Málokdo by asi rozporoval, že taneční, synth-popová hudba, jíž se Troye Sivan prezentuje, má své kvality. Z produkčního hlediska jsou jeho písně skvěle vypiplané a nabízí celou řadu nápadů, byť si je někdy vypůjčuje odjinud. To ostatně ukázal hned první prezentovaný song, singl "Got Me Started", jehož primární melodie pochází z hitu "Shooting Stars" od Bag Raiders. V solidně zaplněné Sportovní hale Fortuna vyvolal už při prvním refrénu nefalšované šílenství.

Málokdy se vidí, že by dav diváků na ploše skákal do rytmu hned při první písničce. Velmi tomu pomohla i expresivní choreografie tvořící velkou část zážitku - šest polonahých tanečníků se ke konci písně nastavilo tak, že mikrofon měl ten ústřední z nich mezi nohama a nemusíte ani hádat, co přesně zpěvák v pokleku u jeho rozkroku naznačoval.

Samotnou scénu tvořil ústřední kvádr s projekční obrazovkou, ta ale většinu času místo projekcí spíše jen barevně blikala, a snažila se tak nastolit světelnou atmosféru připomínající noční klub. Po stranách se nacházely konstrukce připomínající dvoupatrové lešení, jejichž trubky pomocí připevněných světelných panelů zářily pastelovými barvami. A přímo před těmito dodatečnými prostory pro tanečníky se nacházeli jediní dva hudebníci - doprovodná vokalistka obsluhující podle potřeby klávesy či kytary a bubeník, jehož souprava působila až nadbytečně, většinou totiž využíval jen drumpady a činely.

Nepočítáme-li na na pár skladeb dovezenou postel, v níž se protagonista vystupující nejprve v nátělníku a pak i bez něj, válel při "Bloom" a v části s animovanou Arianou Grande (na projekci a puštěnou ze záznamu), stala se největším tahákem jeho vystoupení skvěle secvičená choreografie. I zde platilo, že ne všechny kousky lze považovat za původní, neboť například při "My My My!" spolu s tanečníky vyloženě vykradl "They Don't Care About Us" Michaela Jacksona. Nicméně kdykoliv mu jeho kolegové sekundovali na pódiu, vypadalo to parádně.

Bohužel to ale ukázalo také jeho slabé stránky, neboť tanečníci jeho samotného zcela zastínili. Nejen proto, že kdykoliv z pódia zmizeli, ztratil se i wow efekt, a koncert tak zejména ve své prostřední části začal dost uvadat, zároveň to ale odhalilo, že Sivan samotný nepatří mezi skvělé zpěváky. Jeho baladická čísla, kdy zůstal stát uprostřed pódia celý v bílém a nechával se osvítit doprovodnými světly na pódiu i těmi z mobilů fanoušků, za mnoho nestála a devětadvacetiletý interpret patrně sám ví, že vokální exhibice jeho silnou stránkou nikdy nebudou.

Jakmile se ale celá skvadra performerů zase objevila na scéně a tak trochu po vzoru Backstreet Boys tančila jako jeden, příležitostný herec se už ani neobtěžoval přikládat mikrofon k ústům (nebo jej alespoň vyměnit za hlavový) a nechal half-playback, ať drtivou většinu svižnějších songů ze setu trvajícího pouhých pětasedmdesát minut odzpívá za něj.

"Ani nevím, co jsem si sliboval od dnešního koncertu, ale tohle teda ne!" burácel fanoušek Janet Jackson a Taylor Swift do nadšeného davu, kterému dle bouřlivého potlesku na tom, odkud hudba hraje, pranic nezáleželo a jen si užívalo majestátní popový hit, jakým závěrečný song "Rush" bezesporu je.

Bezuzdné veselí pod taktovkou zvukaře zbožňujícího silné basy ale bledne, postavíme-li ho na úroveň jeho největších konkurentů.

Takoví Years & Years ještě před dvěma lety jezdili po světě s show, v níž se Olly Alexander taky válel v posteli, vizuálně na tom byli ale ještě o něco lépe a ačkoliv někdejší frontman a dnes už jen sólový zpěvák místy pěvecky ujel, měli jste alespoň jistotu, že sledujete skutečně živý koncert.

Trochu větší úlet, co do show, nabídl rovněž na playbacku hodně stojící Lil Nas X, kterého Sivan opět viditelně okopíroval u songu "Honey", kde jeho tanečníci v kovbojských kloboucích rovněž imitovali choreografii, jakou se prezentoval loni na Mad Cool Festivalu. Nelze ale vynechat ani Sama Smitha, jejichž show, s níž míří na Colours Of Ostrava, strčí všechny zmíněné do kapsy. A to jak co do vizuální prezentace, tak i co do početnosti reálných hudebních nástrojů na scéně a samozřejmě i samotným vokálem, o jehož síle není pochyb.

A tak ačkoliv je fajn, že si po nedělním večeru už i čeští fanoušci mohou odškrtnout Troye Sivana ze svého bucket listu, nebude to trvat dlouho a britská hvězda ukáže, že titul BBC Sound Of 2014 a čtyři ceny Grammy k tomu nezískala náhodou. Těšte se. Protože po tom, co se odehraje v Ostravě, už si na nějakého Sivana líbajícího se v holešovické hale ani nevzpomenete.