Letošní Benátská! s Impulsem patřila k těm, minimálně za několik posledních let, nejpovedenějším. Po pěti letech se organizátorům podařilo do přírodního areálu ve Vesci přivézt zahraniční hvězdu - a ne jednu, ale rovnou tři. Jen v pátek, kdy Slade, Suzi Quatro i Scooter vystoupili, překročila návštěvnost sedmnáct tisíc diváků, celkově se za tři dny vrátila nad cifru čtyřiceti tisíc příchozích, tedy na předcovidovou úroveň. Tisková zpráva dokonce třicátý ročník označuje v tomto ohledu jako vůbec nejúspěšnější.

Tradičně nejnabitější program čekal na posluchače v sobotu. Hlavní TCN Energie stage vítala (většinou) osvědčené stálice, o něco menší Adifex stage dala prostor modlám mladé generace. Živo bylo i v Hudebním stanu nebo na maličké REC.stage, takže z pestré nabídky si dokázal vybrat snad opravdu každý.

Zatímco hlavní scénu otevírali Jiří Schmitzer a po něm Doctor P.P., dění na druhém největším pódiu zahájili liberečtí interpreti. Po Jakubovi Děkanovi vystoupil se svou kapelou Lipo. Rapper, který vyrůstal v tamních Ruprechticích, předvedl svůj již standardní set postavený především na singlech, v nichž jeho sloky doplňují zpívané refrény hostů, a to v žánrovém rozpětí od popu ("Štěstí", tentokrát v akustické podobě) přes country ("Ve vzpomínkách") třeba až k vlivům funku ("Plameny").

O pěvecké party se jako obvykle starala Yanna, která s Jonášem Červinkou před deseti lety nazpívala i jeden z jeho největších hitů "Kruhy". Zpestření setlistu zajistilo zařazení nového, osmdesátkově znějícího kousku "Až k nám přijde tma", v němž autora pěvecky doplňuje jeho klávesista Jan Braun. Svým nenuceně svěžím zvukem písnička z odehraného repertoáru vyčnívala a sváděla k tanci. Hitové předpoklady, i díky stále se lepšícímu producentovi ODD, novinka nezapře.

Ve stejný moment, kdy Lipo a jeho kolegové svůj set známou rádiovkou "Jednou jsem slíbil" finišovali, jen o pár desítek metrů dál nastupovala na scénu taktéž domácí kapela Sebastian v čele se Sebastianem Navrátilem, v níž zrovna Ondřej Turták alias ODD hraje. Skupina se na Benátské! prezentuje každoročně, avšak letos dostala poprvé prostor na hlavní stage.

Možná tomuto dramaturgickému rozhodnutí napomohlo Navrátilovo nedávné mediální zviditelnění skrz reality show "Survivor", v každém případě ale Sebastian chytili šanci za pačesy a odehráli opravdu skvělý koncert.

Záležet si dali i s výpravou, což se u odpoledních setů moc nevidí. Hned v úvodní písni "Nevinná" vyšlehly první plameny a po ní zasypaly přední řady konfety. Trojice muzikantů vystupovala v červených kombinézách a bílých nátělnících pod nimi. Sám frontman velmi záhy přiznal, že "je v tom ku*evský vedro".

Především však vystoupení strhlo svou energií. Zpěvák doslova létal po pódiu a v rockových polohách zmíněné zahajovací skladby nebo songu "Nezapomínám", nahraného s Marpem, si div nevyřval hlasivky. Zatímco na poslední desce "sBohem" byla znát jistá rozpolcenost mezi tvrdšími kousky a současnými trendy digitálních platforem, naživo se hudebníci jednoznačně přiblížili k označení čeští Bring Me The Horizon, jakkoliv jsou podobné nálepky vždycky jen zkratky.

Chybět nemohly ani divácky vděčné momenty - vytažení jedné fanynky na pódium nebo speciální host, místní hokejista a trenér Filip Pešán. Emoce rozproudil song "Záchranný bod", který Navrátil po live streamu věnoval svému vážně nemocnému otci. Zazněl i krátký úryvek popěvku "Titáni" ze "Survivora" - nic ve zlém, ale to nemuselo být.

