Dogstar s debutovým albem "Our Little Visionary" před téměř třiceti lety předběhli dobu

U zrodu Dogstar stálo náhodné setkání Roberta Mailhouse a Keanu Reevese v supermarketu v roce 1991. Mailhouse měl na sobě svetr Detroit Red Wings a vášnivý hokejový fanoušek Reeves se ho zeptal, zda nepotřebuje brankáře. Mezi oběma muži rychle vzniklo přátelství, ale místo ledu se začali scházet v garáži, kde spolu jamovali. V roce 1992 se k dvojici přidal Gregg Miller jako původní kytarista a zpěvák.

O dva roky později se připojil Bret Domrose jako další zpěvák a kytarista a v roce 1995 ještě čtyřčlenná formace absolvovala rozsáhlé turné po USA a Asii. Po konci šňůry sestavu opustil Gregg Miller a zbývající členové začali připravovat svůj debut "Our Little Visionary". V té době pochopitelně nikdo netušil, že se trojice za pár let rozejde, aby o dvacet let později slavila comeback - a to v sakra velkém. Dnes také málokdo ví, že se Dogstar měli českému publiku představit na festivalu Rock for People už v daleké minulosti. Než se ale vše stihlo zařídit, kalifornská parta se rozpadla.

Zmíněnou prvotinu nahráli muzikanti v A&M Studios v Hollywoodu v Kalifornii. Na pultech obchodů se objevila 28. září 1996. Kdo od ní ale čekal grunge, dostalo se mu ho jen pomálu. Většina písniček se totiž nese spíše v duchu alternativního rocku než rozervaného grunge. Žánr, který se v té době linul ze všech klubů, si zamilovaly i kapely jako třeba Dishwalla.

Album sestává z dvanácti songů, posluchač si tak může vychutnat téměř tři čtvrtě hodiny kvalitní rockové tvorby. Krátký otvírák "Forgive" na nic nečeká: Bret v něm hned předvádí svůj kytarový um a do chytlavého refrénu se vokálně zapojuje také Keanu. Vedle toho, že tento slavný herec hraje na baskytaru, je totiž i skutečně talentovaným zpěvákem. Sami se o tom můžete přesvědčit na některých z archivních nahrávek na YouTube. Dokonce dodnes na internetu kolují debaty, že by se Reeves měl věnovat zpěvu aktivně. Jenže kdo představitele Nea z "Matrixu" sleduje, ten ví, že tento skromný introvert se stejně nejlépe cítí se svou basou.

Chytlavou "Forgive", kterou si lze snadno představit, jak zní v menším klubu nebo na letním festivalu, následuje "Our Little Visionary". Jedná se o pomalejší kousek, v jehož textu Domrose zpívá: "Tohle je ta pointa | Napříč našimi životy | Kdy musíme prozřít | Nebo zemřeme". V těchto slovech se skrývá skutečná hloubka.

"No Matter What" definují drsnější kytarové riffy - a i tentokrát lze slyšet v písni Reevesův hlas. Debutová deska působí tak trochu jako horská dráha, kde se v plné rychlosti rozjedete, abyste se hned volným pádem řítili dolů, nebo se naopak nekontrolovaně hnali kupředu. To přesně vystihuje song "Breathe Tonight" - při poslechu máte pocit, že chcete trochu zpomalit, abyste se nadechli, než ze sebe všechno vykřičíte. Stejně jako frontman po krátkém kytarovém sólu ve druhé minutě. A pak se vší silou opře do neustále se opakujícího refrénu.

Díky svým povedeným melodiím, baskytarovým vybrnkávačkám, kytarovým riffům a láskyplnému bušení do bicích album perfektně ztělesňuje podstatu devadesátkového alternativního rocku. Třeba "Nobody Home" se podobá rané hudbě Bush. Mimochodem, Keanu Reeves s Gavinem Rossdalem se dokonce jako herci sešli při natáčení snímku "Constantine".

"The History Light" jasně dokazuje, že Dogstar jdou i rockové ploužáky. Obdobně na tom je i následující písnička "And I Pray", zatímco "Enchanted" pro změnu otevírají řvoucí kytary, které doprovází nakažlivá vybrnkávačka. S "Goodbye" si navodíte pocit, že se zase probouzíte zpátky v rané pubertě, ruší vás otravný ranní svit, na zdi pokoje máte desítky plakátů s oblíbenými kapelami a den vesměs proflákáte. Nebyly to vlastně fajn časy?

V podobně nostalgickém duchu se nese celá píseň: "Neúprosným způsobem | Vzal dvacet let | Na co ten den myslel? | Nedožil se toho, jak se máš dnes". Představuje snad Naše malé poselství, jak bychom název přeložili do češtiny, pohled do budoucnosti? Je opravdu náhoda, že se kapela vrátila na scénu zrovna po dvaceti letech? Konspirační teorie ale nechme raději stranou.

Album, do kterého formace vrazila veškerou svou energii, také energicky končí. V nejkratší položce "Denial" se skoro až zdá, že se ji Bret snažil odezpívat na jeden nádech.

Mimochodem, pokud byste první dvě desky či EP "Quattro Formaggi" hledali na Spotify, neuspěli byste - kapela je dosud na svůj účet nepřidala. Fanouškům, kteří nevlastní fyzický nosič, proto nezbývá než pátrat na YouTube, což není tak těžké.

Jak by dopadlo naše finální resumé po osmadvaceti letech od vydání? Jde o počin, který byl ve své době lehce nadprůměrný a který musel dozrát. Nebo k němu musejí dozrát posluchači? Tak či onak, "Our Little Visionary" tvořila trojice s odhodláním dělat hudbu s nadšením, láskou, ale i pokorou. Dogstar doufali, že jejich melodie a hluboké texty si najdou své posluchače. A to se rozhodně podařilo. Vždyť tahle zaprášenost by se neztratila ani v dnešní době.