Problémy s focením velkých hvězd na festivalech neustávají a nový systém odznaků udělovaných pro každý koncert zvlášť zatím na Szigetu moc nepomáhá. Můžete mít s sebou sebelepší techniku a referencí až na půdu, schválení předem nahlášených vybraných interpretů, které byste si přáli nafotit, se ale nedočkáte. Z fotopitu pod hlavním pódiem se tak stává země zaslíbená, každá fotka headlinera představuje vítězství.

I v letošním roce proto naprostá většina profesionálních fotografů řeší, zda jít cestou nekomfortního focení přímo z davu fanoušků v prvních řadách, a mít tak možnost vložit do článku alespoň něco (Kylie Minogue), nebo respektovat striktní zákaz fotografování pro všechny kromě běžných návštěvníků s mobilními telefony, a odejít tak z koncertu s prázdnou (Halsey). Žehráme nad tím rok co rok, neboť jedna fotka vydá za tisíc slov, ale zlepšení situace je bohužel v nedohlednu. A že by bylo co fotit! Ještěže je v Budapešti tak krásná zoo, kde si alespoň někteří fotografové užijí svůj koníček naplno.

Ale zpátky k hudbě. Zatímco na ibis x ALL presents The Buzz scéně si svůj maďarský debut užívali naši Bratři, na hlavním pódiu řádil Yves Tumor se svým čtyřlístkem doprovodných muzikantů. Ani hypnotický rap-rock mířící až kamsi k trapu a psychedelii se předtočeným pasážím zcela nevyhnul, rapper je však využíval zejména kvůli nepřítomným hostům a vokálům prohnaným nejedním efektem.

A i když by se tento nadšenec do interiérového designu mohl naučit lépe artikukovat, aby mu bylo rozumět alespoň něco, jeho temná, atmosférická hudba byla pod rozpálenou a tudíž takřka vylidněnou plání krásným kontrastem k rozjuchaným popinám, jaké na ní běžně hrají. Dodejme ještě, že interpret skvěle pracoval s fanoušky, zapojoval je do dění a na rozdíl od mnoha žánrových souputníků působil jako fajn chlápek odvedle, který sice má trochu výstřední a možná až přehnaně křiklavou image, jinak ale působí moc fajn. Nečekaně sympatická premiéra!

Neotřelé a podobně temné hudební vesmíry se rozhodli prozkoumat také alternativci z Warhaus, jinak také miláčci našeho sesterského magazínu Full Moon. Odvážné a posluchačsky náročnější kompozice si místy vyžádaly i odchod deklamujícího zpěváka ze scény, to aby prostor mohla dostat sóla kytaristy, respektive bubeníka. Škoda jen, že se jejich koncert ve zhruba napůl zaplněném Revolut stanu částečně překrýval se Stormzym, jinak by toho k nim šlo napsat daleko více. Doporučení ale zaslouží druhá část bočního projektu členů belgických indie rockerů Balthazar. Druhý zpěvák Jinte Deprez, vystupující pod pseudonymem J. Bernardt, totiž letos vydal brilantní album "Contigo" a je vysoce pravděpodobné, že lepší desku už letos neuslyšíte. Dejte si. A 8. prosince si na něj můžete skočit i živě v Praze ve Futuru.

Ovšem v předloňském roce vydal rovněž fantastickou desku právě zmíněný Stormzy. Tak vyvážené, pestré a jemné album plné detailů a smysluplných hostů od Jacoba Colliera po Samphu se hned tak neslyší. Jeden z největších kamarádů Eda Sheerana měl pod hlavním pódiem plno. A na něm sidekicka DJ TiiNYho a živou kapelu se čtyřmi neuvěřitelně talentovanými backvokalisty. Skupina sice nehrála nonstop, neboť některé skladby to svým zvukem dost dobře neumožňovaly, ale když ano, vznikl z toho ohromující zážitek.

Stormzy je totiž úplně jiný než většina rapperů, které znáte. Jejich typické vlastnosti, tedy pozdní příchod, drmolení slov, otravná ležérnost, playback, do nějž jen tu a tam něco kváknou... Nic z toho pro rodáka z jižního Londýna neplatí. Rapovou hantýrkou by se dalo říci, že zatímco ostatní felí, on hustlí. Když rapuje, krásně mu rozumíte. Jeho barvitý projev má flow, vyvážený rytmus i potřebnou gradaci, což dokázal například v jedné z prvních předvedených skladeb "Know Me From", v níž mu stačil jen podklad jeho DJe. Podobně jako třeba Eminem ale dokáže svou pusou takové kousky, že k nim muziku ani nepotřebujete. Někdejší nominant v anketě BBC Sound Of 2015 je navíc inteligentní a nerapuje o banalitách, ale spíše o sociálních nerovnostech.

