Náš poslední rozhovor měl titulek: "Chceme si dát dovolenou. Jako v každé jiné práci." Těsně před covidovou stopkou kultuře jste vyhlásili přerušení činnosti. Povedlo se dát si voraz? Splnilo to vaše očekávání, odpočinuli jste si a načerpali jste nové síly?

Nevím, zda doslova. Moc odpočinku jsem nezažil. Měl jsem v určitý moment práce daleko víc kolem hudby než předtím. Přimotal se mi do cesty Renda Rypar se Zbyňkem Raušerem a vznikli Walkmanz. Naše zkušebna, která byla od začátku vytvořena jako studio, fungovala jenom jako studio. Pak se mi to neskutečným způsobem rozjelo. Začal jsem dělat muziku s jinýma kapelama, kdy jsem točil a produkoval.

Pak se objevil ve studiu Adam Jánošík a jeho LABe, které jsem nakonec celé nazpíval, natočil a zprodukoval. Možná se mi začalo stýskat po (ne)klidu kolem skupiny. Tohle všechno ale přineslo daleko podstatnější efekt, a to že jsme si odpočali od Imodia jako takového. Ne že bychom se přestali stýkat, ale tahle položka obnášela spoustu rutiny, ve které jsme se opravdu motali od čtrnácti let, minimálně já a Kárl určitě.

Když jsem naskočil do Walkmanz, byl jsem tam jen zpěvák. Dokonce jsem Rendovi říkal, že nechci psát texty, že je to pro mě úmorný. Chtěl jsem si poprvé v životě vyzkoušet být interpret a jen zpívat. Pokud jde o tvorbu a koncerty, rok jsem nesáhl na kytaru. Po roce, když jsem dotočil s nějakou kapelou, jsem zůstal ve svém studiu, začal si brnkat a pomalu něco nahrávat do šuplíku. Postupně jsem začal naznačovat klukům, že už tady něco mám. Něco měl i Roman, něco Daniel a pak už to šlo rychle. Dělaly se plány, body, schůzky, zkoušky.

Prosili vás i fanoušci, abyste se dali dohromady?

To bylo zvláštní, jako kdyby něco mělo někde prosakovat. Mám pocit, že se to zvláštně potkalo a viselo to ve vzduchu. V momentě, kdy jsme si řekli, že to vrátíme, uděláme první plnohodnotný koncert na broumovském festivalu. Kde jinde než doma na našem festivalu, víc symbolicky to nejde. Kdyby nevyšel Broumov, to je taková poslední záchranná brzda, tak přehodnotíme co dál. Ale jak jsme v Broumově udělali gesto a ohlásili rovnou comeback a Forum Karlín, tak muselo být všem jasné, že už Forum Karlín tou dobou bylo dávno rezervovaný, protože se vše musí dělat s velkým předstihem. Byla to hra pro nás a pro lidi.

Týden před Broumovem jste ale ještě hráli na festivalu, co pořádali kolegové z Rybiček 48...

Kdyby chtěl někdo vyjmenovat spřátelené kapely, se kterými jsme nejenom něco zažili, ale udržujeme dál přátelský vztah, tak mezi prvními třemi by byly rozhodně Rybičky 48. Abychom tam zahráli, bylo jejich přání. Zavolali nám ve chvíli, kdy jsme ještě ani Broumov neohlásili. Imodium bylo pro veřejnost furt zavřená hladina. Vzali to zleva, zprava, volal mi Kuba Ryba, jejich manažer Martin Řehoř, že by nás tam chtěli jako hosta. My jsme už věděli o Broumově. Kdyby to bylo v rozmezí několika měsíců, tak bychom se rozmýšleli. Ale jak to bylo týden předtím, tak jsme si říkali, že už musíme být stejně rozehraný, budou v procesu zkoušky.

Takys před pauzou řekl: "Třeba to nakonec někomu chybět nebude, a už se nevrátíme. Člověk musí počítat se vším." Připouštěli jste si i fakt, že chybět někomu nebudete?

