Možná jste zaregistrovali, že Justin Timberlake byl nedávno zatčen za řízení v opilosti. "Tak tohle mi posere celé turné," vysoukal prý ze sebe na místo lítosti policistům, kteří ho 18. června v Sag Harboru ve státě New York po půlnoci zastavili, protože nedokázal jet po vozovce rovně a ignoroval stopku. Z celé akce vznikl dnes už neslavně proslulý mugshot a zpěvák, jenž odmítl podstoupit dechovou zkoušku, následně strávil noc v cele.

Druhý den ho propustili na kauci, a tak tehdy probíhající americká část turné mohla nerušeně pokračovat. Následně se ale interpret hitu "SexyBack" měl ukázat u soudu a vypovídat o tom, co provedl. Datum jeho slyšení připadlo na 26. července, tedy přesně na den, kdy v polském Krakově měla dvěma po sobě jdoucími koncerty odstartovat evropská část turné. Nabízelo se tedy, že bude šňůra posunuta, případně že se polské koncerty zruší, soud má totiž přednost. Tak o tom alespoň dlouho informovala zahraniční, anglicky hovořící média.

Polští organizátoři z Live Nation ale na toto téma dlouho mlčeli a na druhý, ještě nevyprodaný, koncert, nadále prodávali lístky. Na přímý dotaz musicserveru, zda show podle očekávání zruší, nebo se uskuteční podle plánu, dodnes nikdo neodpověděl. Do poslední chvíle to tak vypadalo, že se situace ještě řeší a stále není jasno, potvrzení o zrušení chybělo. Dvaadvacet tisíc fanoušků vlastnících lístky na první večer s dávno zaplacenými hotely, vlaky a podobně tak ani týden před akcí stále netušilo, zda si v Krakově nakonec nezajde spíš do zoo a nepojede zase druhý den zklamaně zpátky domů. Bezprecedentní situace.

V zahraničním tisku nakonec ale zhruba pět dní předem vyšel text hovořící o tom, že koncert proběhne. U soudu nakonec Timberlake údajně nemusí být přítomen osobně, vše vyřídí minimálně v úvodní fázi jeho právník Edward Burke. Jak to ale celé dopadne a zda populární hvězda skutečně skončí na delší dobu za mřížemi, na to si budeme muset ještě počkat, další slyšení je plánováno na 2. srpna, tam už by měl být obviněný přítomen alespoň virtuálně.

V Krakově to ale každopádně 26. července žilo. Vyprodaná aréna byla obsypaná fanoušky hrdě nosícími Justinova trička, od věci ale v této části textu není odcitovat kousek z rok a čtvrt staré reportáže ze zastávky Robbieho Williamse na stejném místě, neboť to stále platí:

"Tauron arena Krakow zvenku působí mohutně, uvnitř ale skrývá podobnou kapacitu jako pražská O2 arena, konkrétně je to cca dvaadvacet tisíc fanoušků. Hlavní rozdíl je ale u vstupu - žádné bezpečnostní rámy vás tu nečekají, covid se tu už taky nějaký pátek neřeší. Jediná věc, která ochranku zajímá, jsou batohy větší než papír o rozměrech A4. Ten je potřeba nechat ve venkovních úschovnách. S pistolí byste ale nejspíš dovnitř v pohodě prošli..."

Od osmé večerní publikum bavil místo předskokana jen DJ Hypes, minimálně se mu však podařilo diváky dostat hity zejména z období milénia slušně do varu. V prostoru pro stání se tak ještě před devátou hodinou rozjela solidní párty. Jednou z hlavních hvězd večera se však stali lidé starající se o design stage.

Na první pohled jednoduchá, široká projekčních plocha bez viditelných předělů nabízela na rovném pódiu se skrytými výtahy pro příjezd Justina či jeho kapely a tanečníků řadu vychytávek. Především ale pódium zcela zakrývala, scéna proto opticky působila velmi čistě a esteticky. Veškeré kabely a osvětlení totiž zůstaly schovány až za velkým projekčním plátnem, to však bylo průhledné, takže když autoři chtěli se světly pracovat, jednoduše vypnuli projekci a nechali světla svítit skrz. Vypadalo to fantasticky, to však ještě zdaleka není vše.

Někdejší člen Mickey Mouse Clubu na úvodní projekci ukázal nejprve heslo "Co uvidíte, může a nemusí být skutečné", následně se kamera oddalovala a ukazovala více či méně ikonické výjevy z vizuálů k poslední studiovce, až došla k jejímu názvu "Everything I Thought It Was". A úplně nakonec ještě k frázi "Forget Tomorrow" odkazující k názvu turné. Koncert odpálila "No Angels", v níž se právě zmíněná slova vyskytují, a na scéně se objevila ústřední postava v obleku a zářivě bílých teniskách. Za ní jsme mohli vidět pětici tanečníků a hned deset muzikantů z doprovodné kapely The Tennessee Kids, zahrnující i trojici backvokalistů. Ti si ale nakonec, podobně jako sám Justin, zazpívali zhruba dvě třetiny vystoupení, zbytek obstaraly předtočené základy a half-playback.

