Předpověď nebyla příznivá dlouho dopředu a žádný zázrak se nestal. Česko na přelomu května a června zažilo mohutné deště a Plzeň se jim nevyhnula. Pořadatelé tak kvůli riziku příliš rozvodněné Mže museli pro návštěvníky operativně řešit nová parkovací a stanová místa. Informační systém ale z jejich strany fungoval dobře a zdálo se, že vrtochy počasí zvládli po této stránce skvěle.

Metalfest si už vybudoval slušnou tradici a každoročně přiváží ověřená i žhavá jména z celé škály metalového světa. Hned první den lákal na letošní největší hvězdy - americké Five Finger Death Punch. Ještě o mnoho hodin dříve však měla celý program odstartovat atraktivní německá parta April Art. Ta ovšem kvůli nemoci nepřijela a na jejich místo narychlo naskočila Alia Tempora. Jak organizátoři trefně poznamenali - jen se změnila oranžová barva na růžovou. Naráželi tak na výraznou image zpěvaček obou formací. Další změny programu se festivalu naštěstí vyhnuly.

Brněnská skupina měla těžkou úlohu. Počasí ale zatím přálo, čemuž možná pomohl i živý jednorožec, který na pódiu tu a tam radostně přiskákal vypomoct zpěvačce Markie. Pravověrné metalisty musela její růžovost, navíc hudebně skotačící s popem, dráždit, ale nic naplat - křížit pop s metalem je pořád trendy. Jediný letošní český zástupce předvedl dobrý výkon a fanoušky rozpohyboval i roztančil. Festivalový výkop zvládla kapela dobře.

Rakouští Serenity fungují pod vedením lídra George Neuhausera už od roku 2001, do první metalové ligy se jim ale stále nedaří prokousat. Nepomohlo tomu ani jejich loňské album "Nemesis AD". George naživo ukázal, že je skvělý vokalista zvládající mnohé polohy, power metal v jejich režii ale působil trochu těžkopádně. Je tudíž otázkou, zda časem nezůstane u tajemných Warkings, kde zpívá v utajení pod maskou římského tribuna, a kteří nabírají na stále větší popularitě.

Společně s norskými Trollfest přišla průtrž. A nepomohly ani bizarní kostýmy plameňáků. Po hodině se tak pódium znovu zabarvilo do růžové, tentokrát v dikci zběsilé party z Osla, která se vyžívá v provokaci a ohýbání metalového žánru. Co muzikantům nelze upřít, je smysl pro show. Diváci se bavili od první chvíle a zdálo se, že deště si ani nevšímají. Kapela zahrála také píseň "Dance Like a Pink Flamingo", kterou se proslavila v Eurovizi.

Zcela odlišný náboj přinesl set amerických rockerů Black Sonic Pearls, kteří svůj zvuk postavili na osmdesátkovém klasickém rocku s kořením devadesátkového grunge. Ačkoliv po živelných Trollfest neměli lehkou pozici, jejich koncert osvěžil svou civilností a určitou opravdovostí. Navíc jejich sestavu krátce před koncertem posílil hvězdný Todd Kerns, jinak spoluhráč Slashe. Kromě vlastních písní zahráli cover "Ace Of Spades" od Motörhead či a cappella verzi "Black Hole Sun" od Soundgarden. Ostatně právě výběr předělávek ukazuje žánrové rozpažení jejich vlastního rukopisu.

Smíšené pocity vyvstaly po setu mladé formace vyžívající se v hororech Ice Nine Kills. Ta své skladby plní hororovými odkazy a texty o zabijácích či monstrech. Naživo je pak prezentovala i skrze divadelní vsuvky. Nechyběly scény se zombies, Hannibalem Lecterem, zabijáckým žralokem či odkazy na film "Texaský masakr motorovou pilou" nebo adaptaci Kingova "Řbitova zvířátek". Nicméně přes divácky atraktivní pódiovou show fanoušky zaskočili zkrácením avizovaného setu o více než dvacet minut, což přineslo v řadách zmoklých diváků pochopitelně mnoho rozpačitých pohledů a poznámek.

Podobný přístup rozhodně nehrozil u švýcarských hodinek Eluveitie. Ti jsou v Plzni skoro jako doma a na Metalfest se vrátili po roční pauze. Odvedli tradičně srdnatý a pracovitý výkon a potěšilo i to, že jim personální odchody nenarušily drajv. Zpěvačka Fabienne Erni je totiž neskutečný živel a vedle kapelníka Christiana Glanzmanna dalším motorem kapely. Když se společně s plnokrevným death metalem rozezněly flétny, housle či harfa, dav jim doslova ležel u nohou.

Pozici hvězdy dne si ale přišli uhájit Američané Five Finger Death Punch v čele s Ivanem Moodym. Přivezli s sebou hodinu a půl dlouhý set, ale trochu chudou show. Kromě dobře šlapající kapely přijeli jen s obstojnými laserovými efekty a světly. Nic moc na největší jméno celého ročníku. Moody se ale snažil jako obvykle interagovat s diváky, přestože tentokrát si je na pódium nepozval - snad i kvůli blátu a mokru, které kontrastovalo s jeho svítivě bílou teplákovou soupravou a zářivě červenými botkami.

Ocenil ale, že přes vytrvalý déšť tu na něj čekala zcela zaplněná plocha amfiteátru. FFDP jim na oplátku odehráli dobrý, vyvážený set, který nabídl největší energii hned v úvodu, kdy formace vystřílela hity jako "Trouble", "Wash It All Away" nebo "Jekyll and Hyde". Povedený moment přinesla i coververze americké klasiky "The House of the Rising Sun" nebo jen bez nástrojů zazpívaná "Remember Everything".

Úsměvný moment měl na svědomí fanoušek, který Moodymu hodil vlajku, kterou si on sám obmotal kolem mikrofonu, tak jak to s oblibou dělává. Jenže vlajka nebyla česká, nýbrž slovenská. Naopak podivně lacině vyznělo rozhazování dolarů mezi diváky. FFDP si ale svoje odehráli. Potvrdili, že jsou sehranou partou a jejich koncert ozdobil skvělý zvuk. Přesto se od nich čekalo přece jen něco víc. Kdo je už viděl, musel uznat, že jindy odehráli i lepší koncerty.