Naplno rozjetá metalová lokomotiva jménem Brutal Assault nezpomaluje: také druhý festivalový den vynášeli organizátoři jedno eso za druhým. Pro většinu posluchačů byl asi největším tahákem návrat Satyricon do pevnosti, lákadel - a často z poněkud méně metalových soudků - ale čtvrtek nabídl celou řadu.
Live: Brutal Assault - den druhý
místo: Pevnost Josefov, Jaroměř
datum: 8. srpna 2024
vystoupili: Satyricon, Testament, Carcass, Vomitory, Incantation, Riverside, Havok a spousta dalších
Fotogalerie z druhého dne
Finále úvodního dne sedmadvacátého ročníku Brutal Assaultu pokropil solidní déšť - jakkoliv neměřitelný s průtržemi v předchozích letech - a vyšší vlhkost přinesla i subjektivně vyšší pocit únavy.
"To brzo," říkám si, když se v pozdním dopoledni snažím rozhýbat k nějaké větší aktivitě. Než se nakonec dokopu k tomu, abych sedl do auta a přejel do dějiště festivalu, pár hodin to ještě trvá.
Havok: Thrash ve své nejlepší formě
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Poměrně brzy se areál pevnosti zaplnil. Mnozí si nenechali ujít vystoupení amerických thrashmetalových
Havok. Muzikanti z amerického Colorada, kteří oslavili již dvacet let na scéně, předvedli v odpoledních hodinách set, který rozhodně nezklamal.
Frontman a kytarista
David Sanchez & spol. nabídli průřez toho nejlepšího ze svých posledních čtyř desek. Parodoxně vynechali skladby ze svého debutu z roku 2009, diváky nicméně potěšili tím, jak svůj set zdařile promíchali staršími klasickými kousky, ale i novinkami z aktuálního alba. Kapela zaujala především brilantními instrumentálními výkony a předvedla, že thrash metal nemusí ulpívat v zavedených vzorcích. Stále umí být extrémně technicky náročný, zároveň nepřestává být melodický.
Sympatický projev této party a skvělá interakce s publikem vytvořily na ploše festivalového areálu výbornou atmosféru. Hráči si očividně užívali každou sekundu na pódiu a jejich nadšení se přeneslo i na přihlížející. Není tedy žádným překvapením, že se v příjemných odpoledních hodinách jméno Havok poměrně často skloňovalo. Myslím, že muzikanti si získali srdce a uši mnoha přítomných fanoušků. I přes brzký čas totiž plochu před scénou velmi pěkně zaplnili. (Tomáš Rozkovec)
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Pokud by snad chtěl někdo prorokovat konec metalu, vzal bych ho na Brutal Assault. A nejde ani tak o muziku samotnou, jež se stále vyvíjí a moderní přístupy zdatně koexistují s těmi zatvrzele rigidnímí a
true. Spíše mám na mysli publikum. Řady šedivějících metalistů totiž rok od roku více probarvují mladé tváře, stejně jako oděvy těch, kteří dávají vale černé uniformitě.
Takže vedle typicky onášivkovaných džísek tu potkáte růžová trička (s duhovým jednorožcem a nápisem death metal), lidi v kostýmu - potkal jsem žlutého Pikachu, pravidelně Nazgûly z "Pána prstenů" i cosplaye inspirované formací
Heilung - i pohodáře v havajských košilích. A pak ty děti. Jakože opravdu děti, dokonce i v kočárcích. Rok od roku je pro malé metalisty bohatší program pod hlavičkou Brutal Kids, jenž nabízí malování na obličej, návštěvu zákulisí festivalu i hudební lekce. Hojně jich ale křepčilo na ramenou svých rodičů na koncertech. Radost a velká naděje do budoucna.
