Čtyři roky trvalo, než se kapela kolem Petra Wagnera (občanským povoláním kněze) znovu zavřela do studia a pustila se do tvorby nového materiálu. Samotná čtyřka v názvu třetí řadovky odkazuje nejen k počtu muzikantů, který se ustálil na čtveřici, ale i k tomu, že tahle číslovka docela dobře popisuje svět kolem nás. "Čtyři jsou základní živly, čtyři světové strany, čtyři roční období. Čtyři jsou rajské řeky, které obtékají svět," popsal to v jednom rozhovoru Wagner.

Jádro muzikantů, kteří se mimochodem na albu podepisují pouze křestními jmény, doplňují hostující Sisi a Bouše z Povodí Ohře a kytarista vystupující pod přezdívkou Čápa.

Obě předchozí studiovky Safenat Paneach stály na zhudebněných básních českých klasiků Reynka, Zahradníčka, Skácela a Jirouse (posledně jmenovanému ostatně věnovali celou nahrávku "II"). Letos je všechno jinak. Autorské sebevědomí Petra Wagnera narostlo natolik, že z deseti písní je tu jen jedna zhudebněnou básní - opět Jirousovou. Výhodu to má jednu: slova byla psána s intencí, že budou zpívána. Mizí tak některé trochu drhnoucí pasáže předchozích desek, škobrtavost forem a naopak vzniká prostor pro výrazně melodické - a nutno napsat, že i velmi chytlavé - refrény.

Širší je i tematický záběr - osobní pohledy se tu potkávají s ekologií, spiritualitou i společenskými událostmi. Wagner není v textech sžíravě konkrétní, naopak - význam schovává za promyšlené metafory a funkční obrazy. Nejsou to však duté shluky slov, které jisté výrazně populárnější domácí formace vydávají za básnění. Wagner není v textech přímočarý, album si zároveň nechává široce rozevřenou interpretační otevřenost, posluchač si může do sdělení promítnout ledacos, byť, pravda, mnoho veselého to asi nebude.

Deska "IV" je hodně temná, místy syrová, neztrácí ale naději - ve světě nejsme sami. "Někdo pobízí tě, ať už jdeš / Cítí pohyb, když se z místa hneš / Zdrží tě, když příliš pospícháš / Někdo vidí dobře, jak se štveš" ("Oheň") - představit si pod touto silou můžeme, co chceme, stačí se jen trochu pootevřít spiritualitě.

Hudebně vzato jsou Safenat Paneach velice účelní, ba úsporní, vždy ale hrají s důrazem na přirozené, nesamoúčelné melodie. Dovedou rockově zabouřit ("Konec léta"), ale i střídmými akordy podtrhnout vyznění textu (patrně nejpůsobivější skladba z kolekce "Andělé ze tmy"). Klíčovým prvkem, který zdůrazňuje opravdovost celku, je i neškolený zpěv Petra Wagnera, upřímný, s prožitou bolestí, radostí i smutkem.

"IV" je pro Safenat Paneach krokem na nepoznané území - poprvé se museli spolehnout jen sami na sebe, bez opory v textech velkých básníků. Byl to krok ku prospěchu věci. Spirituální rámec si kapela ponechala, bigbít je to taky pořád, jen ještě o stupeň niternější. Tentokrát totiž opravdu vychází z duše těch, kdo jej stvořili.