Nabídka druhého dne v pestrosti nepolevovala a hned na úvod se za usilovného deště představila mezinárodní powermetalová formace Melodius Deite. Skutečná kvalita ale přišla až s britským objevem Crimson Veil. Kapela sice stojí na úplném startu kariéry a debutová deska "Hex" by jí měla vyjít až 20. září, na pódiu to ale znát nebylo. Tři dívky, které opanovaly bicí, cello a zpěv, a jeden kytarista nabídli atraktivní kombinaci okultního rocku a moderního metalu se skvělou vizuální prezentací. A nový singl "Flinch" je naprostá pecka! Velké překvapení tudíž přišlo hned na úvod dne.

To Iron Allies jsou úplně pravý opak. Kapelu tvoří velezkušení bardi - kytarista Herman Frank a zpěvák David Reec -, kteří za sebou mají odpracované desítky let na scéně. Po konci v Accept se v roce 2022 společně rozhodli navázat na dřívější spolupráci a rozjet nový projekt.

Ještě tentýž rok vydali zatím jedinou nahrávku "Blood In Blood Out", která se pochopitelně stala kostrou plzeňského setu. Reece jako protřelý lídr s džískou s vlastními nášivkami výborně komunikoval s diváky, fuckoval trvající déšť a povzbuzoval k dobré náladě. Šlo mu to skvěle a i za největšího marastu dokázal zaplnit celou spodní část amfiteátru. Skladby jako "Freezin" nebo "Nightmares in My Mind" měly šťávu a připomínaly to nejlepší z klasického hard & heavy.

Ze země tisíců jezer dorazili Bloodred Hourglass s jasným úkolem - rozpohybovat a zahřát co nejvíce fanoušků. Jejich metalcore nepatří mezi ty nejnápaditější, energii ale rozdávali plnými hrstmi. Skákající moknoucí dav a circle pit krátce po jedné hodině odpolední? Jasný úspěch!

Severskou štafetu převzali Švédové Brothers Of Metal, kteří se do Česka vrátí už 2. listopadu. Osmihlavému gangu v kožešinách navzdory jeho jménu vévodí žena Ylva Eriksson, jinak jde ale o testosteronem napumpovanou oslavu metalu jako takového. Hudba formace sice připomíná sbírku klišé, naživo ale funguje skvěle.

Největší pozornost na sebe strhával druhý z tria vokalistů Mats Nilsson, "sexy beast", jak ho pojmenoval jeho spoluhráč Joakim Lindbäck Eriksson. Tenhle pořez se celou dobu posiloval "skvělou českou vodou", ve skutečnosti plechovkami Radegastu. Padlo jich dost. S přivřeným okem nad kopírováním vzorů se jednalo o zábavnou oslavu žánru. A skladba "Yggdrasil" z jejich debutu "Prophecy of Ragnarök" je opravdu povedená hitovka.

Na vážnější a temnější tón zahrála další švédská úderka Avatarium, kterou v roce 2013 založil člen Candlemass Leif Edling. Ten v kapele sice už nepůsobí, zůstal po něm ale doomrockový odkaz. Instrumentálně a zvukově šlo o jeden z nejsilnějších setů dne, přičemž lví podíl na tom měla zpěvačka Jennie-Ann Smith. Vokálně precizní a až démonický projev nepotřeboval žádné šarády kolem. Stačila jen ryzí radost z hudby odkazující na zmíněné Candlemass nebo Black Sabbath.

Příval skvělých koncertů nezastavili ani řečtí symfonici Septicflesh, kteří lákali zejména na své výborné poslední album "Modern Primitive". Písně "The Collector" nebo "Neuromancer" naživo elektrizovaly, navíc kytarista Christos Antoniou umí se svým nástrojem opravdová kouzla.

Po jižanském Řecku se metalová mapa přesunula zpět na sever. Mrazivá Sonata Arctica dovezla čerstvou novinku "Clear Cold Beyond", kterou se zvukově vrátila ke svým počátkům. Pravdou je, že nejen zvukově, ale také pódiovou prezentací kapela trochu zamrzla v čase své největší slávy. Ale příznivce svým vystoupením uspokojila. Nechyběl les rukou, skandování a sborový zpěv. Finové si je nakonec naprosto podmanili.

Opětovná spolupráce mezi ex-členy Nightwish Tarjou Turunen a Markem Hietalou metalovým světem silně zarezonovala a mnoho fanoušků přijelo do Plzně právě kvůli nim. Roli hvězdy si pro sebe uzmula démonická dračice Tarja, která stále zpívá v ohromující formě. Sálá z ní fortel a chuť. Oproti profesorskému přístupu Five Finger Death Punch z předchozího dne působilo její nadšení uvěřitelně a nakažlivě.

Celý devadesátiminutový set dvojice rozdělila do tří částí. V té první zpěvačka představila své sólové kusy, z nichž se největšího ohlasu dočkala hned úvodní "Eye of the Storm", tvrdě rocková "Demons in You" nebo atmosférická "Diva". Pak na scénu dorazil za bouřlivého potlesku Marko Hietala. Bez baskytary. Vokálně ale doplnil svou kolegyni hned v šesti skladbách. Skvěle vyzněla novinka "Left on Mars", kterou před nedávnem svoji spolupráci ohlásili, největší aplaus ale samozřejmě vyvolaly vzpomínky na Nightwish - songy "Wish I Had an Angel" nebo "Planet Hell" s oběma zpíval celý amfiteátr.

Po celou dobu se oba drželi za ruce nebo se objímali. Radost a vřelost jejich spojení byla hmatatelná. A vůbec nevadilo, že Marko se vokálně kdovíjak nevytáhl. V poslední části pak nechal Tarju znovu samotnou, aby se po chvíli vrátil na závěrečný cover od Garyho Moorea "Over the Hills and Far Away". Na to, že se finská zpěvačka teprve před pár dny vrátila z koncertní šňůry po Střední a Jižní Americe a plzeňský Metalfest pro ni byl první evropskou zastávkou, žádné známky únavy neukázala. Prostě profesionálka každým coulem, jejíž vystoupení přineslo velkou odměnu pro unavené fanoušky.