Riverside: Oáza progresivního rocku uprostřed metalového pekla
Brutal Assault přinesl neočekávané osvěžení v podobě vystoupení polských progresivních rockových velikánů Riverside. Zatímco hlavní stage před nimi ovládaly žánry, kterými festival proslul, tito Poláci nabídli příjemnou změnu tempa a dokázali, že i na tak tvrdém hudebním svátku má své místo také komplikovanější a melodičtější zvuk.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Hned po úvodní kompozici "02 Panic Room" z alba "Rapid Eye Movement" zaujal baskytarista a zpěvák
Mariusz Duda publikum vtipným proslovem, ve kterém jasně vymezil styl formace. Připravil tím přítomné na to, co mohou očekávat.
"Za prvé: víme, na jakém festivalu hrajeme, a tak předesílám dopředu, že nejsme metalová, ale progresivně rocková kapela. Za druhé: nebudu ani growlovat, ani používat řev. A za třetí: neuslyšíte ode mě slovíčko 'FUCK!'" Tím si získal sympatie nejen fanoušků progresivního rocku, ale i mnoha metalistů, kteří ocenili tuto upřímnost a humor.
Duda se ukázal jako charismatický frontman, který nejenže mistrně ovládá svou basu a zpívá (mnohokrát jsem si vzpomněl na Geddyho Lee z
Rush), ale zároveň dokáže publikum skvěle pobavit. Jeho vtipné komentáře mezi skladbami, jako například srovnání s
Dream Theater nebo poznámky o délce skladeb, přispěly k uvolněné atmosféře koncertu.
Set přinesl spoustu energie i interakce mezi vystupujícími a diváky. Mariusz neustále vybízel přítomné k hlasitým reakcím a ti mu jeho nadšení opětovali. Když uváděl poslední skladbu "Left Out", která se protáhla přibližně na patnáct minut, prohlásil:
"Jsme na festivalu, a tak si s námi můžete zazpívat, a protože máme dlouhé skladby, váš okamžik přijde," podíval se významně na hodinky,
"asi za pět minut."
Skupina předvedla skvělý výkon a její hudba působila po náporu tvrdých riffů a blast beatů jako balzám na uši. Progresivní rockové kompozice s dlouhými instrumentálními pasážemi a komplexními melodiemi byly příjemnou změnou a ukázaly, že i na takové akci, jakou je Brutal Assault, si přijde na své každý fanoušek kvalitní hudby.
Klávesista Michał Łapaj doplňoval Dudu s úsměvem na tváři a jejich souhra byla dokonalá. Ač zaznělo pouhých pět kompozic, celkově lze říci, že šlo o jeden z vrcholů druhého dne a mnozí přítomní odcházeli z koncertu nadšení - že se jich na ploše sešlo.
Palec hore! (Tomáš Rozkovec)
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Nakonec se v pevnosti objevuji až s prvními tóny setu
Incantation. Původní plán jen narychlo kouknout bere za své, americká kapela, která svůj prohnilý death metal válcuje už od konce osmdesátých let, se totiž pořád nachází ve skvělé formě. Ne nadarmo se jí inspiruje nejedna mladá formace, jež naskočila na moderní vlnu oldschoolového death metalu, čtveřice totiž žánr hraje naprosto předpisově, přitom ale nikterak profesorsky. Když něčím žijete, skvěle to funguje. Nadšeným muzikantům zahrál do karet i optimálně nastavený zvuk, chřestivý, nabroušený, s pořádným tlakem - tedy přesně takový, jaký ve středu scházel neméně legendárním
Deicide.
Deathcoreový sextet
Whitechapel mě svým přístupem poněkud minul, mizím proto na zadní stage, která i ve čtvrtek přinášela spoustu lahůdek. Například
God Is An Astronaut, kteří naopak dokázali uhranout. Irská trojice nepotřebuje slova, aby zvládla vyprávět a do svých vesmírně rozkošatělých příběhů vtáhnout. A každé velkolepé finále introvertních, ale zároveň výrazně obrazotvorných kompozic si zaslouženě získalo odměnu v podobě dlouhého potlesku. God Is An Astronaut vydávají v září novou desku a to, co z ní na Obscure stage zaznělo, na ni solidně nalákalo.
