vladimír Merta dodnes těší zasloužené úctě. Autor posluchačsky nelehkých básnických skladeb se v poslední dekádě vracel spíše do vlastní minulosti a archivu. Nyní nastala změna: na jaře vydal album nově natočených písní. A vypadá to, že "České sny" nebudou poslední.
9/10
Vladimír Merta - České sny: Nejisté jistoty 1
Skladby: Staré pásky, Opilý nájemník, Umřel rabi Cohen, Nechce se mi, Zatím to vím, Ašrámy, Demagog, Dopolopita, Padesát způsobů..., Je to tak dávno, Píseň brance, Mávači
Vydáno: 15.4.2024
Celkový čas: 45 minut
Vydavatel: Galén
Název dvanáctipoložkové kolekce totiž obsahuje podtitul "Nejisté jistoty 1" a zahajuje volnou řadu několika desek s nově natočenými, neznámými, pozapomenutými nebo i dosud nedokončenými písněmi. Další část vyjde na podzim. Po deseti letech od
kapelního počinu "Imagena" máme před sebou nahrávku, která prezentuje
Vladimíra Mertu aktuálního, stárnoucího, ale s nikterak otupeným básnickým perem a bystrým okem zkušeného bluesmana.
Jak uvádí anotace, songy vznikaly v roce 2023. Merta je v duchu písničkářské tradice nahrál kompletně sám, základy s akustickou kytarou - jako vždy výborné - jen občas doplní harmonika nebo zobcová flétna. Výraz "Českých snů" je tak příjemně zemitý, nepřikrášlovaný a v každém tónu upřímný.
Skladby odrážejí současnost - válku na Ukrajině ("Píseň brance"), narazí se tu na prezidentský metál Nohavicovi, v "Demagogovi" se mihne covid -, ale i totalitní minulost, historii, filozofii, náboženství či vlastní stárnutí. Nabízejí trpce ironické rýpnutí do lidských povah i do sebe sama. V krásné "Umřel rabi Cohen" se zhmotňují emoce ze ztráty písničkářského etalonu
Leonarda Cohena, "Padesát způsobů…" si pro změnu pohrává s odkazem na další hvězdu žánru,
Paula Simona. Písním neschází typický nadhled, drobné slovní hříčky a mnohdy nečekané rýmy.
Mertovi byla vždy cizí lacinost a prvoplánovost. Ani příspěvky na první části série "Nejisté jistoty" se posluchači nepoddají na první dobrou. Texty potřebují čas, aby se v mysli uhnízdily a napojily na vlastní prožitky, svůj význam odhalí až postupně. Interpretace jistě není v mnoha případech definitivní, hudebník totiž skutečnost nepopisuje účinnou zkratkou, ale významy nasyceným obrazem, jenž ale neztrácí své básnické kvality. Mertův modus operandi se s věkem nemění, přibývá na životních zkušenostech i snad něčeho, co by šlo označit za větší
autorskou uvolněnost. Dvanáct písniček na novém albu působí lehce a sytí se (znovuobjevenou?) radostí z tvorby.
Před lety vydal
Vladimír Merta čtyřdiskový soubor "Podkrovní pásky" - a o srovnání s "The Basement Tapes"
Boba Dylana si vyloženě řekl. U série "České sny" lze spatřit jistou paralelu s dalším velikánem,
Johnnym Cashem a jeho "American Recordings". Nová tvorba zachycená zatím na "Českých snech" se totiž také může stát pozdní klasikou.