Sziget je i po třiceti letech bezesporu krásný, bohatý a pestrý festival s nesmírně širokým line-upem, jenž se postará o to, abyste z něj odjeli po okraj naplnění zážitky. K dokonalosti mu ale přece jen něco chybí.

I v letošním roce platilo, že někdejší hodování je dávno pryč. Zatímco před necelou dekádou se o budapešťské akci mohlo hovořit i jako o food festivalu, nyní už to dávno neplatí. Někdejší pestrost gastronomie je do určité míry pryč a třeba naše Colours Of Ostrava nebo Rock for People už jsou v této disciplíně napřed. Navíc se hodně liší kvalita jídla - od podprůměrných burgerů či hranolek se můžete při troše štěstí dostat až k jackpotu v podobě šťavnatých čízů od Simon’s Burger, poctivé gulášovky nebo třeba modrého, růžového či černého burgeru dochuceného třeba i Jackem Danielsem ve stánku s jednorožcem. Náš dlouholetý favorit v podobě kolbice nadále na akci chybí, zato jsme ale objevili nový poklad - mac'n'cheese s řízkem a chilli papričkami.

Pro úplnost musíme ještě dodat, že Orbánovu politiku vedoucí k jedné z nejvyšších inflací v Evropě pocítíte i na Ostrově svobody. Pamatujeme časy, kdy jsme se tady najedli královsky za 150 Kč, v posledních letech ale ceny vyrostly natolik, že jedno středně velké jídlo vyjde v přepočtu klidně na 350 Kč.

Chybí toho ale více. Například ve stánku s merchem zkrouhli nabídku festivalových triček s line-upem na zádech z pěti či šesti variant na pouhé dvě a trička samotných vystupujících zde mnohdy hledáte marně. Nabídka všehovšudy končila zhruba u deseti jmen, line-up jich přitom čítá několik stovek. Také se zdá, že zcela zmizely toi toiky, které nahradily splachovací záchody. To je samozřejmě fajn, ale spolu s tím zmizela i ta kouzelná, legendární toika, do níž jste vlezli a místo na trůn jste se dostali na tajnou párty pro vyvolené. Po loňském zmírnění se do areálu ve velkém vrátil prach, a tak si i redaktoři musicserveru z Budapešti přivezli kromě suvenýrů také ječné zrno. Ještě jednou a teď už finálně ovšem musíme pochválit zvukaře - za celých šest dní jsme nenarazili na jediný špatně nazvučený koncert. V tomto směru Ostrov svobody, na němž se až v posledním dni konala vlajková party, dlouhodobě ukazuje konkurenci záda.

Nyní už však k samotnému dění šestého dne, který hned ve svém úvodu překvapil odstraněným molem u hlavní scény. A jen máloco násobí pohodu brzkého rozpáleného odpoledne, jako se to povedlo indie pop-rockerům Lany (čti Lejny). Losangeleská parta, podobná třeba Glass Animals, HONNE nebo Rex Orange County, si nelámala hlavu s místy patetickými, nekonfliktními melodiemi a v pětatřiceti stupních, které nakonec vydržely po celý festival, si z hlavního pódia sbírala nové fanoušky. Když k tomu dorazili hasiči, začali kropit vyprahlé posluchače a ti pod hadicemi plnými životadárné vody začali skákat radostí, mělo to tak silnou letní atmosféru, že by záběry z maďarské premiéry procítěně zpívající formace mohli použít v libovolné reklamě na odpočinkovou letní dovolenou.

Že je možné skloubit shoegaze, country a texty o životě na jihu Spojených států, ukázali v Revolut stanu Wednesday (neplést s Wednesday 13). Výsledný zvuk za silného přispění lap steel kytary a řady pedálových efektů zněl jako kapela patřící spíš na polský OFF Festival či slovenský Grape než na Sziget, ostatně lidí sestava přilákala poskrovnu. Přesto však její pomalejší, zádumčivější hudba s příchutí tequily a vůní vysušené slámy patřila mezi jeden z nejzajímavějších objevů letošního ročníku. A když se černou rtěnkou zdobená zpěvačka Karly Hartzman rozhodla přitlačit či zrychlit, přikovala vás k zemi a donutila vás kapelu fungující od roku 2017 naplno vnímat. Velice působivé a dramaturgicky odvážné překvapení.

