Jeho sólovky "In Colour" a zejména loňská "In Waves" se hemží hosty a je tudíž otázkou, nakolik by se je vůbec podařilo transformovat do živé koncertní podoby. Jamie xx na to vyzrál tak, že do pražského Karlína přivezl něco jako svůj taneční klub a odehrál zde promyšlený DJský set.

Prostor pro tancechtivé byl nasvícen i ze stran, navíc v něm byly pevně ukotveny dva sloupy s reflektory a videokamerami. Ti, co se s průběhem večera dopředu neobeznámili, se mohli cítit dotčeni, protože očekávali něco jiného. Část návštěvníků pondělní akci pojala jako sraz s kamarády na baru, kde kdosi hraje jako kulisa na pozadí - ty bohužel poměrně statická show prostě do dění nevtáhla.

Nejtěžší úkol dostala předskokanka - drobná producentka Yu Su -, která měla na hraní k dispozici téměř dvě hodiny. Bohužel se převážně utápěla ve tmě, několik červeně svítících světel ji svou stínohrou spíše zahalovalo a za pultem ji nebylo téměř vidět. Navíc technici zvukový aparát nastavili pouze na poloviční výkon. Náladou a škálou beatů pestrý set se tak v postupně plnícím sále spíše rozplynul, užil si jej alespoň kotel příznivců přímo pod pódiem. Ten u Yu Su ocenil cílevědomě postavený sled tracků s atypickými zvraty a přechody.

Pár minut po deváté se na scéně objevil i Jamie xx a došlo na krátkou předávku rozehřátého pultu. Na úvod jeho setu zaznělo intro "Wanna" z loňské kolekce, po které se mejdan konečně rozjel naplno. Potěšilo, že James Thomas Smith, jak zní jeho civilní jméno, čerpal jen ze svých sólových aktivit a ukazoval, jak se svým materiálem umí mistrně manévrovat, splétat jej a zase rozplétat.

Škoda, že během večera nezbylo příliš prostoru pro jeho remixy a že již ve svých setech dávno nesahá třeba po "Rolling in the Deep" Adele, kterou překopal zcela po svém. Naopak ocenit lze fakt, že jeho um netkví pouze v pouštění jednotlivých tracků, jak je zvykem u mnoha jiných elektronických umělců.

Výslednému dojmu bohužel příliš nepřidala monotónně působící světelná show, kdy k jejím výraznějším ozvláštněním došlo jen občas. První výrazná změna přišla až skoro v polovině setu, kdy se při skvěle vyhajpované "Breather" do činnosti pustily tři velké led panely, na které se přenášelo aktuální dění z publika, prolínaly se detaily i pohledy na celý prostor pod pódiem. Stejná vlna emocí přišla o chvíli později, kdy se při "Loud Places" s vokálem Romy roztočila blyštivá disko koule. Ale to bylo v rámci vizuálu vše, určitě se s doprovodnou show dalo pracovat mnohem více.

Tahounem pondělního večera tak byl hlavně sám Jamie a dařilo se mu na výbornou. Jeho vystoupení trvající přes devadesát minut reflektovalo bezprostřednost a euforii z "In Waves", nabídlo kompletní škálu pocitů a prožitků, které vložil do samotného natáčení. Publikum vždy zareagovalo, když rozpoznalo svůj oblíbený track a nedělo se tak jen u výrazných "Gosh" nebo "Idontknow", klidně si mohl dovolil i zpomalit třeba s "Dafodil".

Nechyběl ani song "Waited All Night", v němž hostují oba parťáci z The xx, včetně téměř a cappella vsuvky s hlasem Olivera Sima. Dařilo se mu udržet pestrost, vplout i do polámaných beatů, primárně ale držel linii, která vyvrcholila u "Life", v níž mu vypomohla Robyn, a "Baddy on the Floor", které zvukovým obloukem zakončily hlavní blok. Coby osamostatněnou rozlučku na závěr připojil "I Know There's Gonna Be (Good Times)".

Pokud jste nečekali koncert v tom pravém smyslu slova a nechali se vtáhnout do roje nálad horečky pondělního večera, kde hlavním hybatelem dění byl Jamie xx, dostalo se vám povedené taneční party. Z celého konceptu však šlo vytáhnout mnohem více, minimálně po vizuální stránce. Potvrdilo se však, že Jamie tyto odskoky mimo dění v The xx potřebuje, vyžívá se v nich a taneční muzika mu sedí.