Nápor fanoušků se dal během třetího dne vzhledem k našlapanému programu předpokládat - a taky v odpoledních hodinách přišel. Ostatně pátek nabídl atraktivní Bring Me The Horizon, idol začátku milénia Avril Lavigne a loučící se pop-punkové legendy Sum 41.

Ještě o mnoho hodin a nachozených kroků dříve program dne otevírali kanadští dřevorubci Counterparts. Pocházejí ze stejné oblasti jako jejich krajanka Avril Lavigne - z Ontaria. Tím ale veškeré spojitosti končí. Zpěvák Brendan Murphy s bílým nevinným králíčkem na tričku mátl vizáží, ale když se do toho svým vokálem opřel, přilehlé betonové hangáry se zatřásly.

Oproti americkým metalcorovým souputníkům jsou Counterparts zemitější, pomalejší, ale v jádru ještě syrovější. A to i přes občasné melodické pasáže. Jejich tvorba se datuje až do roku 2007, ale i kvůli složitějšímu rukopisu jejich kariéra nevystartovala tak rychle jako u v předchozích dnech hrajících Bleed From Within nebo Fit For A King. Ranní rozcvička byla ovšem jejich setem poctivě zahájena.

Na hlavní pódium se po dvou letech posunuli britští pop-punkeři Hot Milk. V roce 2022 ještě bojovali se zvukem v šapitó, letos už vyrostli pro velkou stage. Právem. Vyspěli a loni vydali skvělý debut "A Call to the Void". Také zpěvačka Han Mee se svým parťákem Jimem Shawem působili sebevědoměji. Fanoušci se pod zamračenou oblohou zahřívali pádlováním i tancem.

Mládí na YouTube stage následně nahradila zkušenost. Nashvillští rockeři Red fungují od roku 2002 a ve své tvorbě kombinují křesťanský rock s post grungem. Do jejich rukopisu se otiskla vlna amerických miléniových rockových kapel.

Z loňské desky "Rated R" dovezli dvě novinky "Cold World" a "Surrogates" - a obě vyzněly naživo velice solidně. Přestože mají na kontě mnoho dobrých písní, ať už "Release the Panic" nebo "Feed the Machine", v Hradci i přes snahu zpěváka Michaela Barnese všechny působily monotónním dojmem. Frontman přiznal, že skladba "Already Over" z debutu je jeho nejoblíbenější. Svou vášeň pro ni přetavil v emotivní projev, na vyloženě strhující zážitek to ale nestačilo.

Víceméně nepatřičně vyzněla návštěva zku*vených Pražáků J.A.R. Ti provokovali podobnými vulgarismy a rýpanci - "Kdyby tu byli PSH, tak si to dáme s nima, ale oni tu nejsou, asi fetujou," započali píseň "Sláva nazdar výfetu", ale velkých reakcí od diváků se nedočkali. "Je na vás brzo," zkonstatoval Michael Viktořík, když se mu nepodařilo publikum ani poněkolikáté roztleskat. Inu, asi neviděl předtím řádící fandy u Hot Milk. J.A.R. přes hlasové exhibice Dana Bárty a osobitý vtip tentokrát do programu moc nezapadli. Stane se.

To začínající dračice Delilah Bon byla jiná káva. Lauren Tate, jak se britská zpěvačka jmenuje, to na Evropa 2 stagi se svými spoluhráčkami slušně rozjela. Její riot girl punk říznutý hip-hopem i metalem měl ohromnou šťávu a temperament. Provokace ve formě kopání do nafukovacího penisu navíc měla jasnější sdělení než u předchozích výstřelků domácích J.A.R.

Skladby z eponymního debutu nezněly špatné, ale novinkový singl "Evil, Hate Filled Female", který předvedla naživo poprvé, je naprostá bomba a jasný hit, ze kterého až mrazilo. Jediným nedostatkem na provokativním a až teatrálním vystoupení byla částečná výpomoc half-playbacku. O Delilah bychom ale mohli ještě slyšet.