"Jsem absolutní drama queen. A tahle šňůrka držící můj výstřih je velmi tenká, tak doufám, že vydrží celý koncert. A taky je strašné vedro a já se potím, takže se mi rtěnka určitě rozleze po nose, po bradě, prostě všude. Připravte se na to," vykládala už tradičně páté přes devátá osobitá zpěvačka Raye. Šestadvacetiletá Rachel Agatha Keen už letos svou okouzlující osobnostní a pestrou hudbou, v níž se mísí retro ve stylu Amy Winehouse s moderním zvukem Británie, zachránila Metronome Prague.

V Budapešti sice nebylo co zachraňovat, přesto však Londýňanka hned několikrát publikum královsky pobavila. "V téhle písničce popisuju téma závislostí. Víte, jak to je - někdo má závislost na sýru, jiný na nějaké osobě, další třeba na cvičení... - a to se teda máte! Závidím jak sviňa. Ale pak jsou i takové ty nelegální věci. Co bych k tomu tak řekla, no... Zkrátka napsala jsem o tom písničku 'Mary Jane'.. Wooow, překvápko, co? No a ta písnička, která... Ááááá, vosa!" poplašeně zvolala zpěvačka. A za dalších dvacet minut před ní utíkala znovu.

Především ale Raye neuvěřitelně fantasticky zpívala. Skoro každý song doplnila nějakou tou vokální exhibicí či kudrlinkami, až na pár drobností všechny vokály i nástroje zněly naživo, i tentokrát svou sympatickou ztřeštěnost doplnila o vážnější notu v písni popisující její znásilnění a oproti koncertu v Praze do setlistu přidala ještě osobitou a patřičně dramaticky podanou coververzi Raye Charlese. Velká radost a další důkaz o tom, že všechny ty Brit Awards před pár měsíci dostala zaslouženě. Hotová hvězda. Ta nám ještě ukáže.

Anketa BBC Sound Of však měla v tento den své zastoupení nejen za rok 2017, ale i 2022. Tehdy se totiž mezi nominovanými ocitli i Yard Act, kteří do Budapešti zavítali letos poprvé. Deklamování a štěkání do mikrofonu principála Jamese Smithe připomínalo místy kombinaci Kasabian a The Streets, lidí ale dorazilo, podobně jako na další žánrově spřízněné formace, opět velmi málo. A to i přesto, že kapela z Leedsu na svém druhém - a velmi dobrém - albu "Where's My Utopia?" ubrala post-punku a přidala disca. Ačkoliv ale kritici hýkají nadšením, zdá se, že kvarteto je zatím i díky svým politicky zabarveným textů plným sociálních otázek zatím stále spíše velkým jménem jen v domovské Británii.

Nejdůležitější hudební ankety se ale hned tak nezbavíme. V roce 2012 se v ní objevil Skrillex, v roce 2023 zase Fred Again společně s Nia Archives a všichni tři program šestého dne doplnili, i když každý trochu jinak.

Skrillex na hlavní scéně potvrdil, že vypnuté obrazovky po stranách pódia na polském Open'eru nebyly náhoda ani porucha. I v Budapešti je jako jediný ze všech vystupujících nechal vypnuté. Jak prozradili jeho zaoceánští fanoušci na Redditu, začal s tím už v období pandemie ve snaze odlišit se od EDM DJů, jejichž předpřipravené sety připomínaly spíše filmy. Sonny Moore se však údajně chtěl držet raveových prapočátků, a tak nad rámec svého loga za zády a občasných výronů dýmu či plamenů aktuálně nic dalšího do svých vystoupení nepřidává, aby se fanoušci o to více soustředili na jeho muziku.

Ta zůstala prakticky totožná s tím, co nad ránem předváděl v červenci v Polsku, a to i včetně zahrnutí hitů od Jasona Derula, Flo Ridy, Billie Eilish či vlastního projektu JACK Ü. Jen se v publiku na hojně zaplněné pláni nacházelo mnohem víc vlajek, což dubstepová ikona zakončující set ohňostrojem kvitovala. Asi by však jeho maďarská party byla nespoutanější, kdyby se nekonala ještě za plného světla.

Setmění přišlo až se začátkem koncertu dalšího českého zástupce. Na sousední stagi se prezentoval Redzed, jehož publikum se s koncem programu na hlavní scéně stále rozšiřovalo, nakonec tak čítalo něco mezi dvěma a třemi stovkami posluchačů, počítáme-li i lidi postávající okolo nedalekého baru. A to je na poměry domácích umělců velice slušné - podobně na tom byl třeba loni Adonxs.

