Také na své čtvrté studiovce pokračují Mirai v tradici japonských názvů, na hitový standard předešlých počinů ale novinka "TOMODACHI" nenavazuje. Muzikanti říkají, že si na této desce hrají, spíše se ale zdá, že zkrátka nesložili písničky, které by měly potenciál utkvět v paměti.
Už na podzim vydaný první singl
"Dopis" naznačoval, že
Mirai sice hledají jiný zvuk, rozhodně se ale neodpoutali od pohnutek plodit skladby, které budou komerčně úspěšné. Jen se zkusili z obvyklého rádiového formátu popěvků typu "YAHODA" přeorientovat na mladší trh digitálních platforem.
Reakce posluchačů ale tehdy ukázaly, že to se zamýšlenou změnou trochu
přepískli. Faktory jako syntetický podklad, kratičká stopáž, zpěvákovo nesrozumitelné
mumlání, prolínání češtiny s anglickými slovy a celkový dojem
imageového nic sice šly ruku v ruce s momentálními trendy, s kýženou novou cílovkou se ale minuly - vždyť dnešní teenageři už své idoly mají. Zato s přízní vlastní fanouškovské základny beskydští hudebníci hazardovali.
Z dvanáctky písniček na desce jich skupina předem vydala hned pět, chytila se ale jen ta s názvem "Summer Love", momentálně nejhranější domácí skladba v éteru. Ani v tomto případě však nejde o žádný výjimečný hit, ale spíše o jakýsi dojezd rádiové
Mirai vlny z uplynulých let.
Přesto lze pop-rockovou ódu na románek, který by mohl z letní lásky přerůst v něco víc, označit alespoň za lehce nadprůměrný song, podobně jako svěže zprodukovanou kytarovku "Kdyby příliš času zbývalo". Nebo jako otevírací položku "Easy", jejíž rytmický refrén je z nahrávky zřejmě tím nejsnáze zapamatovatelným. Škoda že ve slokách ruší Miraiovo ledabylé recitování, snad pokus přiblížit se rapu. Že by se formace trochu inspirovala u
Paulieho Garanda, se kterým v minulosti spolupracovala?
Zbývající položky už bohužel patří buď do naprosto zapomenutelného průměru, protože postrádají nosný melodický či textový motiv, nebo vyloženě iritují - jako "All Night Long".
Pařící výplach se slovy
"chci vidět celej klub, chci ruky hore, chci to all night long, než bude konec" může fungovat v alkoholovém opojení na koncertech, ale na desce se jedná o položku hodnou okamžitého přeskočení.
Vůbec se nepovedla ani spolupráce s
Majkem Spiritem "Čas rány zahojí", v níž muzikanti po vzoru pejska a kočičky smíchali všechno možné, včetně frontmanova tentokrát neskrývaného pokusu o rap. Výsledný zmar podtrhuje závěrečná sloka slovenského hosta, kterou Spirit zřejmě dopisoval na koleni pět minut před nahráváním, protože se jeho
sdělení s Miraiovými party ani trochu nepotkalo.
Další kousek, který bouchne do uší, se jmenuje "69 problémů". Ten zní jako něco, co by mohl nahrát
Ben Cristovao. Přeslazená variace na "Tělo" ilustruje celkový dojem z "TOMODACHI": že se stříbrní slavíci jen rozhlédli, co je aktuálně v kurzu, a pokusili se z toho vytvořit jakýsi svůj derivát. Nic osobitého ale nepřidali, a to ani v pouze dvě minuty trvající "Julii", která tematicky trochu evokuje sociální příběhy
Lipa.
Nahrávka, jejíž název se dá přeložit jako
Kamarádi, má mimo jiné sloužit jako oslava desetiletého působení a soudržnosti skupiny. Zdá se však, že
Mirai momentálně sami nevědí, jakým směrem se chtějí dál ubírat. Vypadá to, že toto album v duchu trendu, který už zvolna odchází, jim má období tvůrčího hledání a tápání pomoci překlenout. Nezbývá než kapele popřát do budoucna více kreativity.