Tím, že pracuju v hudbě, v rádiu, vím, jak je to všechno pomíjivý, zvlášť v době, kdy je s hudbou přetlak. Podívej se na životnosti hitů. Pokud se z toho nestane šlágr, což je nejvyšší příčka. To potom už nezmizí a je tu léta letoucí. Opravdu jsme počítali, že Imodium sejde z očí, sejde z mysli. Každopádně tahle parta zastávala vždycky zvláštní místo, kdy může hrát v klubu, na pivních slavnostech, v kavárně akusticky a sdružuje lidi, kteří mají rádi přímočařejší rock'n'rollovou muziku, ale i ty, co jsou spíše na chytřejší hudbu, aniž bych to chtěl kastovat. Mysleli jsme, že přijde někdo nový a to místo zastane, bylo by na čase. Ale nestalo se, že by přišla česky zpívající rocková kapela s nějakým drivem.

A vy máte šlágr?

Myslím, že když zahrajeme "Valerii", "Břehy". To jsou věci, které dáváme na každém koncertě, zpívají to všichni, i kolemjdoucí. Na to jsou mimochodem dobrý všechny technologie, platformy, které ti ukazují počty, takže víš, co lidi poslouchají.

Když už jsi nakousl technikálie - v čem jste teď jiní než před těmi pěti lety, kdy jste si dali pauzu? Myslím to jak ve tvorbě, tak v přípravě koncertu, předprodeji, promo aktivit. Vnímáš třeba vliv inflace, covidu, sociálních sítí a podobně? Doba se posunula, a co fungovalo, už neplatí.

Ukázalo se, že Imodium základnu má. Vždycky se říkalo, že těm mladým nezávidím, ale teď jsou ty nůžky ještě otevřenější. Před lety přišly sociální sítě, a kdo to podchytil, tomu to šlo samo. Dneska abys byl někde vidět, musíš platit kampaně, jinak se to nikomu nezobrazí. Nikdy jsme toto řešit nemuseli, aspoň ne prvních zhruba deset let, to byl jen mail a diskuzní fórum na webovkách.

Je to otázka, zda u skupiny, jakou jsme my, je to potřeba víc prožívat. Nejsme ti, co by na sítě potřebovali cpát furt nějaký content. Máme jinou cílovku.

Vůbec bych se nepouštěl do tématu předprodejů, protože se v něm v tuto chvíli málokdo vyzná. Mám pocit, že to je každý rok jiný. Když byl covid, lidi přestali kupovat vstupenky, nevědělo se, co bude. Pak bylo euforka, že všechno je pryč. Pak přišla další situace ve světě - bohužel válečná, s ekonomikou. Nedokážu na to relevantně odpovědět. Všichni se ptají, jak se prodává Forum.

A jak? Není to pro vás velké sousto?

Nevím, nemám srovnání, nikdy jsme ho nedělali. Zůstáváme nohama na zemi, nečekáme, že to vyprodáme, i když by to bylo hezký a chceme to. Ale chtěli jsme ukázat, že jsme kapela v plné síle a máme chuť udělat velký a dobrý koncert. Chybí zde prostor něco mezi klubem a halou. Klubově to končí kapacitně v Roxy a Lucerna Music Baru, kam se vejde kolem tisícovky, pak je střih a prostory pro tři tisíce a výš viz Lucerna, O2 Universum. My jsme nechtěli hrát klubový koncert. Forum Karlín má dobrý zvuk, nikdy jsem tam nezažil blbý koncert a doufám, že to nebude zrovna ten můj. (smích) Je to moderně pojatý a nepotíš se tam jak jinde.

Jedním z posledních vystoupení před pauzou bylo planetárium, kde jsi měl na sobě zlaté sako na uvítanou. Bude i nyní?