Co je však ta vůbec nejčastěji opakovaná floskule, kterou najdete v doslova každém článku týkajícím se Redzeda? Hádáte správně - je to informace o tom, že se jedná o nejposlouchanějšího českého umělce na Spotify. Ovšem pozor, nikoliv u nás, ale ve světě! Právě tato do zemdlení opakovaná mantra kolem něj před lety začala budovat buzz (abychom se drželi výraziva scény, na níž vystupoval) a rozjela mu kariéru.

Přesně z toho důvodu byste ale možná čekali, že si Zdeňka Veselého z Hustopečí přijde poslechnout mnohem, mnohem více lidí. Sziget však zase jednou ukázal, jak zavádějící tyto ukazatele mohou být. Ať už se k číslům dostal obdivovatel právě Skrillexe jakkoliv, hvězdu s přesahem do zahraničí to z něj rozhodně nedělá a také hudební novináři by v referování o něm měli být ve svých superlativech poněkud zdrženlivější. Tím spíš, když ze svých fanoušků dělá zbytečným šaškováním s mikrofonem blbce a své hity jim navzdory přítomnému kytaristovi, bubeníkovi a hypemanovi pouštěl převážně z playbacku.

To Big Thief v Revolut stanu hráli naživo zcela určitě, ostatně nejednou své písně dlouhým jamováním dovedli až do krásného finále. Jejich zpěvačka si hru na kytaru viditelně užívala a diváci mohli na velkoplošných obrazovkách sledovat, jak pozorná a přesná ve hře na ni je. Příjemná, obyčejná hudba bez velkých fanfár okolo potěšila, avšak brzy musela ustoupit hlavní hvězdě šestého dne.

Fred Again.. (stylizováno také jako FRED, Fred Gibson nebo jen Fred Again) je člověk v o číslo větším bílém tričku, před jehož hvězdným potenciálem jsme vás už před více než rokem varovali. Podobně jako třeba Sia nebo Julia Michaels byl i on dlouho veřejnosti neznámým mužem, který v zákulisí chystal velké hity pro jiné. Podepsal se třeba pod písně Eda Sheerana (většina alba "No. 6 Collaboration Project"), Eminema ("Those Kinda Nights"), Stormzyho ("Michael"), George Ezry ("Shotgun"), Clean Bandit ("Solo"), Rity Ory ("Let You Love Me") a řady dalších. Až v průběhu lockdownu se ale rozhodl začít vydávat hudbu i pod vlastním jménem, což nakonec vedlo k velice vzácné situaci, kdy se relativně svěží jméno na hudební scéně ukázalo na Szigetu poprvé a rovnou v roli headlinera.

Kdo však čekal další DJ set, mohl být z někdejšího souseda Briana Ena velice překvapen. Držitel Brit Award za producenta roku 2020 totiž své vystoupení začal hrou na klavír, do níž místy lehce zazpíval. A postupně začal přidávat další a další nástroje, nejčastěji různé synťáky, pady a další elektronické krabičky, až ho nakonec doplnil jeho kolega Tony Friend, který mu kromě jiného pomáhal se samply. To jméno si zapamatujte, protože někdejší člen dubstepové partičky Modestep si nyní pod pseudonymem Terror začíná budovat vlastní kariéru a vzhledem k jeho velmi dobrým známostem v branži nepotrvá dlouho, než se začne drát ke slávě i on.

Vystoupení obou pánů se tak stalo nesmírně povedenou podívanou, kdy se z koncertu s živými nástroji a zpěvem stával sice živě vypadající, avšak dopředu nachystaný playback. Mezi těmito dvěma polohami se koncert znovu a znovu přeléval tam a zpět. Nešlo však o jednolitý set, ale skutečně o soubor samostatných písní s mezerami pro potlesk.

Krátké, skoro až TikTokové skladby, místy připomínající nehotová dema, nepřestávaly překvapovat - lehce taneční elektroniku vystřídal drum’n’bass či hiphopovější spolupráce "Places To Be" s Andersonem .Paakem na projekci, v pro mladší sestru složené "Adore U" jsme se zase setkali s prvky tropical housu, následně jsme se přesunuli k intimním pasážím předváděným opět jen s klavírem. Fred Again se také v půlce koncertu přemístil mezi zvukařské věže a na malém pultíku předvedl další písně. A když se vracel zpátky, na projekci se v angličtině i maďarštině promítal text uvozující, že to byly fráze "Nechám tě vzít si kousek mě" a "Doufám, že najdeš ten mír, co potřebuješ," jež vedly ke vzniku songu "Peace U Need".

