Prvotina "Čtyři stěny" vyšla dva roky po vzniku skupiny, a to pod producentskou záštitou Tomáše Frödeho z Imodium a částečně také ve spolupráci s Aloisem Pospíšilem. Oba jmenovaní vtiskli mladé formaci něco ze své vize. V jednotlivých skladbách se proto střídají rockovější ("Tvoje oči") a punkovější ("Nechápu") tendence. Rukopis si ale muzikanti po celou dobu nahrávky drží svůj vlastní.

Originalita ostatně v současné hudební branži platí za cenný artikl a měla by být vyvažována zlatem - obzvlášť když nástroje ovládají schopní hudebníci. A k těm naštěstí členové souboru Byt číslo 4 patří.

Nahrávka zaujme svou syrovostí, dýchá z ní, téměř nostalgicky, devadesátková atmosféra. Pozornost strhává i zpěvák Pavel Mazák, který svým osobitým projevem dodává skladbám naléhavost a potřebnou emoci. Svým nasazením a obdivuhodnou kadencí slov dokáže zakrýt i občasné textové nedostatky a klišovité zkratky, které ale k mládí tak nějak patří. I díky jeho pěveckému přednesu můžeme kolekci "Čtyři stěny" nejlépe popsat jako emo-punkovou.

Vybrat z debutu nejlepší písně není snadné, protože kompaktnost a autorská vyrovnanost tvoří jeden z pilířů desky. Správně ale pánové v případě singlu sáhli po skvělé "Nechápu" s lehce rozervaně romantickým tónem. Návykově působí i možná nejhitovější "Nechoď daleko" se skvělou kytarou v úvodu a melancholickým nábojem ve stylu rané Vypsané fiXy.

Ke konci se koncentrace nápadů sice trochu rozmělní, ale pozitivní dojem si novinka úspěšně udržuje. "Čtyři stěny" mohou potěšil fanoušky zmiňované Vypsané fiXy či Imodium, ale i Sum 41 nebo Green Day. Nadšenci do alternativního rocku či punk-rocku by tento debut neměli minout.