Amanda Palmer se vždy věnovala hlubším nebo poněkud kontroverznějším tématům. Ať už se jednalo o oslavu ženských klínů ve skladbě "Map of Tasmania", nebo teď o nejnovější sbírku písní. Za jejich inspirací stojí covid-19. Když se muzikantka na začátku roku 2020 vydala na krátké turné po Novém Zélandu, netušila, že se z výletu stane neplánovaný dvouletý pobyt. Náhlé uzavření mezinárodních hranic tváří v tvář pandemii ji uvěznilo na Aotearoe, což vedlo k nečekané kreativitě, osobním otřesům a pak i ke vzniku nejnovějšího ípíčka "New Zealand Survival Songs".

Jedna z nejvýznamnějších skladeb - "The Man Who Ate Too Much" - odráží rané zkušenosti s koronavirem, jež tato punkomimka zažila v Havelock North. Píseň, kterou původně sdílela se svými fanoušky díky příspěvkům z Patreonu, byla nejistým začátkem toho, co se nakonec stalo plnohodnotným projektem. EP je tak kolekcí songů, které autorka nahrála ve studiu RNZ v Aucklandu se dvěma kytarami, klávesami a hosty, mezi nimiž byla třeba zpěvačka Julie Deans. Každá položka tracklistu je svědectvím o houževnatosti a kreativitě ženy, která svou nečekanou cestu proměnila v hudební vyprávění o přežití a přizpůsobení.

Covid ale nebyl jedinou Amandinou inspirací. K múzám, které popoháněly její fantazii, patřil i pětiletý syn Ash a její tehdejší manžel, spisovatel Neil Gaiman. Během pandemie se umělkyně totiž musela vypořádat s rozpadem svazku. V tomto období se obrátila ke komponování jako k emocionálnímu vybití a vytvořila intimní záznam svých zážitků, který je mnohem výraznější než jakýkoli deník nebo fotografie. Deska tak není unáhleným počinem, co musí být venku za každou cenu. Jedná se o opravdu intimní zpověď. Amanda Palmer ze sebe opravdu ždímá maximum.