Čeho naopak skupina publikum - naštěstí - ušetřila, byl nedávný singl "Comeback". Překvapivě nezazněl ani hit "Polety" od ATMO Music, který před deseti lety zpěváka poprvé představil širší veřejnosti a od té doby měl svoje místo v přídavku.

Nedávno ohlášený koncert ve Foru Karlín, naplánovaný až na listopad příštího roku, zde v každém případě dostal své první možné obrysy. V této koncepčně promyšlené podobě by hudbě Sebastian velké sály skutečně slušely.

Při rychlém nakouknutí na Adifex stage, kde se ve zbytku dne program s hlavní scénou z většiny překrýval, zrovna ostravský bouřlivák Sergei Barracuda v DJ setu do mikrofonu křičel cosi jako "řekni, co je, p*čo". Díky, stačilo.

Jestliže Sebastian se na hlavním jevišti postarali o nejpříjemnější překvapení odpoledního bloku, u Pokáče tomu bylo přesně naopak. Osamocený muž s ukulele sice posluchače přilákal, většina přítomných si ale povídala a písničkářovo vystoupení pro ně nejspíš plnilo úlohu neurážlivé kulisy.

Přitom v době, kdy začala Pokáčova popularita růst, někdy před šesti sedmi lety, se jeho klubové zastávky vyznačovaly velmi semknutou a zainteresovanou atmosférou podobnou stand-up představením. Bohužel se v posledních letech zdá, že Jan Pokorný velmi rychle spadl do určité rutiny a jede takzvaně ze setrvačnosti.

Po úspěšném debutu "Vlasy", z něhož pochází většina jeho nejznámějších skladeb, už jeho další alba postrádala moment překvapení. Ukázalo se, že forma, kterou pro své hudební působení zvolil, narazila na své limity. Stejně jako jeho humor, protože pokusům o vtip, které mezi songy vykládal, se častokrát nikdo ani nezasmál, působily až příliš nuceně a neoriginálně. Ani on se na pódiu neprojevoval příliš zúčastněně, jako by si svoje krátké komentáře povídal jen sám pro sebe.

Trochu to připomínalo Honzu Dědka a Ivanu "Fancy" Kulhánkovou a jejich moderování letošních Andělů. To, co funguje na YouTube a sociálních sítích, se bohužel ne vždy daří úspěšně přenést na živou akci pro početné, do rozlehlého prostoru rozmístěné obecenstvo.

Před nástupem Wohnout se prostor pod hlavní scénou začal povážlivě zahušťovat. Rockeři, kteří se divákům představili jako "kluci z Vinohrad", přivezli do Liberce svou typickou satiru a štiplavost. Na pódiu navíc vytvořili slušný tlak, takže s písněmi jako "Depardieu", "Pedro se vrací" nebo "Hloupá písnička" slavili úspěch. Také u nich se sice dá vypozorovat, že se už roky opakují, ale muzikantskou jiskru zatím neztratili a jejich vystoupení na největší scéně rozhodně neurazilo.

O jasný vrchol třetího hracího dne se postarala Marie Rottrová. Lady Soul se do veseckého areálu vrátila po šesti letech od koncertu, který diváky tak rozvášnil, že jejich nekončící, několik minut trvající ovace přiměly moderátory přivřít oči. Nad rámec jindy úzkostlivě dodržovaného harmonogramu jí tehdy dovolili přidávat i po doznění obvykle závěrečné klasiky "Lásko, voníš deštěm".

Také na tento moment Vlasta Korec vzpomněl, když letos se svou kolegyní Monikou Doležalovou ostravskou rodačku uváděli. Především však výstižně podotkl, že tato charismatická zpěvačka "nás všechny dostane jen tím, že přijde a usměje se". Měl pravdu.