V Budapešti v úvodu svého vystoupení prohlásil: "Jakmile vyjdu na stage, obvykle do dvou minut tuším, jaký koncert dneska bude. Mám totiž jen jednu práci. Chci pro vás zařídit jednu nezapomenutelnou vzpomínku. A když mi dáte alespoň trošku své energie zpátky, já vám ze sebe dám úplně všechno." A přesně tak se i stalo. Někdy po třetí písničce z rappera stříkal pot na všechny strany, na pódiu v jednom kuse zkoušeném plameny si totiž udělal prostor pro rozcvičku a v jednom kuse skákal, hecoval a bouřlivě střílel salvu slov s neskutečnou kadencí. Když jeho DJ rozmával diváky, ti by ho mohli skupinovým máváním do rytmu odvát snad až zpátky do Británie...

Nekompromisní rap a ostrá dikce však podobně jako na jeho předloňském albu "This Is What I Mean" byly jen částí zážitku. Když se diváky rozhodl potěšit titulní písní, za zády už mu hrála regulérní kapela a především backvokalisté, kteří jeho show dokázali rázem proměnit v úplně jiný druh energie. Stormzy je totiž doma také v R'n'B a především v soulu a nejen, že sám dokáže až nad očekávání dobře zpívat, ale když si to píseň žádá, rád přenechá prostor povolanějším.

"Víte, u nás v Londýně pořád jenom prší. A tak jsem složil písničku o tom, jaké by to bylo, kdyby pro jednou déšť padal hlavně na ty, které nemám rád.", prohlásil před houpavou "Rainfall" z oceňovaného předchůdce "Heavy Is The Head", který ho dostal až k headlinování Glastonbury 2019 a vložení písně na soundtrack videohry "Watch Dogs: Legion". A když do něj jedna z vokalistek vložila očekáváný úryvek "Shackles (Praise You)" od Mary Mary, lidi v publiku se mohli utlouct radostí.

Ostatně o chvíli později se to málem stalo, protože z esenciálního best of černé muziky se Stormzy propracoval zpátky k údernému rapu, v jedné z prvních příležitostí odprezentoval o den dříve vydanou spolupráci s drum'n'bassovými legendami Chase & Status v podobě bangeru "Backbone" a v publiku začaly vznikat circle pity. Ty nesly oblaka prachu až kamsi za ozdobené stromy v zadní části publika, neboť pity vznikaly nejen v kotli, ale i v mnohem větší vzdálenosti od pódia, než zde bývá běžné. Tak obrovskou sílu jedenatřicetiletý umělec měl.

Soulové cítění se ale za okamžik zase vrátilo a v "Blinded By Your Grace Pt. 2" se proměnilo ve struhující gospelový chorál v režii vokalistek jak z filmu "Sestra v akci". Manifest černé hudby hrdého křesťana doprovodily v úchvatném finále bílé konfety a když už to vypadalo, že nic silnějšího nepřijde a přitom se zpívalo dál, vystřelily konfety během stejné písně ještě podruhé.

Nemělo by zapadnout, jak moc se Michael Ebenazer Kwadjo Omari Owuo Jr. za posledních pár let ve svém vystoupení posunul. Řada hiphopových hitů, které ještě na minulém turné zůstaly ve studiové podobě a ve své gesci je měl DJ, se nyní proměnily ve skladby, které hraje živá kapela a vůbec to nezní zle! Kdo by si třeba ještě před pěti lety vsadil, že závěrečný hit "Vossi Bop" do finále dovede sólo na elektrickou kytaru? Chyběla tady snad už jen RAYE v duetu "The Weekend", ta ale do Budapešti dorazí až v pondělí.

To vše se ale odehrálo až poté, co se oceňovaný interpret dlouho nechal zahrnovat zaslouženým potleskem a s velkou pokorou za něj děkoval, protože i diváci, kteří kvůli němu na festival nepřijeli a mezi jeho fanoušky se neřadí, jasně viděli, že se před nimi odehrálo něco mimořádného. A ano, když zde Stormzy vystupoval poprvé v roce 2018, už tehdy patřil k tomu nejlepšímu. Úžasná byla i jeho pražská premiéra v roce 2020.

Ovšem až letošní koncert se zapíše do dějin jako triumfální vítězství, které bralo dech a do očí vhánělo slzy dojetí. "Dlouho jsem se na stagei takhle dobře nebavil, děkuju. Miluju vás," loučil se. A zatímco po skončení tak dokonale vyvážené, žánrově bohaté, nepřeplácané, srdnaté ale především vyčerpávající show by se kdekdo šel z propoceného nátělníku co nejdříve převléknout, Stormzy místo toho seběhl dolů k divákům a ještě dlouho se s nimi loučil. Takto se chová opravdová hvězda.

