Letošní šestý koncert v oblíbených branických ledárnách začal úderem osmé hodiny, bez jakýchkoliv průtahů. Úvodní přivítání zaznělo, stejně jako očekávaná smršť vtipů, až po první písni. Totéž nelze říct o sborovém zpěvu z hlediště, který byl intenzivní od počátku. Ostravská dvojice Štěpán Kozub a Jiří Krhut zde má své věrné posluchače, přijeli však i nadšenci ze Slovenska nebo jižní Moravy.

Neodmyslitelně k vystoupením zmíněné dvojky patří vokály Barbary Kanyzové, která na nich tradičně zpívá i vlastní písně. V tomto směru se koncert od předešlých pražských zastávek Kozuba a Krhuta lišil. O aranže i doprovod se totiž postarali Bandjeez, a tak na melancholii nezbylo moc prostoru. Přítomní se od muzikantů dozvěděli, že nemusejí tleskat fyzicky, stačí naznačit, jako to praktikují neslyšící, protože oni kvůli in-earům stejně nic neslyší. Několikrát dostali členové kapely prostor zpívat jen s kytarou nebo bicími, bez podpory hlavní dvojice.

Krhut neopomněl svá lingvistická okénka, v nichž zmiňoval, jak ho zasahuje pražština či překlady z polštiny. Interakce s publikem byla silná, což vystupující asi nikdy neomrzí. Jejich zkušenosti a podobně temný humor vedly k originální spolupráci - žádaný textař vymyslel týmovou hymnu pro vítkovické parahokejisty, což dokázal jeho souputník zanést do prezentované písně. Udělali si také průzkum generačního zastoupení nebo parodovali styl interpretace jiných zpěváků a zpěvaček - Petra Lexy, Jana Nedvěda, Věry Bílé nebo Bena Cristovao.

Kozub popsal své zkušenosti s Brnem, mluvil také o nevyžádané korespondenci na sociálních sítích, přiblížil historky o příbuzných nebo odvrácenou stranu popularity. Vyprávěl, jak si při pracovním pobytu v Itálii z místních vystřelil, že hledá svého vodícího psa, a ti pak, ve snaze mu pomoci, na pláži vyvolávali Mussoliniho. Netuším, jak moc měli pánové sled hlášek promyšlený, ale minimálně v některých případech šlo o trefné oslí můstky.

Plnohodnotné zapojení kapely koncertu slušelo, což potvrdily i oslovené fanynky Michaely. Rázem se rozchodová skladba nazvaná podle dívky tohoto jména změnila na taneční. V závěru vzdalo duo hold nejznámější ostravské ulici, v rapovém provedení pak i tradičním obyvatelům slezské metropole.

Poté se Štěpán Kozub a Jiří Krhut divákům věnovali ještě na následné autogramiádě, která trvala déle než samotný koncert. Pravděpodobně byste proto mezi návštěvníky nenašli takového, který by odcházel nespokojený. A pokud přece, pak si může dvojice dojem vylepšit svým druhým společným albem, které plánuje vydat na podzim.