Hlavní pódium mezitím obsadila úderka Royal Republic, kterou české publikum už dobře zná, ale na Rock for People se vrátila po dlouhých osmi letech. Za tu dobu Švédové nastřádali celou řadu hitů. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a kadencí je produkují. Jejich návykový rock'n'roll se pro odpolední slot festivalu ideálně hodil - svižný, zábavný, se zpěvnými refrény. Navíc lídr Adam Grahn se profiluje jako showman, který si pobyt na pódiu užívá. S sebou přivezli i povedenou nálož nových písní z týden staré novinky "LoveCop".

Poslední skladby jejich setu už si ale poslechl málokdo. Davy totiž odcházely naproti k YouTube stage, kde měla zahrát vcelku neznámá parta Dogstar. V jejích řadách se ale vyskytuje slavný hollywoodský herec Keanu Reeves. Bohužel po pár poklidných, nevzrušivých, i když na poslech vlastně příjemných písních nastal obrat a velká část diváků zase mířila postupně pryč. Úkol zněl evidentně jasně: Vyfotit si Reevese a zase jít.

Ten totiž jako introvert velké herecké výkony nepředváděl a svým civilním výkonem nepoutal žádnou pozornost. Svůj největší showmanský kousek předvedl, když na pár vteřin navštívil společně se zpěvákem Bretem Domrosem rampu. A jak nenápadně přišla, stejně tak kapela poklidně i odešla. Lépe naživo vynikly spíš novinky z loňské desky "Somewhere Between the Power Lines and Palm Trees" než ty starší z devadesátek. Ale přiznejme si, že bez přítomnosti Reevese by to žádná pecka nebyla.

Koncert Bring Me The Horizon (přečtěte si o něm tady) měl zpoždění, a tak se Sum 41 museli podřídit a svou rozlučkovou show pozdržet o pár minut, než jejich britští kolegové dohrají. Po utichnutí výbuchů a uhašení plamenů naproti na hlavní scéně spustila plameny a konfety zase pop-punková parta z Kanady. Ta se se zuřivou býčí hlavou v zádech ujala snad už opravdu definitivního loučení s diváky i téměř třicetiletou kariérou.

Deryck Whibley se v triku Black Sabbath rozhodl, že je toho za devadesát minut potřeba stihnout opravdu hodně, takže prakticky nebyl čas se nadechnout. Sázel jednu pecku za druhou napříč diskografií a hodně prostoru dal i letošnímu rozlučkovému albu "Heaven :x: Hell". Z toho zazněly naživo skvělá "Rise Up" nebo "Waiting on a Twist of Fate".

Neskutečně dynamická show plná ohňů, konfet, jisker, skandování, circle pitů i světel byla důstojnou a odpracovanou rozlučkou jedné legendy. Nechyběla ani srdceryvná balada "Pieces", před kterou ještě Whibley zmínil, že je těžké se s fanoušky loučit. Diváci po informaci o definitivním konci bučeli, lídra formace to ovšem pobavilo. "Zahřálo mě to u srdce," kontroloval zjevný nesouhlas fanoušků.

Vzhledem k historii je škoda, že se pár hodin předtím hrající Avril Lavigne neobjevila po jejich boku jako host. S Deryckem už je dle všech indicií po rozvodu znovu pojí přátelský vztah a sem tam si na koncertě Sum 41 zahostuje. V Hradci se tak, žel, nestalo.

Po písni "Fat Lip" a s mnoha díky na rtech už to vypadalo na náhlý konec. Kapela se rozloučila, zamávala, hrála reprodukovaná hudba a býk s vyceněnými zuby se začal vyfukovat. Žádný přídavek? Naštěstí se přes překvapivé okolnosti loučení o desítku minut prodloužilo. A pak už přišel definitivně konec ve skvělé formě hrajících bardů. Zanechali za sebou pocit chybějící ztráty významného dílku pop-punkové historie.