Ne ne. Vysvětlím to jinak. Roztočili jsme dokument, který bude pojednávat o pauze. Bude tam řečený, proč jsme se tak rozhodli. Většina lidí se o tom stydí mluvit, moc tyhle věci neventilují. My jsme si říkali, že s upřímností nejdál dojdeš. Objeví se v něm, co se dělo o pauze. Jsou tam osobní věci, zdravotní, každej s něčím bojoval nebo bojuje. Vyvrcholí to Forem Karlín. Leitmotiv filmu - je to drzé gesto od skupiny, která z klubu jde rovnou do haly, přeskočili jsme kulturáky, kde jsme hráli mockrát, ale ne sólo koncerty. Jsme bojovníci. Všechno jsme si museli vybojovat.

Dokument chceme mít ještě letos, rádi bychom ho měli k turné. Uvědomili jsme si, že se témat naskytlo dost na to, abychom to mohli zpracovat vizuálně. Nechali jsme to otevřený dle toho, jak to bude bobtnat pod rukama. Pokud to bude koukatelný, ať to má klidně hodinu.

Ale proč to říkám - to byla jedna z věcí, o čem budeme mluvit. V posledním roce u nás bylo znát, že stoupala mnohem více spotřeba alkoholu, i u mě. Když se člověk nudí, vymýšlí kraviny. Hrál jsem v pyžamech, ve zlatým saku, z kytarového boxu se udělal bar. Přišlo nám to v ten moment strašně vtipný, ale zpětně to vidím jinak. Byli jsme zacyklení, dělali jsme blbosti, abychom se rozptýlili a nenudili se. Sako je pro mě minulost, to, co bylo. To, jak jsme se kravili, aniž bychom teda dělali špatný koncerty, ale bylo vidět, že máme roupy, že nás rutina přerůstala.

Máte v plánu hosty. Zatím jste oznámili TH!S, pěvecký sbor, Žanet. Na koho se mohou fanoušci ještě těšit? Spoléháte se, že hosté to vytáhnou? Nebo to berete jako průřez kariérou a pozvali jste všechny, kdo s vámi kdy měli co do činění?

Přibyde ještě jeden host, a to Rybičky 48. Hodně jsme to řešili, program bude mít zhruba 25 songů. Prvotní schizofrenie, kdy máš touhu naflákat to hosty, je tam hromada písniček, ať se něco děje, plus je tam spousta lidí, kteří s námi po hudební cestě jdou, jako Michal Skořepa. Ale pak chceme, aby lidi viděli něco jiného než počtvrté toho samého hosta. Pak přijde vystřízlivění… Když si hosti podávají kliku, padá řemen koncertu. Tak jsme to obrátili, bude to večer Imodia. Bude tam moje holka, bude tam sbor 35 lidí, bude to silný, a velké překvapení, v jakých písních kdo bude. TH!S - ti budou otevírat celý večer.

Obměnili jste sestavu - místo Kárla vám na bicí hraje Adam Jánošík. Byla to jasná volba?

Ne ne. Jasná věc to nebyla, byla to prekérka. U Kárla je to čistě z pracovních důvodů, ale pro člověka, co má mladou rodinu, čerstvě dostavěl barák, je to pochopitelné. Přihodilo se mu to, že firmu, kterou měli ve dvou, povede sám. Dozvěděl se to těsně před broumovským koncertem, ale nám to oznámil až v září, nějak to zpracovával. Kapelu máme od dětství. Nebylo to pro něj snadné rozhodnutí, ale musel. Navíc nám je tolik, kolik je. Kdyby mi to řekl před patnácti lety, tak bych se asi naštval a považoval bych ho za největšího zrádce. Teď je to jiný.

