Máte na to?

19.09.2003 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Jiří Schmitzer právě vydává své třetí oficiální album, což na dnes již desítky let, co vystupuje, není mnoho. "Bouda" se od svých předchůdců liší tím, že není sólová, nástrojově je pestřejší, jak říká autor - "bigbítovější". Jestli je i muzikantsky zajímavá, není tak zřejmé, nicméně sám Schmitzer zde rozhodně nezklamal.
7/10

Jiří Schmitzer - Bouda

Skladby: Bouda, Zvoní, Potvory, Není potřeba, Šlapeme si, Víla, Melodram, Hrdlo prdlo, Kaluž, Bynďa, Telefon, Dokola, dokola, Balada, Čert, Dívenka, Máte na to?
Celkový čas: 42:03
Vydavatel: BMG
Na současných sólo koncertech Jiřího Schmitzera se dozvíte, že kdysi dávno za hluboké totality začínal s bigbítem. Nakonec také o většině rychlejších písních ze stávajícího repertoáru mluví jako o bigbítu. Proto nemusí být až tak překvapivé, že se rozhodl svou novou desku, třetí oficiální v pořadí, pojmout jako zastara, bigbítově - my bychom řekli spíš rock'n'rollově. Šest let po vydání "Recitálu", dva roky potom, co vyšel "Šílenec", přichází na svět nový produkt tohoto samorostlého písničkáře (opět zastřešený jednou z největších vydavatelských firem) - bigbítová "Bouda".

Navzdory slibnému potenciálu, který by se dal za "muzikantštěji" pojatou deskou očekávat, nejde o nic převratného. "Bouda" je zcela přirozeným třetím dílem navazujícím na dva výše zmíněné tituly. Ten, kdo Schmitzerovu poetiku vstřebává a vyhledává, jistě bude s "Boudou" spokojen (zejména s albovým finále - "Máte na to?", písní, kterou nejmenovaná rádia odmítla - vcelku pochopitelně - zařadit do svého playlistu), ten, koho irituje, mu přes "Boudu" rozhodně na chuť nepřijde (ani tolik anoncované hostování "laskavého" Marka Ebena ve skladbě "Hrdlo prdlo" v tom nepomůže). Písně z ní bude divák znalý koncertů většinou poznávat, úpravy, tolik proklamovaně "bigbítové", je nijak výrazně neposunuly. To, co je na Schmitzerovi přitažlivé, zůstává přitažlivým nadále, nehledě na pozměněné aranže. Charisma drsného i křehkého, perverzního i něžného, vážného i ironického střízlivého alkoholika je to, co táhne, co vyprodává koncerty a úspěšně prodává desky.

Na "Boudě" si v každém případě všichni zúčastnění užili. Radost ze studiové spolupráce dvou hlavních aktérů - klávesisty a zvukového mistra Zdeňka Zdeňka a tradičně zpívajícího kytaristy Jiřího Schmitzera, připomíná nadšení mladých debutantů, kteří se snaží prodat vše, co v sobě a okolo sebe mají. Písně jsou z principu velmi nestudiové - to není narážka na zvukovou kvalitu, ta je svým způsobem dokonalá. Jsou živější, uvolněnější a o něco "ukecanější" než na koncertech (tam je přeci kolikrát ani nedohrává s odkazem na ztrátu paměti, případně s odůvodněním, že už se v ději nic podstatného nestane). Kam se již nevejdou výkřiky, citoslovce, brainstormingové smrště, jsou vsunuty alespoň hudební nebo zvukové fórky (viz. citace Nedělní chvilky poezie s patetickou recitací - "Melodram", případně alespoň telefonní tóny v písni "Telefon").

"Boudu" je těžké povýšeně kritizovat, nezaslouží si to. Upřímnost a radost, se kterou byla točena, jsou dokonale odzbrojující. Sice by se chtělo volat po tom, že na samotné hudbě šlo zapracovat mnohem originálněji a mohla fungovat jako přidaná hodnota, nejen jako atmosféru posilující doplněk (ne až tak vzdálenou poetiku dovedli k hudební dokonalosti například pánové z Laputy); chtělo by se doporučit nechat větší odstup mezi nahráváním a "míchačkou" a vzdát se tak jisté překořeněnosti... na druhou stranu ztrátou spontánnosti a živosti by Schmitzerův projev mohl utrpět mnohem více.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY