V čem se proces tvorby a příprav jedenácté řadovky lišil od těch předešlých? Rekapituluje novinka vaše poslední desetiletí?

Písně na album vznikaly postupně bez tlaku na to, že musíme naplnit jeho stopáž. Jednoduše jsme tvořili a vydávali skladby společně s videoklipy. A když jsme nasbírali dost materiálu, řekli jsme si, že si zaslouží shrnutí. Dosud jsme nikdy nevydali fyzický nosič, který byl sbírkou už vydaných písniček. Ale i po třiceti letech může kapela přicházet s neokoukanými nápady a jít neprobádanými cestičkami.

Písně jste seřadili chronologicky podle toho, jak vycházely?

Ano, seřadili jsme je na zkoušku přesně podle dat narození a po poslechu desky jsme zjistili, že to je vlastně velmi dobrý nápad. Album má vlastní dynamiku i zvukový vývoj, funguje jako konceptuální dílo.

Pro vydání jste zvolili specifické datum - 29. února. Chtěli jste využít tohoto neobvyklého dne, který se opakuje jen jednou za čtyři roky?

Přesně tak, vydání jsme plánovali na magické datum. Vzbuzuje vášně, i když je to jen historická znouzectnost napravující nedokonalost kalendáře, který řídí naše pozemské poutě.

Hravý obal vytvořil Marek Novák (Moe) z rapové skupiny AMO. Jak došlo k této spolupráci?

S Moem a jeho domovskou skupinou AMO jsme v minulosti hudebně spolupracovali vícekrát, později jsme jeho grafický a designérský talent využili při tvorbě návrhů na loga a merch. Tentokrát jsme mu dali volnou ruku při vymýšlení celkového konceptu, designu i loga. Uchopil to zajímavě a do detailů.

Obal obsahuje i kreativní vychytávku: když jeho rukáv rozstřihnu, vznikne šablona, přes kterou můžu posprejovat, co chci. Fanoušek si tak sám vytvoří kousek unikátního merchandise. Chtěli jste tímto způsobem popustit uzdu fantazii?

I tenhle nápad přinesl Moe, jako bývalý writer se na našem obale opravdu dosyta vybláznil. Nám se ten nápad velmi líbí. Každý fanoušek, který si v dnešní době zaslíbené streamovacím technologiím koupí fyzický nosič, si tím pádem může na tričko, mikinu nebo kus nábytku vlastnoručně vyrobit symbol "11SKA". Zůstane mu posprejovaný nebo fixou na textil pokreslený cover alba, takže jeho fanouškovská kreativita přinese v druhé řadě i jedinečně dotvořený a originální obal cédéčka.

V názvu si hrajete s pojmenováním žánru, stejně jako při tradičním pražském koncertu na Valentýna - "ValentýnSKA". Baví vás vymýšlet slovní hříčky?

Jasně, vždy jsme kreativci. Hudba, texty a slovní hříčky k tomu patří. Hrajeme třicet pět let ve své podstatě menšinový žánr. I proto se považujeme za doživotní misionáře a učíme lidi, o čem ska je - jaké má kořeny, poslání a filozofii, tedy spojení černé a bílé a i rasovou toleranci. Se ska poprvé přišli umělci tmavé pleti v jamajských ghettech.

Prim tentokrát hraje číslo jedenáct. Mezi jedenácti zařazenými skladbami nechybí ani singl "Viem", který jste nahráli společně s rapperem Kalim. Chtěli jste se záměrně propojit s nejvíce poslouchaným žánrem u nás a zacílit i na novou generaci posluchačů?

Jsme velmi specifická kapela. Hrajeme undergroundový žánr, i tak se těšíme z přízně rádií, dokážeme zaujmout na punkovém festivale a bavíme klidně i management finančního ústavu na firemní party. Šířka našeho publika se nedá popsat slovy. Poslouchají nás lidé v našem věku, důchodci i teenageři. Užíváme si to a přestali jsme hledat naši cílovou skupinu. Proto je každá spolupráce, stejně jako ta s Kalim, výsledkem sympatií k interpretovi, kterého na featuring pozveme.

Klip zahajuje mluvené slovo. Jde o příspěvek vytvořený na míru tomuto dílu, nebo jste úryvek odněkud převzali?

Motivační text vznikl výhradně pro účely filmového zpracování úvodu videoklipu, v audio verzi písně na albu se nenachází. Máme rádi filmařinu, naše klipy o tom hodně vypovídají. Když má člověk chuť konzumovat hudbu spojenou s obrazem, chceme mu dát jiný a bohatší zážitek, proto pořizujeme obrazové zpracování písní s delší stopáží. Vizuálem přidáváme skladbě nový rozměr a hloubku vyprávěného příběhu.

V tomto kousku zpíváte, že už víte, co vás dobře naladí. Můžete uvést příklad?

Publikum, které roztancujeme. Energie, kterou nám lidi násobně vrací během koncertů na pódium. Úsměv ženy. Vyznání lásky od dětí. Pohár výborného vína. Pomoc v nouzi. Procházka lesem. Život je dar, proto si naše životy plníme zážitky, které nás baví.

Když se řekne jedenáct, představím si fotbalový manšaft. Zařadili jste i píseň "Futbalová". Také vy jako parta táhnete za jeden provaz. Je těžké domluvit se na kapelních záležitostech?

Jsme profesionální skupina, která, pokud chce fungovat, musí mít svůj jistý řád a pravidla. Jasně, debata je někdy zdlouhavá a méně pružná, ale léty jsme se naučili, jak na to. Každý z nás se věnuje tomu, co mu jde nejlépe a co ho baví. Dá se to porovnat s firmou. Také v ní musí někdo řešit různé písemnosti, účetnictví, prezentace, krmení sociálních sítí, psaní odpovědí na otázky fanoušků a novinářů. A mnoho dalšího. Fotbalový tým se také skládá z hráčů, kteří mají často různé role, aby spolu fungovali jako vítězný celek. Někdy se stává, že na zkoušce prokecáme dvě i tři hodiny a nástroje ani nechytneme do rukou, protože potřebujeme něco řešit, i když to třeba přímo nesouvisí s hudebními nástroji.

Když si posluchač vezme album fyzicky do ruky, najde na něm QR kód, který jej po načtení automaticky přesměruje na váš YouTube kanál. Bylo cílem zvýšit sledovanost videí? Zaznamenali jste díky tomu větší zájem o ně?

Cílem bylo hlavně upozornit na to, že jsme každému songu ještě před vydáním alba dali luxusní péči v podobě videa. K vizuálnímu zpracování písniček přistupujeme s filmovým záměrem. Ať si naši muziku lidi užijí s bonusem navíc.

Mimo Kaliho se mezi hosty objevují Matěj Ruppert, frontman kapely Para Lasky a Medial Banana. O posledním zmíněném a Matějovi jsme se bavili posledně. Lasky za vámi prý přišel, že spolu ještě nemáte spolupráci. Nedošla by na něj řada, kdyby si o společný song neřekl?

Jeho žádost na featuring je potřeba brát s velkou rezervou a humorem. My se s jeho kapelou Para potkáváme nejen na pódiích festivalů už od devadesátých let. Formace blízkého světonázoru, z jednoho města a jedné sociální bubliny, spojuje množství zážitků a večírků. Když jsme udělali song "Plážová", ve kterém detailně rozebíráme bratislavské vodní plochy, známá bratislavská postavička naší generace Lasky se přímo ptala, zda by mohla být součástí této výpovědi. A jsme rádi, že to vyšlo.

S teplým počasím souvisí nejen singl "Plážová", ale i blížící se letní sezóna. Chystáte na ni něco speciálního?

Milujeme hraní na festivalech a open air akcích, kterým trávíme naši hlavní koncertní sezónu od začátku května do nástupu podzimu v říjnu. Máme po letech specialitku, nové CD i LP "11SKA", které bude z většiny tvořit playlist letní sezóny. K tomu nový merch a dobrou náladu - tu s sebou vozíme na každou štaci, abychom potěšili lidi, kteří nám neuvěřitelně dlouhé roky fandí.

Například čtyřiadvacátý ročník festivalu Pohoda v roce 2022 ale nebyl pro zpěváka Bejzu moc pohodový. Během vystoupení na trenčínském letišti spadl z jeviště. Přesto jste koncert dohráli. Jak se to celé přihodilo? Vzpomenete si, jaké myšlenky se vám tenkrát honily hlavou?

Během koncertu se dostal do velké euforie a v jedné z posledních písní programu vstoupil na mole jednou nohou na okraj pódia do prázdna. Letěl z velké výšky, přitom hlavou jen těsně minul basový reproduktor. Reflexivně chtěl ztlumit pád rukou, která to odnesla dvojitou frakturou. Zbytku kapely se najednou ztratil z dohledu. Po pár vteřinách od prvotního šoku jsme zjistili, že už je v rukách záchranářů, kteří ho stabilizovali. Komunikoval, zamával nám z nosítek a vyřídil, že jde na ošetření. Až později jsme pochopili, že už v sobě měl adrenalinovou injekci, protože s jednou rukou na maděru by mu do řeči nebylo. Vyprovázel ho obrovský potlesk a skandování publika v narvaném koncertním stanu a my jsme dali v zákulisí bleskový brainstorming, co s touto situací uděláme. Hráli jsme tehdy společné vystoupení s kapelou Medial Banana a dohodli jsme se, že těch pár posledních songů ve finále dohrajeme. Na dálku jsme Bejzovi posílali skandování a potlesk publika, které v pár kilometrů vzdálené trenčínské nemocnici musel cítit. Po koncertě, okolo půl třetí ráno, jsme namísto cesty domů zamířili za ním, abychom se ujistili, že se nachází v dobrých rukách lékařů a sestřiček.

Vedle hudby se věnuješ ještě psaní. Máš na svědomí sérii čtyř knih pro děti "Život Adama" nebo také titul "Ako sa máš, Eliáš?". Obsahově pojednávají tato díla o tvých dětech? Jde o fikci, nebo čerpáš z vlastních zkušeností s nejmenšími?

Knihy "Život Adama" bych nazval jako reality show o zážitcích a bouřlivém prožívání nástupu puberty teenagera Adama v období od deseti do třinácti let. Pět procent obsahu knih je fikce, přesněji řečeno zjemnění na úroveň, kterou snese redaktorka dětských knih ve vydavatelství. Pravidla pro tento typ literatury nepřipouští například expresivní slova, která by vystrašila rodiče, a to přesto, že je děti v takovém věku už hojně používají. Psaní vnímám jako útěk do světa slov. Mimo času potřebuju mít hlavně hlavně silné téma a nutkání podělit se se čtenáři o něco, co zarezonuje. Pokračování nechávám otevřené, ale pokud na něj dojde, pak určitě s jiným tématem. Teď moji mysl zaměstnávají vedle hudby i další projekty pro plnoleté publikum.

Slovensko nedávno žilo volbami. Zavládla u vás spokojenost s výsledkem prezidentského klání?

Vox populi rozhodlo o tom, že máme nového prezidenta, takže se s tím musíme smířit. Spokojenost není na pořadu dne, každý má šanci se projevit a za člověka nejvíce mluví činy, dejme mu proto šanci. Hlouposti řečené během volební kampaně jsou za námi, pravděpodobně zafungovaly na publikum, které je rádo konzumuje, ale teď přichází čas na práci. Stále na Slovensku funguje silná občanská společnost, která v minulosti dokázala velké věci. A máme také demokratické instituce, které fungují jako brzda bezbřehého vládnutí ve stylu vyhráli jsme volby - můžeme všechno.

Na kapelním facebookovém profilu jste uvedli: "Milujeme naše fanoušky, a když přijdou na koncert s dárkem, tak ještě víc". Co nejzajímavějšího jste kdy dostali?

Kdykoliv nám fanoušek přinese jakýkoliv, i kdyby jen symbolický, dárek, vždy si toho nesmírně ceníme. Záleží nám na lidech, kterým děláme radost naší hudbou. Motivují nás jít dál, potkávat se na zkouškách a trávit hodiny v dodávce cestou na koncerty. Na dary máme v našem One Love Studiu v Bratislavě zřízenou Síň slávy. Najde se tam všechno možné od velkoformátové malby sloužící jako předloha loga na album po kresby dětí z vystoupení pro mentálně a zdravotně postižené. Největší radost mám ale z darů, které přišly směrem od nás na podporu různých projektů a byly vydražené, posloužily tedy dobré věci. Například náš blízký kamarád Pongi takto vydražil několik artefaktů z naší historie pro nadaci Bazár chalanov v Bratislavě. Ta následně ze získaných peněz financovala tábory pro děti ze znevýhodněných sociálních skupin. Máme skvělé fanoušky!