Především ale stále udržoval pozornost publika, probouzel v něm zájem zjistit, co přijde příště, a i proto mu lidé neodcházeli za dalším programem. Dokonce to vypadalo, že jich dorazilo na jedno místo vůbec nejvíc za celý festival, což je pro Fred Again fantastická vizitka a důkaz toho, že jestli mu nadšení z živého hraní vydrží, budeme se s ním na festivalech setkávat ještě mnoho dalších let. "Neberu to jako samozřejmost, že tady můžu být, a nikdy to tak brát nebudu," sliboval nadšený producent poté, co publiku prezentoval mimo jiné i "Leave Me Alone" v remixu právě od Nia Archives, a krátce předtím, než jeho neobvyklé a poměrně originální pojetí vystoupení zakončil gigantický ohňostroj symbolizující konec jeho, i celého dění na hlavní scéně.

Line-up připomínající sraz spolužáků po letech však zdaleka neskončil, v Revolut stanu se totiž krátce na to rozjel DJ set šestačtyřicetileté legendy známé pod mnoha pseudonymy, tou nejznámější je však Four Tet. A právě u někdejšího předskokana Radiohead došlo konečně k pořádné spolupráci, neboť z jeho dvou předchůdců na hlavní scéně a velmi dobrých kamarádů i spolupracovníků se s ním na jednom pódiu potkal Skrillex. A na více než půl hodiny spolu s ním bavil zaplněný stan, jenž se postupně stával středobodem pro všechny, kdo ještě nehodlali brány Szigetu opustit. Mimo jiné i jejich kooperací v podobě hitu "Rumble".

V podobném duchu se nesl i další DJ set, kdy Four Teta vystřídalo raveové duo Overmono se svým setem plným techna a občasného drum’n’bassu. I v jejich tvorbě byste našli spolupráce jak s prvním zmíněným, tak právě i s Fredem, Thomem Yorkem či Edem Sheeranem.

Fanouškům kvalitního drum’n‘bassu určitě není třeba Nia Archives, začínající svůj set ve čtvrt na tři ráno, představovat. Pro ty ostatní - jedná se o zpěvačku a producentku, vlastním jménem Dehaney Nia Lishahn Hunt, která se loni dostala mezi nominované na BBC Sound Of, což v podstatě znamená, že získala zlatou vstupenku do továrny na příští hvězdy showbyznysu a sama by se měla dříve či později jednou z nich stát.

Představit si ji můžete tak, že pokud si ještě vzpomínáte na jemně medový hlas Corinne Bailey Rae, přimyslete si k tomu moderní drum'n'bass, jakým se prezentuje třeba Becky Hill, špetku junglu a obojí vyměňte za Corinnino r'n'b. Hotovo.

Nutno ještě zdůraznit, že Nia Archives toho za mixpultem mnoho neudělala, naopak se většinu času nacházela před ním, aby vytrvalí fanoušci viděli, že zpívá. Naživo a čistě. Parádní finiš, snad se příště dočká rozumnějšího slotu, aby se s její tvorbou mohlo seznámit mnohem více lidí.

Sziget 2024 je za námi. A jak je snad ze série reportáží patrné, šest krásných, ale také náročných dní a nocí v centru Budapešti přineslo bezpočet památných okamžiků a přes větší či menší chyby i výborných koncertů a dalších vystoupení, jejichž počet v úhrnu překročil magickou tisícovku. Vždyť kvůli nim tam rovnou z olympiády v Paříži přiletěla zlatá medailistka Jazmin Hotham.

Vybrat ze všech představení to nejlepší nebyl jednoduchý úkol, vždyť řada z nich by si zasloužila sdílené a tedy vyšší příčky, než jakých se jim nakonec dostalo. A přestože doufáme, že i po nátlaku fanoušků se organizátoři v příštích letech rozhodnou na kytarovější headlinery nezanevřít a alespoň na přespříští rok vrátí festivalu jeho sedmý den, nadále platí, že se do Maďarska budeme pořád velice rádi vracet. Zodpovědět každoročně otázku "Co je nového v mainstreamu?" se mu totiž nadále daří brilantně.