Aby to ale nezůstalo špatně pochopeno - hudba, jakou majitel nejkrásnějších iniciálů s Timbalandem a dalšími producenty vytváří, je nesmírně komplikovaná, komplexní a plná detailů. Jde o muziku, kterou chcete poslouchat soustředěně a z vinylu, abyste ji mohli patřičně prožít a docenit. I proto se těší takovému obdivu. Také samotné vokály se v ní vrství jeden přes druhý a jsou tak neuvěřitelně precizní, že jen málokdo v hudební branži dokáže nabídnout něco podobného. Z těchto důvodů se proto zdá jako nesmírně náročné něco takového převést do živé podoby.

Pokud by někdejší člen *NSYNC, kteří teď díky filmovému hitu "Deadpool & Wolverine" zažívají už několikátý comeback, chtěl všechny písně odprezentovat ze sta procent naživo, musel by je buď kompletně rozbít a přepracovat, a nebo s sebou vozit třeba i dvakrát tak velkou kapelu a k tomu ještě celý pěvecký sbor, což by ceny lístků vyšponovalo nad únosnou míru. A i tak by nejspíš ke kompromisům musel sáhnout. Určitá míra shovívavosti je proto na místě, neboť tam, kde předtočené linky figurovaly, to mnohdy dávalo smysl. Navíc z celého koncertu bylo zřejmé, že držitel tří Brit Awards i jeho tým se snažili udělat maximum pro to, aby těch živých nástrojů i hlasů dostali na scénu co možná nejvíce a aby je posluchači mohli skutečně vnímat.

Nad rámec zmíněného je potřeba ještě akcentovat fakt, že rodák z Memphisu ve svých třiačtyřiceti letech takřka nepřestával tancovat. Mladšímu Jasonu Derulovi by sice už asi nestačil, přesto ale předváděl na svůj věk nadprůměrný výkon, na němž si nešlo nevšimnout, kolik toho odkoukal od samotného Michaela Jacksona, kterého dlouhá léta považuje, spolu s Princem, za svůj největší vzor.

Vystoupení tak překypovalo nesmírnou energií a díky vkusné choreografii, v níž absentovalo laciné twerkování, také elegancí, která se proplétala i do samotné show. Velké plátno nabízelo divákům naprosto úchvatné projekce ve vysokém rozlišení, na nichž se sice většinu času objevoval buď protagonista nebo různé abstraktní obrázky, působilo to však omamným, futuristickým a velmi působivým dojmem. Dokonce by se dalo říct, že právě projekce se staly jedním z nejsilnějších vjemů celého koncertu, neboť něco tak esteticky dokonalého a technologicky vyspělého ještě zdaleka nemůžeme nazvat standardem.

Patrně i proto se během celého večera neobjevily ve vzduchu konfety, jiskry, plameny či rachejtle. Timberlake měl totiž vizuály tak všeobjímající a futuristické, že by podobné propriety na jeho show působily až staromódně.

"Dobrý večer, Polsko! Jak se to správně vyslovuje: Krakov, nebo Krakau? Hmm, já jsem Američan, tak budu říkat Krakau, ok?" zdravil své publikum umělec v úvodu vystoupení. Krátce nato dokonce zazpíval jedné fanynce v prvních řadách k narozeninám, v průběhu večera už toho ale mnoho nenamluvil. Nebylo to pro něj podstatné. Nesnažil se vybudovat si vztah s publikem převykládáním svého životního příběhu plného vtipů jako Robbie Williams v roce 2023.

Jemu šlo především o to, aby koncertu nepadal řetěz jako Lennymu Kravitzovi na Colours Of Ostrava, jenž se ve stejné hale před pár dny taktéž představil, a tak fanoušci málem nestíhali ani dýchat, natož ještě tleskat, neboť program měl ohromný spád. Evidentní cíl tak spočíval v tom, aby se lidé nepřestávali dobře bavit. Jedna píseň střídala druhou téměř bez předělů a samotný Justin si taky nestihl ani vydechnout a už běželo další číslo.

Jedno z těch nejpamátnějších nastalo při rockové vypalovačce "Sanctified", která nejenže měla naživo ohromnou sílu, ale zároveň se u ní prostřední část projekční obrazovky posunula dopředu, zvedla se a coby gigantický kvádr promítající obraz ze všech svých stran začala ve vzduchu v podstatě levitovat. Pochopitelně byla technicky vzato připevněná ke střešní konstrukci, většinu kabelů a jištění však dokázala chytře skrýt, a tak to vážně vypadalo, jako by ten kvádr nad pódiem létal.

