Už od roku 1998 se každý rok do Hoštic sjíždí lidi na akci nazvanou Setkání přátel aneb Stodola Michala Tučného. Ani letošní rok tomu nebylo jinak. Na Stodolu se letos sjelo na dvanáct tisíc Michalových příznivců a na dvacet interpretů. A jak to celé probíhalo?

Stejně jako předchozí ročníky byl program rozdělen na odpolední a večerní část. V odpolední části vystupují umělci se svým repertoárem, zatímco ve večerním programu se už hrají převážně písničky Michala Tučného. O úvod odpolední části se postarala skupina hoštického "chalupáře" Tomáše Linky Přímá linka. Zahráli směs americké country Patsy Cline počínaje a Eagles konče. Dále následovala skupina P.R.D.I., která zaujala coververzí irské lidovky "Whiskey In The Jar". Po nich nastoupili Rangers a dále ZZ Top revival. Vrcholem odpoledního programu byli dva zpěváci. Tím prvním byl Wabi Daněk doprovázený Milošem Dvořáčkem. Wabi měl původně vystoupit pouze ve večerní části a jako host Roberta Křesťana, ale díky tomu, že Pavel Bobek měl po cestě do Hoštic problémy a přijel s malým zpožděním, tak tu chvíli čekání vyplnil právě on. Zahrál asi sedm písniček, mezi nimiž samozřejmě nemohly chybět hity jako "Rosa na kolejích" nebo "Listopad". Mimo svých písniček zahrál i "Pojď dál a zpívej" právě od Pavla Bobka a v jedné ze svých písniček si vystřihl i refrén "Satisfaction" od Rolling Stones. Nutno dodat, že Miloš Dvořáček tento kytarový rif zahrál na svou španělku brilantně. Druhým vrcholem byl již zmiňvaný Pavel Bobek. Ač už je trošku starší, pořád mu to zpívá velice dobře. Zazpíval většinu svých největších hitů včetně "Ruby, nechtěj mi lásku brát" nebo třeba "Lásko mě ubývá sil". Stejně jako ve Strážnici, kde jsem měl možnost ho vidět, jej nechtělo publikum pustit ze scény a musel několikrát přidávat. Po něm už přišli na řadu Robert Křesťan, kterému ve dvou písničkách pomohl Wabi Daněk, skupina Žlutý pes, která zahrála všechny své hity a mezi ně vmáčkla i coververzi "Smoke On The Watter" od Deep Purple, a poslední, kdo odpoledne zahrál a zazpíval, byl Petr Muk.

Ve večerní části už hrály pouze dvě kapely - Tučňáci, kteří se scházejí vždy jednou za rok právě při této příležitosti a ke kterým se vždy připojí některý z hostů. Druhou byla doprovodná skupina Lindy Feller. Tučňáci se také postarali o úvodní skladbu, kterou byla "Odjíždím v dál". Velice příjemným překvapením bylo vystoupení Bambini di Praga. Během večera se na podiu objevili celkem třikrát. Zazpívali například "Spím v obilí", "Abych tu žil" nebo třeba "Chtěl bych být medvídkem" - jejich podání bylo prostě perfektní. Stejně jako dopoledne diváky zaujali Wabi Daněk, který si vybral "Snídani v trávě" a "Sundej z hodin to závaží", a Pavel Bobek, jenž sáhl po takových hitech jako "Pane můj" nebo třeba "Poslední kovboj". Nejhroznějším zážitkem ovšem bylo, když se do zpívání pustila i průvodkyně večerní částí Kateřina Hrachovcová. Zpívala duet s Markem Černým a buď neudržela melodii nebo rytmus. Nicméně jednalo se pouze o jednu písničku, takže se to dalo vydržet. Snaha pořadatelů o co největší stylový rozsah letos nedopadla nejlépe. Narozdíl od minulého roku, kdy byl mezi pozvanými Jiří Stivín, letošní zástupce jazzu Jana Koubková rozhodně neměla takový úspěch jako loni on. Spíše naopak! Bluesovou úpravu písničky "Měsíčku" snad publikum ještě zkouslo, ale scatovaný "Prodavač" se už vůbec nelíbil a Koubková byla prakticky vypískána. Je bezpochyby výborná zpěvačka, nicméně publikum, které na Stodolu přijede, spíš vyžaduje písničky v takovém hávu, v jakém je znali od Michala Tučného, a jakoukoliv větší úpravu nesou přinejmenším s nevolí.

Loni byli na Stodole jako zahraniční hosté skotští dudáci, kteří měli velký úspěch. Tento rok tím zahraničním hostem byla německá zpěvačka Linda Feller s kapelou. Zahráli směs americké country, v níž nechyběly takové hity jako "Jolene" od Dolly Parton nebo "Stand By Your Man" od Lynn Anderson. Snad aby se zavděčila domácímu publiku, zazpívala jednu moravskou lidovku, ale jinak nijak zvlášť nezaujala.

Během večera se samozřejmě vystřídala řada dalších účinkujících, jako například Láďa Boldy, Tom Hrbi, Petr Muk, Rangers, Robert Křesťan a další, ale myslím, že nemá smysl se o nich nijak zvlášť rozepisovat. Letos zaznělo na šedesát písniček a popisovat každou zvlášť by bylo opravdu zbytečné. Za zmínku snad stojí vystoupení Bohouše Josefa, který těsně před finále celé akce nejprve sám zazpíval "Cesty toulavý" a následně písničku "Tam u nebeských bran", se kterou mu přišli pomoci Bambini di Praga. Ve finále se pak na podiu sešli všichni vystupující, respektive ti, co vydrželi a neodjeli, a společně s publikem zazpívali ty největší Tučného hity, jakými bezesporu jsou "Diggy Liggy", "Báječná ženská" nebo "Rovnou, tady rovnou". Atmosféra byla tak skvělá, že publikum nechtělo muzikanty pustit z pódia, a tak zazněly podruhé písničky "Diggy Liggy" a "Tam u nebeských bran". Vše ukončil deset minut trvající ohňostroj a úplnou tečku za celou Stodolou bylo promítání filmu "Slunce, seno, jahody".
Ač většina písniček Michala Tučného pamatuje už hodně zim, lidem se pořád líbí a stojí jim za to jednou za rok se sejít a zavzpomínat. Stejně jako loni se i letos Stodola vyvedla a to i navzdory velkému vedru. O její úspěšnosti může svědčit i počet návštěvníků. Možná, že nezazněly všechny hity, které by publikum rádo slyšelo (např. "Kosmickej vandr" nebo "Já budu žít navěky"), ale tyhle písničky už zazněly v předchozích ročnících a určitě zazní i na dalších, na které se již teď můžeme těšit. Takže zase za rok s pozdravem "Ahoj Tučňáci!"

Stodola Michala Tučného, Hoštice u Volyně, 23.8.2003