Nechtěli jsme dvě věci. První byly konkurzy nebo se s někým seznamovat. Jak už to máš zajetý, interní humor, tempo, v tu chvíli se ti dost zúží výběr. Jednohlasně jsme se shodli na jednom jméně, to byl Franc Jeništa, který byl původní bubeník v nejznámější sestavě Ovoce, kdy tam hrál Pišto, Láska. S nimi jsme odjeli několik turné. Splňuje všechny atributy, známe se celý život, máme úplně stejně blbej humor, je dobý bubeník. Bohužel ale muziku pověsil na hřebík, vůbec by to nedával. Před deseti lety by do toho šel hned.

A jak to tedy bylo dál?

Svěřil jsem se s tím Adamovi. Věci řešíme rádi v tichosti. Tak jsem se ho zeptal, když je to bubeník, zda o někom neví. A tady je druhá věc, co jsme nechtěli: přetahovat někoho z funkční jedoucí skupiny.

V životě by nás nenapadlo nabídnout to Adamovi z The Atavists, kterou máme rádi a známe se. Dal tipy, ale nedávaly smysl. O týden později zavolal, že to vzal kolem a kolem a že by do toho šel. Zaskočilo nás to. Kárl byl rád, že to byl někdo jako Adam, jsme kámoši.

Z The Atavists rozhodně nedochází, jen Imodium musí mít přednost. Ten, kdo přišel do Imodia, se stal vždy rovnocenným členem. Veškeré karty se mu otevřely se všemi povinnostmi i radostmi. Lehce to nahrává tomu, že my už nepojedem na kvantitu, kdy se hrálo 80 až 100 koncertů. Tohle máme za sebou.

Ve Foru budou Kárl i Adam?

Ano, ale zavařili jsme klukům, co se starají o zvuk a techniku, tak si trochu museli polámat hlavy. Ale vychází to pade na pade. Polovinu setu odehraje Kárl. Pak nastane ten nejhorší moment, který mě asi položí. Když se nad tím zamyslím, už teď se mi z toho klepou kolena, budou tam slzy. Chceme Kárlovi poděkovat, rozloučit se, přičemž se prohodí bicí sady. Druhou polovinu dohraje Adam. Symbolicky tím dáme najevo, že začíná nová etapa skupiny. Zaznějí singly z nové desky, kterou točíme. To už děláme s Adamem.

Zvažoval ještě někdo, že už nechce naskočit zpátky do toho muzikantského kolotoče?

Nevím, to je otázka na ně. Možná to zazní v dokumentu, který jsme roztočili. Mezi sebou jsme se o tom nikdy nemuseli bavit. Kdyby tam něco takového bylo, věděli bychom to.

Jak to vypadá s novou studiovkou? Pokud se nepletu, měla vyjít den po koncertě…

To je ten rozdíl a ty jsi první, kdo to ví. Musel jsem udělat zásadní rozhodnutí. Před čtrnácti dny to na mě padlo a já jsem musel vyhledat pomoc. Musel jsem všechny obvolat, že tu desku nedám, nezvládnu ji dodělat, jak se sluší a patří. Víte, pořád visí zvláštní tíha ve vzduchu, že to je album po tolika letech, comebackový. Je to jiný než u předchozích.

Nejdřív jsem to oznámil vydavatelství, Michal Máka mi hrozně hezky odepsal a mně se strašně ulevilo. Pocit toho selhání, nikdy se mi to nestalo, že bych něco nezvládl, vzdal. Fakt už to bylo blbý, měl jsem zvláštní stavy úzkosti, přestal jsem spát, měl jsem tlak na hrudi. Štěstí je, že Forum nebylo stavěný na nové desce. Říkali jsme si, že se hecneme, že by do toho pěkně zapadalo, kdyby tam byla novinka k dispozici. Nakonec ale vyjde v pátek 13. září a na to naváže turné. Má to výhody, že stihneme udělat vinyl.

Mimochodem za ty dva dny, kdy jsem učinil tohle rozhodnutí, jsem udělal pro kapelu víc než za čtrnáct dní předtím. Měl jsem stav, že jsem nemohl otevřít roztočený songy, divně jsem se zavřel. Nikdy jsem to nezažil, o to víc mě to vyděsilo. Po tomhle okamžiku jsem se znovu nadechl. Album míchám i produkuji.

