Éterem se v sobotu 27. července rozletěla zpráva o úmrtí písničkáře Oldřicha Janoty, kemřel pouhý měsíc před svými pětasedmdesátinami. Informaci zveřejnil Janotův oficiální facebookový profil: "Není slov, která by dokázala popsat bolest, s jakou Vám oznamuji, že Oldřich dnes v 5:45 dodýchal svůj poslední žalm a vydal se do krajin posvátných. Děkujeme všem za modlitby," stojí na stránce.

Oldřich Janota se dá zařadit mezi písničkáře, přesto často a rád tradiční vnímání písničkářského řemesla překračoval. A právě touto svou nezařaditelností inspiroval. Často se pohyboval i na vlnách experimentu a minimalismu a posluchače oslovoval charakteristickou a těžko napodobitelnou magií.

Muzikantsky začal působit v sedmdesátých letech, spolupracoval např. s Jakubem Nohou v pražské skupině Pentagram. V letech 1980-83 byl hlavní osobností souboru Mozart K, který patřil pro své neobvyklé nástrojové obsazení (kytara, harmonium, mandolína, saxofon, bicí) a magicky působící Janotovy písně k nejpozoruhodnějším folk-rockovým formacím své doby.

V polovině osmdesátých let hrál v minimalistickém triu s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem - vzácné společné nahrávky vyšly na albu "High Fidelity" až v roce 2001, tedy více než čtvrtstoletí od jejich vzniku. Konec osmdesátých let patřil u Janoty spolupráci s Irenou a Vojtěchem Havlovými, od devadesátých let se převážně pohyboval na sólové dráze. Debutoval samizdatovou kazetou "Winter Days", oficiálně pak o rok později eponymním LP u vydavatelství Panton.

Následovala řada alb, často vydávaných mimo klasická vydavatelství. Posledními Janotovými počiny jsou desky "Zatlankou" a "Vzpomínáš, Méďo?", obě vydaná v září 2022. Unikátním počinem je i osmidiskový komplet - mimochodem už dlouhodobě rozebraný - "Ultimate Nothing", který nabídl pořádnou porci archivního, z většiny dosud nevydaného materiálu.