Rottrová, doprovázená dvěma vokalistkami, pětičlennou dechovou sekcí a čtyřmi dalšími muzikanty, pod severočeským nebem znovu vykouzlila mimořádně vřelou - až intimní - atmosféru. "Krásně zpíváte," pochvalovala si zcela samozřejmé zapojení přítomných, aniž by je k jakékoliv odezvě musela vyzývat. Její vystoupení překypovalo nejen silným písňovým obsahem těžícím ze známých melodií převážně ze šedesátých až osmdesátých let, ale i obrovskou měrou pokory, přirozenosti a lidskosti.

První husí kůže se dostavila už při druhé písničce "Zřejmě letos nikde nejsou kytky", ale podobných pohlazení po duši, v nichž vynikaly zpěvaččin jedinečný pěvecký cit a osobnostní kouzlo, bychom napočítali mnohem víc. Třeba skladba "Večerem zhýčkaná" se v jejím repertoáru může jevit poměrně nenápadně, ale na venkovních koncertech, zvlášť když se zrovna stmívá, funguje vždy výtečně.

S již tradičním hostem Petrem Němcem připomněla uhrančivá Štírka své soulové období z konce šedesátých let - tehdy se potkali v ostravské skupině Flamingo. Společně zahráli skladbu "Oči" a Němec pak přidal dvě své písničky, včetně rozverného "Michaela".

Jako vždy neuvěřitelně elegantní a vitální Rottrová, která chystá na prosinec velké koncerty v ostravské Ostravar aréně a opět v O2 areně (a ani jednou to nezmínila), pak další ze svých nádherných vystoupení dovedla do finále se svižnými hity "S tebou", "Markétka" nebo "Skořápky ořechů". Když si ji lidé vytleskali zpět na jeviště, rovnou avizovala, že má tentokrát dovolené dva přídavky.

A po tom prvním, "Kůň bílý", jako by se odehrálo něco mezi nebem a zemí. Protože právě ve chvíli, kdy přišel čas na očekávanou "Lásko, voníš deštěm", se spustil liják. Na pět minut. Jakmile Marie Rottrová svou píseň písní dozpívala, déšť začal pozvolna ustávat. Později si znovu řekl o slovo, ale na síle tohoto momentu už to nemohlo nic změnit.

Na vedlejší scéně zatím svůj set dokončovala slovenská zpěvačka a rapperka Sima. Ačkoliv ani její hudba, podobně jako tvorba většiny sobotních vystupujících na tomto pódiu, nesnese přísnější měřítka, než jaké má jednoduchá zábava pro teenagery a mladé dospělé, něco na jejím vystupování s DJem a čtyřmi tanečnicemi přece jen zaujalo.

Určitým charismatem - pro svůj typ publika - totiž Simona Hegerová nepochybně vládne, protože fanoušci s ní rozjeli pořádnou taneční party. Navíc z ní vyzařuje aura jisté hvězdnosti a světovosti, jakou u českých a slovenských interpretů často nevidíme. Publikum pozvala na svou dosud nejambicióznější show na stadionu v její rodné Trnavě 13. září příštího roku.

Zatímco v případě Rottrové déšť její vystoupení symbolicky dokreslil, u skupiny Čechomor už ho výrazně narušil, zejména co se týče návštěvnosti. Spousta lidí se vydala domů, jiní se tísnili v některém z okolních stanů a čekali, až se počasí umoudří. Kapela mísící rockovou energii s lidovými motivy předváděla svůj vysoký standard, jenže co naplat: po asi dvaceti minutách nabral lijavec na intenzitě a pod pódiem zůstali jen ti nejotrlejší. Naštěstí ale nepřišla žádná bouřka - na rozdíl od loňska, kdy kvůli ní museli pořadatelé přerušit koncert Jaromíra Nohavici.

Program na hlavní scéně uzavřel o půlnoci revivalový soubor Kiss Forever Band, mladší návštěvníci se na Adifex stage bavili až do dvou ráno s interprety jako Nik Tendo, Yzomandias či Robin Zoot.

Už nyní si mohou zájemci pořídit vstupenky na příští ročník, který se ve Vesci uskuteční znovu o posledním červencovém víkendu. Mezi první potvrzená jména patří Olympic, Jelen, Marpo, Rybičky 48 nebo Harlej.