Plachá holka s kytarou, tak by se dala charakterizovat Michelle Branch, která tak trochu převrátila smýšlení hudebního světa o mladých zpěvačkách. Zavedená praxe byla taková, že pokud měla být dívka úspěšná, musela umět akorát dobře tancovat, hezky vypadat a mít za zadkem početný produkční tým. A hle! Najednou se objevila ona a zjistilo se, že to jde i jinak. Že je možné, aby si i takhle mladá slečna sama skládala písničky, hrála na nějaký nástroj a dokonce se podílela na produkci. Necelé dva roky uplynuly od vydání jejího prvního alba "The Spirit Room" (recenze zde), respektive druhého, pokud budu počítat i nezávislé album "Broken Bracelet", kterým na sebe v podstatě upozornila. Několik skladeb z této desky se pak objevilo i na "The Spirit Room". O tom, že debut byl úspěšný, může svědčit jak počet prodaných kusů (jen v USA se prodej blíží ke dvěma miliónům kusů), tak třeba 82 týdnů strávených v americké Top 100. Navíc si pak Michelle vystřihla duet se Santanou "The Game Of Love", za který dostali společně i cenu Grammy. Vyjela na turné s Sheryl Crow, Santanou a nedávno také s Dixie Chicks. Během cest při svém vyprodaném sólo turné se bavila tím, že skládala písničky na nové album. Ve zbytku světa "Hotel Paper" vyšel už koncem června, ale Evropa (s výjimkou Velké Británie) si musela počkat až do září. Račte tedy vstoupit do hotelu z papíru Michelle Branch.

Hned ze začátku celé desky nás přivítá intro ve stylu 20. let (marně si lámu hlavu, co má symbolizovat), které snad bylo nahráno z gramofonu na kliku. První regulérní písnička na albu "Are You Happy Now?" je zároveň i prvním singlem. Musím konstatovat, že v zámoří neměl valný úspěch, jak by se třeba dalo očekávat. Nejvyšší umístění na 17. místě rozhodně není nijak oslňující výkon. A není divu, trochu se liší od ostatních skladeb nejen na albu, ale i od těch, co nahrála dříve. Je poněkud tvrdší, spíše by se hodila k Alanis Morrisette a rozhodně to není písnička na první poslech. Otázkou je, jestli na tom má zásluhu spoluautor John Shanks, který spolupracuje s lidmi jako Stevie Nicks, Sheryl Crow nebo třeba s The Corrs a který také celé album spolu s Michelle produkoval. Spoluautorství si připsal také u dalšího plánovaného singlu, jenž by měl vyjít každou chvíli. Měla by jím být rytmická "Breathe", jedna z rychlejších věcí na albu s chytlavou melodií, díky čemuž bude mít zcela jistě větší hitové ambice.

"Hotel Paper" je albem, které se nese na velice příjemné vlně melodického pop-rocku, což potvrzuje druhá "Find Your Way Back". "Empty Handed" není ničím výjimečná, snad jen tím, že v jejím refrénu zazní jinak celkem neobvyklé smyčce. Rychlejší skladby jako například "Where Are You Now?" střídají pomalé balady typu "Tuesday Morning". Ve všech písničkách je hlavním nástrojem kytara, na kterou Michelle sama hraje, s výjimkou hodně povedené "One Of These Days", která je hraná pouze na klavír a na klávesy.

Společné turné s Sheryl Crow zanechalo svoji stopu i na desce. Holky se na turné skamarádily natolik, že společně natočily "Love Me Like That" a musím podotknout, že jim to společně jde fakt skvěle a navzájem se pěkně doplňují. Ústřední "Hotel Paper" nastiňuje atmosféru, v jaké celá deska vznikala. Podle vlastních slov Michelle vznikla většina písniček právě v hotelových pokojích, kam se uchylovala na noc, když brázdila při svém turné Spojené státy.

Snad jako kompenzaci za to, že deska v Evropě vyšla s takovým zpožděním, na ni byly zařazeny dva bonusy. Hit "Everywhere" z předchozí desky "The Spirit Room" a výše zmíněný duet se Santanou "The Game Of Love". Ač to jistě bylo míněno dobře, musím říct, že to byl minimálně krok vedle. Dalo by se pochopit, kdyby bonusy byly zařazeny až na konci celé desky, ale firma je ze zcela nepochopitelných důvodů vklínila mezi dvě nejlepší pomalé věci na desce, které si Michelle nechala (tedy v originálním vydání) jako bonbónek na konec. První z nich je "'Til I Get Over You", zcela nepochybně pomyslná královna celého alba. Zásluhu na tom má neuvěřitelně silný refrén, který je doplněný francouzsky zpívaným partem. Tahle písnička se Michelle opravdu povedla a po "All You Wanted" z předchozí desky je to nejlepší skladba, kterou napsala. Druhou je "It's You", která celou desku uzavírá a je takovou ukolébavkou na konci putování po "Hotelu Paper".

Nejsilnější stránkou alba jsou chytlavé písničky a jejich melodičnost. Snad s výjimkou "Are You Happy Now?", o které jsem již psal v úvodu. Nicméně i ta se vám po čase zalíbí. A co je nejdůležitější - tato deska se jen tak neoposlouchá. Pravda, trošku slabší stránkou (stejně jako na "The Spirit Room") jsou texty. Když si je posluchač přečte v bookletu, zjistí (tedy s malou znalostí angličtiny), že většina písniček je o lásce. Možná se to na první pohled bude zdát mírně jednotvárné, ale na druhou stranu, o čem jiném má taková dvacetiletá holka psát. Navíc téma je to nevyčerpatelné.

Ona necelá hodinka v "Hotelu Paper" strávená s Michelle Branch je skutečně příjemně prožitým časem. U interpreta, který vydá úspěšný debut, se čeká, jestli na druhé desce potvrdí své kvality. Myslím, že to se Michelle povedlo beze zbytku a že se tímto albem už definivně zapsala mezi světové popstar.