Čtvrteční podvečer věnuji mimohudebním kratochvílím. Nechat si totiž ujít instalaci Františka Štorma, který se do myslí a srdcí metalových fanoušků hluboko zapsal coby lídr
Master's Hammer, by totiž byl veliký hřích. Jeho "Cave of Endemic Monsters" pracovala s projekcemi kruhových obrazů a v kombinaci s hudbou vytvářela značně psychedelický zážitek. Ale i takové umí festival Brutal Assault nabídnout.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz K hlavním pódiím se vracím na
Carcass. Jeden z hudebních spolků, které pomáhaly stvořit grindcore (tehdy si pomáhaly citacemi z lékařských knih, samozřejmě bez toho, aby tomu ti hejsci jakkoliv rozuměli, ale bylo to dostatečně ošklivé) a později svou chirurgickou tematiku namíchaly s rychlopalným melodickým death metalem, patří k festivalovým stálicím. Tentokrát sem ale jejich set sednul naprosto perfektně.
Jeff Walker, jehož dlouhá hříva čím dál tím více šediví, s léty nijak nepřichází o své energické frontmanství ani o rychlost v prstech. Klasický materiál z desek "Reek of Putrefaction" a "Heartwork" nezestárnul - až se dere na mysl, do jak krátkého, zhruba pětiletého, časového úseku dokázali tihle chirurgové z britského Liverpoolu vměstnat tolik kvality. Neztratili ji ani po dlouhém osmiletém čekání na desku "Torn Arteries", z níž zazněly hned tři kousky. Skvělý set, nejlepší z těch, které jsem měl tu čest v podání Carcass vidět.
Mezitím už to na zadní stage rozjelo další z chytrých dramaturgických vybočení festivalu -
Baroness. Ti platili za černého koně letošního ročníku festivalu a jejich jižanský heavy metal dokázal slušně nalákat. Přivezli spoustu radosti, optimistické energie a barev, bohužel jsem si ale nedokázal zvyknout na vokál Johna Baizleyho. Prostě mě to tahalo za uši. Škoda. K deskám se ale příležitostně vracím rád.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Pěvecky ve skvělé formě byl naopak nepřehlédnutelný Chuck Billy, frontman
Testament. Americké thrashové hvězdy měly v pevnosti Josefov zahrát už v loňském roce, což se nakonec z logistických důvodů nepovedlo. Dluh ale formace ze sanfranciské Bay Area bohatě splatila - ba dokonce přeplatila. Aby ne, když setlist úplně opominul novější tvorbu a kompletně stavěl na dvojici desek "The Legacy" a "The New Order", tedy na albech, která Testament vydali na konci osmdesátých let. S nespoutanou mladou energií si poradili, i když už jádro seskupení poměrně dost výrazně překročilo padesátku. Plusové body oproti středečním
Exodus jim navíc připsal zvuk. Patrně nejsilnější thrashový set festivalu - alespoň z těch, k nimž jsem se přichomýtnul.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Satyricon? Tady by vlastně nebylo třeba nic moc dodávat. Stylotvorní blackmetalisté se do pevnosti vrátili po několikaleté pauze, po covidu a s diskografií bohatší o speciální projekt "Satyricon & Munch". Od
klasické studiovky uplynulo už sedm let, ale podle toho, o čem vokalista Satyr, kombinující džínovou vestu s nášivkami a křivák, mezi skladbami mluvil, to vypadá, že se něco kuje. Jejich set sice úplně vynechal dřevní tvář kapely a více se zasoustředil na pečlivě vybrané black’n’rolly od poloviny devadesátých let dále, ale odejít nespokojen nešlo. Muzikantsky poctivé vystoupení se obešlo bez pompézních efektů a hrálo spíše na nostalgickou vlnu. Prostě přijeli staří známí. Přišli, zahráli, potěšili.
Zaťatě deathmetaloví
Vomitory ze Švédska, kteří večer na hlavních scénách uzavírali, to věru neměli snadné... Na obzoru pátek s blackmetalovým Smetanou,
Candlemass nebo
Architects, s jejichž pódiovou výbavou se zase jednou festivalový tým pořádně nadřel.