Koncert švédské skupiny Normandie především ukázal, jak čas letí. Jak se v životě posouváme. A jak všichni stárneme. Zavzpomínali si skoro všichni. Určitě organizátoři a dnešní dramaturgové Rock For People, kteří skupinu dovezli do Prahy jako jednu ze svých prvních promotérských výzev poprvé už v roce 2016, tehdy ještě do miniaturního klubu Chapeau Rouge. A pak to zopakovali ještě na Rock For People 2019 a následně před dvěma lety v Rock Café.

A zavzpomínal si i pisatel těchto řádků, hlavně na to, jak tehdejší předskokany na rozlučkovém turné Yellowcard viděl poprvé rovněž v roce 2016, pouze ne v Praze, ale v německém Kolíně nad Rýnem. Na koncertě, který z hlavy nejde vymazat.

Pop-punková skupina ovlivněná prvky metalcoru, post-hardcoru a alternativního rocku měla tehdy to štěstí, že se už tři roky od svého vzniku měla možnost učit od těch nejlepších. Že to ale budou právě oni, od koho v roce 2024 budou singly opakovaně protáčet i taková rádia, jako je kytarám spíše se bránící Evropa 2, a že se mezi jejich fanoušky bude řadit i v davu se nacházející dvojice Marpo a Lenny, to by do ní v té době řekl asi málokdo.

Na koho ale asi podobným způsobem vzpomínat nebudeme, jsou předskokani As December Falls. Ti už loni v listopadu v Café V lese ukázali, že jsou kapelou spíše průměrnou a nadchnout nedokážou ani lidi, kteří si na pop-punk prezentovaný slečnou za mikrofonem vyloženě potrpí.

Ačkoliv ale jejich středeční vystoupení v MeetFactory zdaleka nebylo dechberoucí, pořád odehráli o poznání lepší koncert než posledně. Jednak proto, že zpěvačka Bethany Curtis tentokrát daleko více zpívala (byť ve vyšších polohách jí to stále místy skřípe), a jednak bylo vidět, že zhruba ze dvou třetin zaplněný klub dokázali zaujmout a rozhýbat.

Došlo tak na první skromné wall of death a pár circle pitů a viditelně velmi dobře naladěná kapela se skvěle bavila stejně jako fanoušci, z nichž ruku nahoru na dotaz, kdo byl i posledně, zvedlo packu sotva deset lidí.

Skoro to vypadalo, jako by se jim ulevilo, že hlavní břímě není na nich, a tak zatímco před necelým půl rokem měli co dělat, aby utáhli rozjetý večer v roli hlavní hvězdy, role předkapely jim sedla skvěle. Čtyřicet minut uteklo jako nic, došlo i na už tradiční pochválení se za první místo v britské rockové albové hitparádě bez toho, aniž by za nimi stál label a management, a pak už si dvojice kytaristů otevřela Plzeň a bavila se vystoupením protagonistů večera podobně jako diváci. Mimochodem - v pauze pro přestavění pódia jako první hráli z reproduktorů Yellowcard a jejich "Transmission Home". To nebude náhoda.

Samotní Normandie hned ze startu pálili ostrými. První trojice písní totiž obsahovala dva z jejich největších hitů, takže fanoušci, pinkající si žlutými balónky odkazujícími na barvy kapely, málem dostali infarkt. A to i ze zvuku, protože ten oproti předskokanům náhle MeetFactory nabídla o poznání čistší, ale především silnější a masivnější. Konala se také mnohem lepší světelná show, která byla plná stroboskopů nebo naopak momentů, kdy jste z kvarteta muzikantů viděli ve stínech spíše siluety, což byl příklad třeba modře nasvícené písničky "Holy Water".

Úvod vystoupení tedy proběhl na jedničku, škoda jen, že podobně silné tempo formace neudržela až do 22:40, kdy její koncert končil. Nechápejte to špatně, povedla se jí stále dobrá show, která měla řadu zábavných prvků, jen bylo znát, že nosných, hitových písní, jakými jsou například rozeskákaná "Overdrive", velmi pěkně klenutá, až skoro popová balada "Ritual" nebo starší kousek "Collide", mají muzikanti pořád ještě málo.

Ostatně ta posledně jmenovaná zazněla spíš náhodou, je totiž tou, o které nechává formace každý večer hlasovat fanoušky, a podle síly jejich křiku hraje buď ji, nebo skladbu "Mission Control". Podobná soutěž probíhá i na kapelním Instagramu, kde fanoušci vybírají mezi songy "Colorblind" a "Dead". Tentokrát vyhrál druhý z nich, což se prý na tomto turné stalo vůbec poprvé.

"Klidně ty balónky zase zničte, nepotřebuju na ně koukat celý koncert, chci hlavně vaši energii!" burácel frontman Phillip Strand. I při vystoupení hlavních hvězd tudíž došlo na drobné circle pity, a tak lze kromě nekonzistentní kvality písní skupině vyčíst už jen využívání halfplaybacku a občas nepříjemně chrčivý vokál jejího principála.

Ale jinak to bylo fajn vystoupení kapely plné pozitivní energie, jejíž dráha se i vzhledem ke stále silnějšímu příklonu k popu patrně hned tak nezastaví. Bylo skvělé vidět, že se od roku 2016 zlepšila úplně ve všem. Tak si schválně počkejme na to, co všechno Normandie v budoucnosti ještě dokáže.