Promo materiály k albu mluví o "opuštění světa, který známe". Jaké to bylo postavit se za klávesy? A co vás k tomu vůbec vedlo?

Keč: Chuť vyzkoušet něco nového, bez kytarových popruhů, bez cíle, prozkoumat neznámou krajinu, najít zrající malinu...

Ctib: Bylo to velmi nezvyklé, nové, a právě proto jsme se do toho chtěli pustit. Hlavně před prvním koncertem, na kterém jsme přehrávali repertoár z nové desky, jsme z toho byli dost nervózní (teda aspoň já určitě). Teď už pár vystoupení máme za sebou, ohlasy jsou v pohodě, atmosféra během gigů divoká, takže nervozita pomalu opadává. A pohnutek k tomu, abychom se pustili do čistě klávesového repertoáru, bylo víc. Zmíním dvě: Jednak na podobné muzice všichni docela ujíždíme, jednak máme v sestavě bicí automat, který si o podobný krok tak trochu řekl.

Zay: Třetí deska Editors "In This Light and on This Evening" mne zasáhla natolik, že jsem si koupil MicroKorga a chtěl uplatnit zvuk kláves v Chorobopopu. Do té doby čistě kytarová kapela nabrala více klávesový směr. A když už jsou ve skupině klávesy jedny, proč to nezkusit i z té jiné stránky, že jo, tedy na klávesy všechno?

Jak vznikl nápad natočit split sami se sebou: jednu polovinu kytarovou, druhou synthpopovou?

Keč: Myslím, že nápad se zrodil zčistajasna...

Ctib: My máme jednu takovou interní kapelovou zábavu, kterou si krátíme cesty na koncerty - vymýšlíme koncepty dalších desek, které bychom chtěli natočit. Samozřejmě většina z nich nikdy světlo světa nespatří, ale zrovna tenhle koncept nám přišel natolik zábavný, zajímavý a extremistický, že jsme ho dotáhli do konce. Jeho prapočátky se skrývají někde v momentě, kdy do čistě kytarové sestavy Chorobopopu přibyly klávesy. Přitáhnul je Zay, nicméně jsem je okamžitě uzurpoval já (nepovažuju se za moc dobrého kytaristu... i když teda ani klávesák nejsem bůhvíjaký) a od té doby se snažím Chorobopop tlačit ke zvuku, v němž by hrály důležitější roli. Na prvních dvou deskách se kusy čistě kytarové prolínaly s těmi, v nichž klávesy znějí. A když jsme přemýšleli, jak bude vypadat třetí nahrávka, neradi se totiž opakujeme, Zay se vytasil s tímhle nápadem.

Zay: Nápad je jedna věc, realizace poté druhá. Vlastně teprve když to člověk zkusí, zjistí, zda jsou ty skladby životaschopné a dobré, nebo naopak špatné. A vyjevilo se, že jsou, alespoň dle našeho, dobré.

Rozdíl mezi oběma polovinami je i ve stopážích skladeb: Sotva dvouminutové kusy tu najednou střídají dvojnásobně dlouhé celky. Bylo náročnější se na větší rozsahy adaptovat, obrousit přímočarý tlak a jít jinou cestou?

Keč: Náročnější určitě ne. Vždyť netvoříme symfonie, ale pouhé synthpopnie.

Ctib: Ty skladby si o to řekly samy.

Zay: Jak říká Ctib. Když člověk nebo kapela dělá písničku a ona mu roste pod rukama, zjistí, kam a jak má jít. A když ten nápad zněl: jedna strana ryzí, to je krátký, rychlý a hlasitý nářez, kde nezazní ani klapka, a druhá strana pouze a jenom klapky, kde nezazní ani strunka... prostě strings and keys, dovedlo nás to tam, kde stojíme nyní.

Jak vaši "synthpopovou tvář" přijali ti, kteří vás mají zafixované jako punkovou formaci?

Keč: Nad našimi jasně položenými kvízovými otázkami někteří fanoušci stále tápou a nemůžou najít správné odpovědi. Nechápu to!

Ctib: Jak kdo. Jeden z prvních komentářů pod videem s písničkou "Tisíc let "nám pokládal sugestivní otázku: "Kytary gdě?" Ale zjišťujeme, že poměrně dost lidí tenhle úkrok zaujal, pobavil, oslovil. A ostatně ani punk a hardcore, které jsme drhli dřív, třeba v naší předchozí kapele Telefon, nebyly nikdy stylově čisté.

Zay: Myslím, že ti, co nás znají, chápou, že se vyvíjíme. Nicméně, myslím si, že když Chorobopop vznikl, byl to asi pro lidi a fanoušky Telefonu větší zlom než nyní tento chorobopopí "vývoj".

