Nebezpečný průměr

Destiny's Child dokázaly výtečně spojit klasické gospelem ovlivněné R&B s hip hopem a funkem na albech "Destiny's Child" a "Writings On The Wall". Ještě na "Survivor" to bylo půl na půl, "Independent Women Pt.1" a "Bootylicious" byly sexem nabité pecky, zatímco na druhé straně už tatík Knowles tahal za obchodní lana. A jako správný hudební pasák moc dobře ví, že tři sólové desky vydělají třikrát tolik peněz než další rozpačité album (už žádný další propadák jako "8 Days Of Christmas"!). A tak postupně vyslal své ovečky na sólovou dráhu. Michelle Williams natočila překvapivě čistě gospelové album (ovšem vcelku slušné), Kelly Rowland vyšplhala na zádech Nellyho do žebříčků a přihodila také docela dobré album. Největší pozornost se ale samozřejmě soustředila na dcerušku šéfa celé té parády - Beyonce Knowles se dokonce jeden čas tvářila, že píše většinu písní DC (věříte tomu nebo ne?), a tak se zdálo, že její sólový debut by mohl znamenat návrat k fresh soundu raných DC. Nestalo se tak. Několik světlých momentů táhne k zemi neuvěřitelná masa hlušiny.

Desku otevře letní hit "Crazy In Love" s neskutečným samplem funky dechů (souloví The Chi-Lites) a beatem, který připomíná utíkajícího Bena Johnsona. Prostě lahoda pro uši. Beyonce ani vypomáhající Jay Z nemůžou nic zkazit, jen B. by mohla dát do zpěvu více emocí. "Naughty Girl" přpomíná "Nasty Girl" ze "Survivor" a potěší výtečnou citací z "Love To Love You" disco divy 80. let Donny Summer. Trochu elektro, trochu disco a každopádně trendy. Podobně i následný druhý singl "Baby Boy" s neodolatelným Sean Paulem. Současná megahvězda z Jamajky (že ho ještě neznáte? Styďte se, tento týden má v americké top 40 čtyři své singly!) dodá pár rýmů do hudby, která připomíná bastardího syna reggae - dancehall. Snad až příliš řídká produkce na to, že refrén nestojí za moc. To stejné platí o "Hip Hop Star" se zbytečnou návštěvou Big Boie z Outkast. Přesto velmi slibný začátek. Bohužel - jak se ukáže - jen začátek konce.

Beyonce volí cestu kompromisů a servíruje pro každého něco. Že ten abstraktní každý bude brzy znechucen z přeskakování skladeb, které natočila pro jiného každého, je jiná věc. Od čísla 05 jsem se musel smířit s tím, že teď si už užívá někdo jiný. Následují totiž sirupoidní balady jako "Be With You", "Me Myself And I" nebo "Speechless". "Signs" s Missy Elliot je alespoň postavený na nějakém hudebním nápadu, i když nekonečné opakování znaků obratníka v refrénu nepůsobí neinteligentnějí. V baladách se navíc provalí, že hlasově na tom zase není až tak dobře, jak se myslelo (že by ji chyběla jistota Kelly Rowland za zády?). A safra, ty nekonečné studiové vycpávky by mohly být méně okaté!

S "Yes" je zase zpět ve hře. Pomaloučká funk-soulová balada, pod kterou by se mohl klidně podepsat D'Angelo nebo Prince. Slečna B. navíc dodá gospelem říznutý vokál, v němž se (asi) vyznává z lásky jistému Jay Z-mu. Ten se k ní znovu připojí v podobně střižené "That's How You Like It", lepším standardem, který ale s přibývajícím časem nepřidává nic nového k nápadu ze začátku. Luther Vandross v "The Closer I Get To You" zní jako z docela jiné desky. Konzervativní R&B balada jako by se vrátila z počátku 90. let, tedy v epoše, kde se Mistr Vandross cítí nejlépe. Když už nic, tak alespoň odvážný krok (i když zpět).

Na konci navíc Beyonce začne připomínat prodavače, který se vám snaží vnutit už jednou zakoupené zboží. "Dangerously In Love 2" už známe ze "Survivor" a žádné triky nepomůžou, verze z posledního alba Destiny's Child je naprosto totožná (až na odlišné - a horší - backvokály). "Bonnie & Clyde '03" už bylo na "Blueprint 2" Jay-Zho a v kontextu tohoto alba zní fantasticky. "Work It Out" je přes půl roku starý singl k filmu s Austinem Powersem, kterým Beyonce vstoupila na sólovou dráhu (a zároveň i filmovou) - po pravdě nijak slavně. Jeden špatně vysamplovaný trubkový riff a breakbeat od Jamese Browna, které The Neptunes spíchli v přestávce na svačinu. Slabota. Závěrečnou "Gift From Virgo" zní jako vtip, ale není. Bigbandový chvalozpěv na tatíka Knowlese je vskutku nebezpečně stupidní, jak hudebně, tak i textově. A to je na konci CD ještě jeden hidden track podobně děsivý.

Rozpačitá deska. Co dodat? Nejlepší skladby se nacházejí na začátku a na samotném konci (což jsou ale bonusy, takže se to nepočítá). Polovina stopáže jsou těžko stravitelné balady. Mrzí to ale o to více, že když se B. odváže, dokáže být pořádně funky. Dělá to ale nebezpečně málo. "Dangerously In Love" prodají singly a příští desku Destiny's Child snad Kelly Rowland.