A to jsi říkal k "Elementu", že se nikdy více nesmí stát, aby to leželo na tvých bedrech…

Šel jsem znova do stejné řeky. Ono to opravdu jde, ne že bychom na něco naráželi, až na ten čas. Psaní je pro mě těžký, náročný, nemám ten dar, že mně hned něco naskočí. Navíc je to šestá řadovka, věk, tak otáčíš každé slovo třikrát. Co ti před patnácti lety bylo jedno - "Máš mořskýho koníka v hlavě" -, teď se nechceš vykrádat… Těším se, až to bude dopsaný, pak mě to hrozně baví zpívat. Už když mám co točit, tak si to užívám, ale jak to není napsaný, tak je to psycho.

Jaký bude výsledek?

Před Karlínem vypustíme třetí písničku, která bude zase jiná. I tím, že to je jediná pecka, kterou donesl Adam. Díky LABe víme, že v něm byl uchovaný skrytý tvůrčí talent. Chtěli jsme zamotat lidem hlavu, ale album bude kompaktně držet, jen bude barevnější. Ona ta změna na postu bubeníka celkem změní zvuk skupiny, ať chceš, nebo ne. Každý muzikant hraje jinak. Když přišel Dan, tak se taky z grunge stala daleko kytarovější muzika. Už tenkrát byl pan muzikant a my hejhuláci, které on učil s metronomem.

Bude mít celá kolekce koncept?

Bude to mít jednotné téma, jednotný vizuál, grafiku. Ale koncepční album to nebude, to si nechám na stáří. (úsměv)

Letos slavíte 20 let od debutu. Uděláte k tomu něco speciálního?

Forum je tak tvrdý ořech, že se teď soustředíme jen na něj. Podzim bude k nový desce. Ale že bychom něco dělali k té debutové, to ne, je to těžší o to, že proběhly brikule v sestavě a z původního složení jsem už jen já. Ono se něco těžko vzpomínacího dělá, když jsem jediný. Moc to nezapadá. Zatím k tomu nepadlo ani ň. Forum není oslava chystané nahrávky, ale toho, co se za těch dvacet let stalo. Bude to celovečerní best of napříč diskografií.

Od posledního rozhovoru se událo i to, že jsi otec. Promítlo se to nějak do psaní a skládání?

Tohle se odrazí hlavně na čase. Nejen že ubude osobního prostoru, kdy si člověk může v klidu něco dělat. Najednou zjistí, že nechce být dlouho od rodiny. Dřív ses na týden zavřela ve studiu a tam jsi propadla jenom hudbě. Strašně bych si to přál, ale přijde mez, třetí den, kdy se mi začne strašně stýskat a už tam nechci být a začnu toužit pomazlit rodinu.

Sám taky produkuješ - vydal jsi desku tátovi, singly partnerce. Přistupuješ k tomu jinak, když se jedná o rodinu?

Určitě. Dělat hudbu pro jiný mi přijde jednodušší. Daleko větší zodpovědnost cítím u své kapely. Ne že bych to měl na salámu, je to míň zatížený. Pro tátu to byla prvotina. To samé pro Žanetu. Kdyby to byla čtvrtá deska, tak bych byl asi na stejné vlně, co s Imodium - té tíhy, kdy to jde hůř.

Na čem všem teď děláš?

Produkuji stále hodně. S TH!S jdeme za celým albem. Pak bude studiovka mých miláčků Byt číslo 4, z prvotního singlu se to překlenulo na celou desku, bude to jejich debut. Jsem strašně rád, když jsem u něčeho od začátku. Stejně tak prvotina skvělých HEEL TURN vznikla se mnou. Půjde brzy ven. Skupiny se ke mně taky rády vracejí, třeba Náhodný výběr z jihu. Slaví dekádu, tak přetočíme debut a přihodíme tři čtyři nové písničky. Mám spoustu nárazových věcí. Slibuju, že po Foru doženu všechny resty.