V Revolut stanu následně úřadoval Ital Liberato se svou doprovodnou kapelou pohybující se na scéně od roku 2017. Za sebou už má maskovaný umělec toužící zůstat v anonymitě spolupráci s Robertem Del Najou z Massive Attack, natočil i hudbu ke snímku "Ultras" z produkce Netflixu, přesto nám ale ani na místě fotící fotograf z Itálie nedokázal vysvětlit, čím to je, že milovník pochodového rytmu a tvůrce hudby jdoucí od elektroniky a R'n'B až k drum'n'bass či reggaetonu nabral v tak krátké době takovou popularitu. Natož pak proč si právě jako jeden z mála vysloužil prestižní prostor na druhém největším pódiu Szigetu. "Já jeho textům popravdě ani nerozumím, protože pochází z Neapole a tam mají úplně jiný dialekt než já," dodal respondent ve zhruba ze třetiny zaplněném stanu.

Liam Gallagher sice letos vydal novou a docela dobrou desku "Liam Gallagher John Squire" se stejnojmenným kytaristou The Stone Roses, o poznání prořídlejšímu davu pod hlavní scénou z ní ale nezahrál ani tón. Po občasných výletech do pokladnice domovských Oasis na minulých turné už do ní tentokrát sáhl až na přídavek dokonce pokaždé. Tedy už žádní Beady Eye. Ani sólovky.

Jinak ale jeho koncerty zůstávají stejné jako v posledních zhruba deseti letech. Stejná nebo přinejmenším velmi podobná tmavá bunda, stejný záklon u mikrofonu, stejně za zády překřížené ruce. Nostalgici pamatující zlaté časy britpopu asi nemohli chtít víc, přesto stále jedním způsobem zpívané hity po monotónní půlhodině pod nafouknutou zeměkoulí trochu omrzely. Ozvláštnila to až poloakustická "Half The World Away" dozdobená klavírem a smyčci, o pár chvil později podobně zaujala atypičtější "Whatever". Podobně zvukově překvapivých momentů ale mohlo být i víc a třeba by pak i zhruba dvacetiletí mladíci podepisující se komusi na sádru na lýtku dávali větší pozor.

Zdlouhavě by se dalo hovořit o ojedinělém a originálním představení formace Apashe with Brass Band, což je v podstatě DJ obklopený dechaři, který hraje hudbu známou z trailerů například k "Johnu Wickovi". Podobný zážitek jako o den dříve hrající Meute, jen o dost lepší. Sziget ale není jen místo pro hudbu. Kromě deskových her, diskuzí s psychology na různá témata, návštěvě neziskovek či jízdě na divokém býkovi se organizátoři snaží rok co rok vozit na festival ty nejlepší cirkusová a artistická představení planety. A pokud na Sziget někdy vyrazíte, tak bez návštěvy jejich cirkusových představení a bombastických venkovních show váš zážitek z Budapešti nebude kompletní. To, co je zde k vidění, má totiž s Cirkusem Humberto a jemu podobnými společné snad jen to šapitó. Jinak ale každý rok znovu a znovu žasneme nad tím, co všechno se ještě dá vymyslet a že domácí, zde rovněž opět vystupující Cirk La Putyka zdaleka nedosahují potenciálu podobných představení.

A i když jste viděli desítky artistů pracujících s osmi kruhy, jak si na scénu zvou odborníky na přemety všeho druhu i roztodivné hadí ženy, pokaždé vás někdo z nich dříve či později donutí dát bradu až k zemi. Výtečné představení "Tulu" je v režii cirkusu s názvem Circus Abyssinia, který pochází až z daleké Etiopie, takže když ke všem těm eskapádám hrála živá africká kapela, mělo to úplně jinou energii než je zde běžné. Nadto se ještě před začátkem představení nedočkavé publikum rozhodlo pustit se na tribunách do mexických, hlukových a dalších vln a tak stan bouřil nadšením ještě předtím, než vůbec někdo dorazil na scénu.

Možná ještě větší podívaná ale nastala venku před šapitó, kde skupina tří Francouzů vystupující pod názvem SuperCho předvedla ohnivou show, jakou neumí snad ani Rammstein. Přiložené video napoví, proč z nich byli paf i lidé ve "Francie má talent", jedná se však jen o malý střípek bombastického a s hudbou synchronizovaného vystoupení, které když sledujete z první řady a veškeré plameny, jiskry a lasery máte bez nadsázky na dosah ruky, zapomínáte u toho dýchat. Přesně kvůli takovým momentům stojí za to na Sziget jezdit rok co rok. Pokaždé je to jiné, vždycky perfektní.

Nad ránem si svůj set rozehrál ještě i badfocus, my už ale vyrazili sbírat síly na čtvrtý festivalový den. Ten bude patřit zejména jeho headlinerovi - opět se sem vrátí Martin Garrix se svou výpravnou laserovou a plamennou show plnou velkých hitů. Kromě něj se ale představí také Zoe Wees či Neil Frances. Zjistíme, jaká je naživo Bebe Rexha, fanynky One Direction zajásají nad Louisem Tomlinsonem, zazpívá také festivalovým publikem vždy bouřlivě přijatá Dánka MØ.