Zpěvákův tým s tímto kvádrem dokázal skvěle pracovat - nakláněl ho nad něj a nutil vás se bát o zdraví jeho i jeho fanoušků, které by taková konstrukce mohla v případě nehody spolehlivě zabít. Jindy jej lidé v pozadí jen postavili dopředu pódia a při baladě "Drown" na něm promítali Justina topícího se v kádi, kterou postupně zaplňovala další a další voda. Jeden z vrcholů koncertu však přišel při hitu "Cry Me A River", kdy se na všech projekcích objevil nejprve sílící déšť a následně bouřící masa vody. Ve společnosti tak silné písně se jednalo o neuvěřitelně působivé a pamětihodné představení.

Neméně výrazný moment nastal při "FutureSex/LoveSound", kdy se ukázalo, že ve špičce stojanu na mikrofon se nachází žárovka. Tenhle technologický gimmick zpěvák naplno využil, když nejprve osvětloval části sálu, náhle se ale úplně stejné, bílé kužely světla rozsvítily i zpoza stage. Při světelné show, jakou svět neviděl, jste proto mohli jen fascinovaně zírat. A nebo se zapojit do jakési mexické vlny křiku, jakou držitel deseti cen Grammy spustil před "Technicolor".

Při takto ohromujících ukázkách jeho tvorby jste si připadali, že jste součástí něčeho výjimečného. Už to nebyl jen koncert populárního zpěváka, ale jeden z nejsilnějších zážitků spojených s hudbou vůbec. Doslova jste cítili, že těch více než třicet let praxe ve vrcholných patrech showbyznysu se před vámi zhmotňuje v pomyslné best of jeho dosavadních zkušeností. A co víc, že hudebník opět posouvá laťku možného dál.

Přemýšlení nad tím, zda by se krakovský koncert vešel do top dvacítky, nebo dokonce top desítky toho nejlepšího, co je aktuálně ve světě muziky k vidění, ale přerušila druhá část, kdy se během novinky "Play" aktéři přesunuli na B stage v zadní části arény. A to byla zásadní chyba.

Projekce nově zabírající už jen dění ve druhé části haly začaly scházet, navíc se manžel Jessicy Biel rozhodl, že na menší scéně předvede bez pozlátka řadu svých velkých hitů. A to odhalilo slabiny. Snaha nacpat do vymezeného časového intervalu co možná nejvíc písniček bohužel vyústila ve skutečnost, že kupříkladu fantastická "Say Something" coby jediný zástupce country alba "Man Of The Woods" byla zkrácena zhruba na dvě minuty, což ji připravilo o možnou sborovou gradaci, jakou známe z doprovodného videoklipu.

Totéž potkalo i fanoušky milovanou "What Goes Around.../...Comes Around", v jejímž klipu hraje Scarlett Johansson. Ta navíc zazněla, stejně jako ve studiové podobě jinak fantastická "Selfish", jen v akustické verzi se španělkou - a ani jedné z těchto písní toto převedení nesluší. Není v něm totiž možné docenit to dokonalé načasování a procítěnou jemnost studiového originálu, naživo proto tyto velké hity působily náhle úplně obyčejně.

Z celé pasáže na menším pódiu lze vyzdvihnout pouze "Until The End Of Time", a to především za to, že ji Justin i po tak dlouhé době od vydání do programu vůbec zařadil. Pak už ale nastal čas vrátit se zpátky na hlavní scénu - a právě k tomu posloužil megahit "Can’t Stop The Feeling!" z dílny Maxe Martina, který při první a zatím jediné návštěvě Prahy před dlouhými deseti lety ještě neexistoval. Namísto dalšího z vrcholů ale přišlo to vůbec nejbolestivější zklamání, neboť prototyp dokonalého letního hitu byl nejen ve druhé sloce pozměněn a následně i zkrácen, především v něm ale byl playback vůbec nejsilnější, protože interpret se rozhodl ho místo zazpívání takřka celý protancovat. Katarze euforie se tak nedostavila.

Třetí třetina koncertu, odehrávající se už zase jen na hlavní stagei, ale znovu zapůsobila. Nestárnoucí funk-popová klasika "Rock Your Body" měla šťávu, v naživo skvěle fungující "SexyBack" se na pohyblivém kvádru zjevil sádrový obličej Justina, který pomyslně zpíval všechny ty pokřiky, jaké má v originále na svědomí Timbaland. A v přídavku "Mirrors" se Timberlake nechal zaháknout do popruhů a na ten pohyblivý kvádr se postavil, čímž ho pomyslně ovládl, a pak už jen cestoval nad prvními řadami a při zpěvu si užíval pohled na fascinované fanoušky, kteří nikdy nic podobného neviděli.

Můžete namítnout, že létání v halách není nic nového, mimo Pink nebo Beyoncé už ho provozují i Ewa Farna či Ben Cristovao, nicméně novodobý král popu nelétal jako oni. Levitující kvádr ovládal spíše jako Aladin svůj létající koberec a vystoupal na něm mnohem výš než kterákoliv z výše uvedených hvězd. A zatímco při pohledu na videa na jeho Instagramu to možná odzíváte, na vlastní oči šlo o brilantní číslo a skvělý finiš koncertu, jehož druhá třetina se sice moc nevyvedla, první a třetí ale zafungovaly přímo královsky.