Možná jste v médiích zaregistrovali, že provozovatelé museli ze dne na den ukončit provoz Kasáren Karlín. Celou kauzu nyní ze všech stran rozebírají zpravodajské servery, nemusíme tedy opakovat, co už nejspíš víte.

Dle jejich informací stojí za celou snahou o uzavření oblíbeného prostoru nejen Pražanů aktivista a dle obchodního rejstříku také podnikatel s elektřinou Miloš Závora, který se už léta snaží nejprve omezit hluk a následně ideálně úplně ukončit fungování prostor v Ledárnách Braník. Podobně řeší třeba i Ostravu. Sám přímo v Braníku žije, ale v případě Karlína se těžko může stavět do role nespokojeného občana, který tamním kulturním životem trpí. Jak velký sympaťák to nejspíš bude, si můžete udělat obrázek třeba z tohoto screenu nebo ze skutečnosti, že u naprosté většiny svých příspěvků na Facebooku si vypnul komentáře.

Jako musicserver mu už z principu našeho fungování nemůžeme držet palce k tomu, aby omezoval už tak ze všech stran zkoušenou kulturu, kterou navzdory všemu provozují na domácí i světové půdě zejména nadšenci. Další klacky pod nohy byznysu, jenž se po pandemických stopkách ještě dnes teprve zhluboka nadechuje, opravdu nejsou potřeba.

To vše každopádně zapříčinilo, že se fanoušci Charlotte Sands v den akce dozvěděli, že místo Karlína musejí jet do klubu Bike Jesus na Štvanici. Všechna čest organizátorům z Fource, že si v nelehké situaci poradili. Chtě nechtě si ale zpěvaččin tým bude myslet, že zase jednou dorazil na Divoký východ, a jistě se se svou zkušeností pochlubí i dalším kolegům. Mezinárodní ostuda a komplikace způsobené stovkám spoluobčanů ale asi pana Závoru vůbec netrápí. Hlavně že dosáhl svého.

Spolupracovnice emo-rockových legend Taking Back Sunday se na pódium nakonec oproti plánu dostala o zhruba o dvacet minut později, ještě před ní ale vystoupila dvojice kapel s ženami v čele, což podle slov hlavní hvězdy večera nebyla náhoda.

Emi Jeen jsme bohužel nestihli, nicméně trio tvořené bubeníkem, kytaristou a zpěvačkou jména AJA se stalo na poměry předkapel v malých klubech velmi milým překvapením. Společně připomínali lehce rockovější variantu Olivie Rodrigo, a to jak hudebně, tak vizuálně. Došlo i na covery "Happier Than Ever" Billie Eilish a také tvrdší verzi "Unwritten" Natashi Bedingfield, jejíž hit po dvaceti letech od vydání objevili díky filmu "S tebou nikdy" i dnešní teenageři. Škoda jen toho nadbytečného half-playbacku sloužícímu k zakrytí skutečnosti, že zpěvaččin vlastní hlas zas tak libozvučně nezní.

"Chci moc poděkovat organizátorům, že to všechno během 24 hodin zvládli. Měla jsem strašný strach, jestli se to všichni včas dozvíte a objevíte se na správném místě," vítala zaplněný klub Charlotte Sands v úvodu svého vystoupení. Do Prahy se vrátila osm měsíců poté, co ve Sportovní hale Fortuna předskakovala skupině 5 Seconds Of Summer, a bylo znát, že spoustu českých fanoušků přítomných v Bike Jesus získala právě tam.

Nezpochybnitelného talentu této nezávislé umělkyně si loni všimli třeba i organizátoři násobně většího německého Rock im Parku. V pražském klubu si na ni ale její příznivci mohli doslova sáhnout. Z pouhých pár metrů tak mohli sledovat nejenom její věčné házení na modro obarvenou hřívou, ale také veškeré úsměvy, grimasy, drobné posunky a všemožné detaily, díky nimž byl koncert mnohem větším zážitkem. Neuvěřitelně sympatická, skromná, za náramky od fanoušků děkující a po všech směrech milá zpěvačka se při samotných písničkách proměňovala v nespoutanou dračici.

Během pouhých pár let se její tvorba dost proměnila. Zatímco první singly naznačovaly, že na trh míří další varianta Avril Lavigne, ještě čerstvá debutová kolekce "Can We Start Over?" i svým názvem symbolizuje, že přitvrdila. Interpretka se tak svým novým materiálem zařadila k aktuální rockovější tváři Demi Lovato nebo ještě lépe ke kapelám jako Dead Sara či The Pretty Reckless. Její hudba zhrubla, daleko víc v ní ječí a emoce z ní stříkají na všechny strany. A přesně takový byl i koncert.

Zpomalila až v akustické části, kdy ze svého zdobeného sborníku nechala dvě fanynky vybrat po jedné libovolné písni, a jelikož se druhá dívka v pořadí dlouho nemohla rozhodnout, Charlotte zabavila publikum kromě jiného i imitací výtahové hudby. Pak ale zase přitlačila na plyn v "Use Me" a "Teeth" a vypadalo to, že o vrcholu show je rozhodnuto.

"Tato píseň mě vrací do časů, kdy jsem se necítila moc dobře. Byla jsem izolovaná, sama a především jsem se netěšila na budoucnost. Nevěděla jsem, jaké je mé poslání na této planetě," vykládala, zatímco právě díky těmto slovům nevědomky vysvětlila, proč si tolik získala fanoušky generace Z, jež stejně jako ona vyrůstá obklopena sociálními sítěmi, pandemií a válkou. Mohou se s ní tak snáze ztotožnit. Je totiž jednou z nich.

Následné předvedení komentovaného songu "Alright" mělo ohromnou sílu. Do té doby nenápadná světla v refrénech začala svítit přímo do očí jako ranní slunce, upřímné emoce se podařilo předat a do toho se zničehonic v čele pódia objevil do té doby nenápadný kytarista a vystřihnul parádní sólo. Absolutní nádhera.

Konec večera spočíval v zabalení se do české vlajky a úprku do tourbusu. Ten dojmy lehce pokazil, protože vzhledem k dosavadní sounáležitosti a nepříliš početnému publiku by se nabízelo, aby došlo ještě na focení s fanoušky. Místo toho si ale protagonistka schovala modré vlasy pod černou mikinu s kapucí a pelášila se schovat. Snad se alespoň tímto pan Závora inspiruje.

Petice za znovuotevření Kasáren Karlín v době psaní tohoto textu obsahuje po 24 hodinách od zveřejnění na sedmnáct tisíc podpisů a stejně jako věhlas Charlotte Sands určitě ještě nabobtná.