Je někdo, kdo vás v tvorbě syntetické poloviny alba ovlivnil?

Keč: U mě by to mohli být Killing Joke, ale nejsem si úplně jistý.

Ctib: Určitě Kraftwerk svou strohostí a čistotou výrazu. Depeche Mode z čistě synťákového období zvukovým hledačstvím, ve kterém se mísí popové barvy se syrovými, místy až industriálními polohami.

Zay: Já začal pronikat do elektro tvorby skrze svůj domovský projekt New Ass Dimension, kde jsem objevoval krásy jiných zvuků než kytarových. U mne jsou inspirační zdroje zejména Everything But The Girl, Editors a Pet Shop Boys. Vlastně "Shopping" od PSB byl první a dosud jediný cover, který jsme s Chorobopem hráli. A je sranda, že jsme jej coverovali pouze na kytary.

A koho vlastně zkušení pankáči poslouchají? Kdo vás v poslední době nejvíce baví?

Keč: Například poslední věci od A Certain Ratio, New Model Army, Judas Priest, Safenat Paneach, Oswaldovi...

Ctib: Já jsem si nedávno objevil fantastickou izraelskou zpěvačku, která se jmenuje Noga Erez, na ní teď fest ujíždím. Hodně se podle mě povedla poslední deska Sleaford Mods. Od nich mám tedy rád i starší nahrávky. Z našich končin mě hodně, ale fakt hodně baví Vole, Kurvy Češi, Protijed, Safenat Paneach nebo třeba Billow - ti už teda neexistují, což je věčná škoda, nicméně jejich zpěvačka Lenka Zbořilová teď vystupuje sama jako Ivy Z a její sólová tvorba taky stojí za pozornost.

Zay: Něco už jsem psal výše, ale třeba si uvědomuji vliv jmen jako The Hellacopters, Entombed, Buzzcocks, Shamen, Massive Attack, Urban Dogs, MC5, NoMeansNo, D.O.A., Dead Kennedys, Kylie Minogue, Joe Strummer, Joy Division, New Order nebo Johnny Marr…

Rožnovská scéna je docela pojem, vzešla z ní spousta výrazných projektů. Čím si myslíte, že to je?

Keč: Něvim, co kratce na to řict, bo pochazim z Orlove.

Ctib: Myslím, že je to výsledek souběhu více příznivých okolností. V ten pravý čas se u nás objevila řada lidí zapálených pro punkovou muziku. Měli jsme v našich řadách člověka s vůlí, talentem a charismatem, který nás ostatní dovedl nakopnout, vyhecovat a inspirovat. Říká si Ándré Bhópál a v současné době hraje na kytaru a zpívá ve vynikající kapele Lucifer Efekt. Kromě toho si naši společnost oblíbila jistá Jana Hyblerová, dnes Mynářová. Je o něco starší než my a byla nesmírně otevřená a inspirativní - dovedla s námi hodiny, hodiny a hodiny mluvit o věcech, které nám v tu dobu přišly zajímavé - a mimochodem mi přijdou zajímavé i teď (politika, ekologie, práva zvířat...). Hardcore-punková scéna navíc přinášela řadu důležitých mimohudebních přesahů, které se s tím vším potkávaly a dodávaly hudebnímu konání životaschopný obsah. A v neposlední řadě tu vlastně od samého začátku devadesátých let existovala místa, kde se dalo hrát.

Zay: Bylo pár kámošů, co se sešlo v jeden čas na jednom místě. A jejich chuť být spolu a navzájem se inspirovat a hrát. Spousta myšlenek, rozhovorů... trochu zázrak. Jsem rád, že jsem byl u toho.

Už od počátku mě fascinuje název Chorobopop. Jak vznikl?

Keč: Ctib zas jednou nažhavil šifrovací mašinu.

Ctib: To je hříčka se slovem chorobopis. Už jsem to párkrát vysvětloval, takže snad se ti, co už to znají, nebudou zlobit, když to zopakuju. Chorobopop chce přinášet zprávu o chorobách dnešního světa zahalenou do hávu líbivých melodií.

Ve svých textech vidíte svět dost černě. Je ale naopak něco, co vidíte jako velké pozitivum či naději do budoucna?

Keč: Věřím, že je hodně lidí, kteří ví, o co jde. A to je pozitivní.