V rádiu máš svůj pořad "Odposlech", kde vyzpovídáváš hosty. Který post je ti bližší - dotazující, nebo odpovídající?

Přeskakování z obou rolí. Baví mě oboje. To, že zpovídám, mě hrozně baví. Jedu druhým rokem, co to mám každý týden ve čtvrtek. Nejhorší rozhovory jsou s kámoši. Musím si dávat pozor, aby se neprojevoval interní humor.

Zároveň, když vedu rozhovor s lidmi, o nichž si myslím, že je znám, tak se v éteru dozvím něco nového, než když spolu sedíme u skleničky. Baví mě, jak má každý jinou energii - někdo přijde jako uragán, to tě napumpuje, někdo je éterický, hloubavější. Navíc nemám to omezený jenom na muzikanty, zvu si i promotéry, manažery kapel, někoho, kdo dělá scénografii, producenty. Je tolik zajímavých lidí kolem kultury a hudby.

Kdo vlastně bude dělat scénu vám ve Foru?

Máme Tomáše Karbana, který dělal s Mandrage, Ceny Anděl, teď jezdí s Davidem Kollerem. Zastávám názor, že dobře udělaná světla jsou daleko lepší, než když na tebe někdo nafouká konfety.

Na zvuk máme bratry Mantlíky, což jsou dvorní zvukaři Divokýho Billa. Produkci má Jirka Georgin Sloupenský, což je největší master v zemi.

Čí comeback bys ty sám rád zažil?

Moje zásadní skupina jsou Silverchair, australská grungeová kapela. Nikdy jsem je naživo neviděl. Když fungovali, byl jsem ve věku, kdy bylo nemyslitelný, že bych na ně jel třeba do Německa. Máme podobnou minulost, byli stejně starý kluci, když natočili první desku. Bylo mi to hudebně velmi blízké. Ale jinak všichni, které poslouchám, hrají. Bohužel Foo Fighters už neuslyším s Taylorem Hawkinsem, naštěstí jsem to třikrát stihl. Ještě Incubus bych rád viděl, škoda, že to vloni zrušili na RfP.

Na Taylora často vzpomínáš na sociálních sítích. Čím tě tak okouzlil?

Ztělesňoval všechno pro rockovou hvězdu, ale tu sympatickou. Byl miláček všech, nebyl pozér, neměl škraloupy. Naprosto geniální multitalentovaný muzikant, nejen skvělý bubeník, byl taky výborný zpěvák, chodil v setech Foos často dopředu. Byl frontman za bicíma. Dave Grohl na druhou, proto byli takoví dva bratři. Nikdy se mi nevymaže, že ta příšerná zpráva nás potkala zrovna, když jsem byl s Adamem ve studiu a dělali jsme LABe. Byly tak čtyři ráno a nechtěli jsme tomu uvěřit. Ani jeden z nás nedokázal hodinu mluvit, pak jsme brečeli, bylo to silný.

Bude Walkmanz nebo LABe mít pokračování?

Vůbec netuším. Tím, že dva členové jsou v LABe i v Imodiu, neuvažujeme nad tím. Těším se, až mi to opadne kolem Fora. A s Rendou a Zbyňkem jsme se dlouho neviděli a už se mi stýská. Vinný nevinný večírek - Renda je náruživý vinař, takže se mnou testuje nový víno. Na to se těším.

Renda skládá filmovou hudbu. Tebe by to třeba nelákalo?

Asi jo, cokoliv, co vytrhne člověka z rutiny. Práce s muzikanty je vždycky výzva, ale tohle je úplně jiná disciplína. Kdyby mě to lákalo, šel bych tomu cíleně naproti, ale zároveň kdyby přišla nabídka, skočil bych po tom po hlavě, aniž bych věděl, jak se to vůbec dělá. To je pro mě typický.