První den nového milénia vyšlo debutové album tehdy ještě folk-rockové písničkářky Katky Šarközi s názvem "Naklání se čas" a stalo se tvrdým oříškem z hlediska určení stylu. Autorka ho sama označila jako "akustický bigbeat". Tři roky utekly a na světě je nová nahrávka "Magorie", po které jsem jako milovník škatulek musel sáhnout.

Většina písniček je postavena na rockovém, folkovém nebo i funky základu, který je ochucen prvky ethna a samply. Výjimkou nejsou ani taneční beaty nebo teď moderní scratchování. Doprovodná kapela používá, krom obvyklých kytar a smyčců, i spoustu nezvyklých až exotických nástrojů, jako je brumle, kravský roh nebo noňofo. Poměrně dobře zní i mnou nesnášené elektronické bicí. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o pouhý "mišmaš", experiment nebo magorii, má celé cédéčko jednotnou barvu a je příjemné na poslech. Zvláště potom úvodní "Touha" nebo poměrně zpěvná "Naposled". Zážitek ze zajímavé hudby je umocněn plným hlasem Katky Šarközi, jejíž texty se snaží tvářit básnicky a vcelku se jim to daří. Důkazem toho je i fakt, že vyumělkovaně vypadá pouze jediná skladba a ta je překladem lidového textu kmene Navahoo.

Velmi zajímavý je také barevný booklet s fotkami Marie Brousilové. Výhradním tématem fotek jsou části lidského těla ponořené do různých barev, které zapadají do nálady celé desky.

Největší chybu zřím ve skutečnosti, že album postrádá větších hitů, které by dokázaly vytrhnout či zaujmout již na první poslech. Vokální linka je poměrně jednotvárná a nahrávka celkově postrádá dynamiku. Album proto může lehko splynout v jednu dlouhou skladbu, sic velmi emocionální.