Ctib: Není to úplně tak, že bychom viděli svět jen černě, osobně se snažím, aby do mých textů pronikala i naděje. Viz třeba text písně "Vypravěč". Na začátku se tam zpívá: "Tohle je příběh, který mi vyprávěla křeč / najít že nemůžem společnou řeč...", ale na konci přichází změna: "Co když se ale změní vypravěč?" Jinými slovy: Já věřím v budoucnost a představuju si, že naděje může spočívat v tom, že se změní náhled na svět a život, že se v lidech zahnízdí jiné hodnoty, než jaké v nich sedí dnes. Řada z vás to určitě může považovat za naivní a neuskutečnitelný sen. Budiž vám to přáno. Já jej hodlám snít i nadále.

Zay: Každá doba má své černé, ale i světlé okamžiky. Tedy navzdory svinstvu kolem je prostě řada věcí, které jsou dobré, vycházejí z lidí a pozitivně ovlivňují život na světě. Nadějí mohou být naše děti, které povedeme k životu, jak umíme nejlíp. Čím méně lhostejných a odevzdaných lidí, tím lépe.

Vaše tvorba se rozběhla do dvou stran - té kytarové a té elektronické. Je/bylo už při psaní skladeb jasné, do kterého šuplíku píseň zapadne?

Keč: Používáme většinou dvě šachovnice.

Zay: Samozřejmě. V podstatě jsme nahráli kytarovou stranu, do toho jsme koncertovali a pak jsme se zastavili a řekli: "Hele, abychom záměr dotáhli do konce, je potřeba napsat ty synthové věci". Kečup onemocněl, my spolu se Ctibem jsme ve zkušebně udělali základ pro jednu píseň ("Úsměv a umělou inteligenci"), pak jsem dotáhl nějaké beaty z domácího bastlení a dohromady jsme z toho ve zkušebně upekli tři písně. A jako poslední mne jedno odpoledne osvítila inspirace a vznikl song "1000 let". A pak jsme to jeli znovu nahrát a zeptali se Vaanta, jestli s námi do toho studia nechce jet taky. A on chtěl. A tak jel.

Pod hlavičkou Chorobopopu hrajete už třicet let. Jaký je klíč k tomu táhnout tu kapelní káru pořád dál a nezabalit to?

Keč: Já tak dlouho určitě se svými spoluhráči v té káře nejedu. Do řad (tehdy ještě Telefonu) jsem byl povolán někdy kolem roku 2008 a zůstávám až doteď. A rád.

Ctib: Ne ne, Chorobopop existuje kratší dobu, to jen my, členové Chorobopopu, hrajeme spolu už hodně dlouho - já a Zay od poloviny devadesátých let, Keč se přidal později, akorát v jiných kapelách. A co nás k tomu vede? Nadmíru si rozumíme jak lidsky, tak muzikantsky. Je nám spolu dobře. Baví nás spolu skládat - řada písní vzniká neplánovaně a doslova z ničeho přímo na zkouškách.

Zay: Jako Chorobopop hrajeme od roku 2017.

V tomto ohledu díky za upřesnění. Na novém albu jste "Svobodě na stopě". V čem pro vás ta svoboda leží? A jak bylo vaše dosavadní pátrání úspěšné? Našli jste?

Keč: Řekněme, že i kdyby stopa svobody ležela jen tak někde na cestě, máme tendenci ji překračovat a jít dál, aniž bychom si uvědomovali, co jsme vlastně minuli. Vlastně jde o neustálé zdokonalování pátracích metod. Někde se to tam v dáli stále skrývá...

Zay: Myslím, že to je nabíledni. Ano, svoboda v tvorbě je o tom nebýt svázán představou, co je jediné a správné. A že můžeme být kapela s kytarami, ale také all synth band. A v textové rovině obsahu sdělení, myslím, popisujeme docela konkrétně problémy a jevy, se kterými se na cestě za osobní svobodou setkáváme.

Desku zavíráte skladbou, která se zabývá umělou inteligencí. Jak tento všudypřítomný fenomén vnímáte? Jde o naději, nebo ohrožení?

Keč: Líbí se mi sci-fi s touto tematikou. V současnosti se ale AI přelévá čím dál tím víc mimo tuto oblast a začíná přede mnou blikat červená kontrolka... Nebo je to oko Terminátora?

Zay: V určitých oblastech je to asi velká příležitost. Avšak v řadě aspektů to považuji za fenomén diskutabilní, kde nějaká forma regulace, či dokonce restrikce, bude nutná. A řekl bych, že je i po takto krátké době od uvedení AI do ostrého provozu na spadnutí. Osobně se mi ekluje parta IT borců, kteří jsou schopni bez skrupulí a pravidel pajcovat realitu natolik, že se v ní ztratíme jako Jeníček s Mařenkou. A všichni víme, co bylo za tím blikajícím světýlkem...