Richie Hawtin alias Plastikman je klíčová postava experimentálního techna. Vychází z původního detroitského strojového rytmu, ale v jeho současné tvorbě už tradiční techno dvojtakt neuslyšíte. Plastikman už dříve vykročil k prozkoumávání dosud neznámých zvukových teritorií. Singly na jeho vlastním labelu +8 Records a přelomové album "Musik" z roku 1994 a o rok mladší nahrávka "Dimension Intrusion" vydaná pod dalším Hawtinovým jménem F.U.S.E. na anglickém Warp znamenaly přelomový krok v historii techna. Otevřely totiž dveře jeho svébytné odnoži, jejíž skladby se hodí spíše k poslechu než k tanci. Ani jeho novinka "Closer" na tom nic nemění. Pod svým asi nejslavnějším jménem vydal Hawtin studiovou desku naposledy před pěti lety, když pod jeho občanským jménem vyšel v roce 2001 kreativní mix "DE9: Closer To Exit".

Plastikman rozhodně neplývá zvuky, mnohdy zní pouze basová linka a perkuse, někdy se k nim přidá syntezátor, který vytváří prostorové plochy a Hawtin také často sahá k efektům, jako jsou delay a reverb. Jeho styl se vyznačuje také zvukovým purismem, když málokdy použije jiné syntezátory než klasické TB-303 nebo TR-808 (pokud tedy zrovna nedělá reklamu jistému programu na mixování audio souborů ve formátu mp3 na zmíněném albu "Closer To Exit"). Archaické elektronické zvuky "Closer" svírají posluchače v těžké klaustrofobické náladě. Beaty nikam nespěchají, syntezátorové (skoro)smyčce "Lost" se skoro tři minuty jen líně převalují, než se do nich vplete motiv perkusí s basovou linkou a dalších pár minut trvá, než začne robotický hlas mumlat: "disconnect my brain".

Zcela novou kvalitou Hawtinovou tvorby je právě použití vokálu. Do svých skladeb si mluví sám a hlas silně efektuje. Hawtin při ohlašování této desky hovořil jako o svém nejosobnějším dílku a o snaze navázat bližší ("closer") vztah s posluchači. Jakoby rozhovor a řeč byly stěžejním motivem celé desky. V úplném začátku, ve skladbě "Ask Yourself", je dokonce po úvodním proslovu zmodulovaného hlasu ponecháno úplné ticho pro odpověď (snad posluchačovu). Zádumčivý hlas se pak ozývá i v dalších skladbách, schovaný v repetitivních beatech. Několik skladeb pak má kvality přímo ambientní. Přímého techna se dočkáme snad jen v jedné pasáží "Headcase".

Těžko hodnotit hudbu tak prostou většiny tradičních hudebních elementů. "Closer" je sluchátková hudba pro cestu z taneční párty, temná jako noc a těžká jako bolení hlavy. V kombinaci s jakýmkoliv mozkovým vybuzovadlem navíc silně hypnotická. Hawtin skládá své skladby s geometrickou precizností, emoce v ní nemají místo. Podle pravidel žánru si může dovolit prakticky cokoliv, vždy ale musí dbát na první přikázání minimalismu - méně je více. "Closer" není pro Hawtina tak radikálním krokem jako byla jeho mixCD ze začátku nového tisíciletí, přesto je to slušný příspěvek do diskografie jednoho z největších elektronických inovátorů.