V našem výročním žebříčku se jejich čtvrtá deska "Dead Club City", kterou přijeli do Prahy propagovat, vyšplhala na třicátou příčku. Technicky vzato je to ale pro fanoušky indie rocku v redakci album roku, neboť zbývajících devětadvacet nad ní už do stejného žánru zařadit nelze.

I bez našeho best-of by ale s jejich zařazením mezi to nejlepší, co loni vzniklo nejen v indie rocku, ale i v alternativním rocku či hard rocku, kam lze minimálně za některé písničky Nothing But Thieves zařadit rovněž, určitě spousta lidí souhlasila. Parta z britského Essexu je totiž na hudební scéně úkazem, jakých moc není. Je na ní totiž skvěle vidět, že prim u ní za všech okolností hraje hudba samotná.

Ono totiž není náhoda, že i na aktuálním koncertě měl zpěvák Connor Mason nadměrné svršky jak po starším bráchovi nebo že ani tentokrát s sebou skupina nedovezla konfety, plameny či alespoň projekci. Oni vědí, proč to dělají. Nechtějí vypadat cool. A už vůbec nechtějí dělat ze svých koncertů cirkus. O co jim jde především, je posouvat se dál díky tomu, jakou dělají hudbu.

Už v reportáži z Roxy byla řeč o tom, že dříve velmi populární balada "Particles" zní vedle novější "Impossible" jako nedochůdče, ba skoro až jako demo. A vida, o dva roky později už je ze setlistu pryč, zatímco její mladší sourozenec je i nadále pádným důvodem, proč na koncerty NBT vůbec vyrážet. To krásně ilustruje ten progres, jaký udělali.

A ve Foru Karlín, kam se na ně přišli podívat i Marcell s fiedlerskim, v něm pokračovali. Nová studiovka byla ještě těsně před svým vydáním na loňském Rock For People reprezentována čtyřmi kousky, nyní jich zaznělo sedm.

A zatímco fenomenální singl "Welcome To The DCC" s úžasným robotickým odkazem na Daft Punk, kterým show odstartovala, už je dnes zavedeným hitem, na který publikum na rozdíl od Hradce Králové reagovalo euforickým tancem s rukama nad hlavou, tak třeba závěrečné, rudě nasvícené peklo "Pop The Ballon" se zabijáckými riffy jak od Muse teprve ke slávě leze.

Podobně rostoucí tendence mají třeba i novinky jako "Tomorrow Is Closed", kterou lidi odměnili jásotem, už jak ji podle prvních tónů poznali, nebo rozjařeně optimistický, provzdušněný singl "Overcome", při kterém se frontman v úvodu zapomněl a pak se se smíchem omlouval za neprofesionalitu.

Na své poměry toho ostatně Mason řekl směrem k divákům docela dost. Sice šlo většinou jen o tradiční hecovací věty nebo fascinaci nad tím, kolik na ně tentokrát přišlo lidí, ale kdo pamatuje jejich starší koncerty, jistě potvrdí, že těch proslovů, mezi nimiž byla i poklona za bramborové knedlíky, bylo tentokrát víc.

A to bohužel i proto, že část z nich patřila omluvám. Během skladby "Do You Love Me Yet?" totiž skupině vypadl zvuk a ona se tak na dlouhých čtrnáct minut vytratila do zákulisí.

Ke cti jí ale slouží skutečnost, že zatímco naprostá většina konkurentů by setlist prosekala třeba o tři čtyři písničky, aby následně skončila načas, jak se to běžně dělává, u Nothing But Thieves tomu tak nebylo. Jakmile všechno začalo fungovat, prostě se jen zmíněný song restartoval a pokračovalo se podle plánu až do konce, aby fanoušci měli možnost vidět celý set.

I to ostatně ilustruje, jací workoholici svěřenci labelu Sony jsou. "Na turné jsme už deset let v kuse, pořád ale vypadáme fenomenálně," žertoval zpěvák, i on sám ale určitě dobře ví, že delší pauza od showbyznysu by jemu i zbytku sestavy jistě prospěla. Každý někdy potřebuje dobít baterky, zpětně reflektovat vše, čeho dosáhl, a zamyslet se, jak chce fungovat dál.

V případě formace, která v Praze už stihla zahrát i nový singl z připravované rozšířené edice svého aktuálního alba, kterou by měla vydat v půlce března, by momentálně pomohlo, kdyby vyhodila svého zvukaře. Protože tak špatně nazvučený koncert u nás ještě kapela neodehrála.

I přes fenomenální zpěv, pamětihodné muzikantské výkony a čím dál tím lepší písničky tak z dosud největšího, ale kvůli technickým problémům i nejhoršího sólového vystoupení britské pětice u nás zůstává českým fanouškům v hlavě druhý den hlavně bolehlav. Do nevyhnutelného přesunu do O2 universa při příštím turné je tedy na čem pracovat.