Anna Vaverková se upřímnosti nebojí. Song "Ulalala" prý vznikl proto, že "potřebovala vyplnit místo na albu". Přiznává se k tomu na začátku videa, které představila světu koncem ledna a které je věnované tragicky zesnulému režisérovi Lukáši Kopejtkovi.

Fakt je, že na "Pozdravech z polepšovny" najdeme i lepší kousky, jako celek jde ale o dost povedenou záležitost (což ostatně dokládá i sedmé místo v žebříčku nejlepších domácích desek podle redakce musicserveru).

Uvolněná skladba ve vás možná vyvolá vzpomínky na léto. Za to částečně může i sama autorka, jejíž ležérní projev a barva hlasu oscilují někde mezi Markétou Foukalovou ze skupiny Lanugo a Janou "Uriel" Kratochvílovou.

A přesně od tohoto pocitu se odrazila režisérská dvojice Amálie Kovářová a Antoan Pepelanov. "Čau, kluku. Kam jedeš?" ptá se hrdinka snímku mladého muže, kterého si stopne za městem. "Hodně jedu někam," odpovídá jí on pojolandovsku. "Super. Tam potřebuju."

S rozjíždějícím se kabrioletem se zároveň rozjíždí dadaistická road movie. Bláznivé aktivity ústředního páru lakonicky komentují kolem rostoucí slunečnice, dozrávající klasy obilí nebo plechové hrnky ("Lidi jsou fakt divný," pronese jeden z nich ve chvíli, kdy se zhulená Anna uprostřed noci lekne křoví).

A vlastně proč ne? Zvláštní uznání zaslouží i ti, kdo připravovali titulky. To je totiž ošidná disciplína, která zákonitě prověří pravopisné znalosti tvůrčího týmu. A tenhle tým zapomněl jen na jedinou čárku před oslovením ("Tak co, holky?"), což je ve finále moc příjemné zjištění.