Viděli jsme se naposled na Ewě v O2 areně. Po pravdě jsem čekala, že kamery zamíří právě na tebe, a ne na publicistu Jardu Špuláka a mě, která jsem seděla vedle…

Původně šli za mnou, ale nestihli tam dojít. Tak tam dali Jardu Špuláka, který pozornost miluje a vypadal, že si to vysloveně užívá. Znalo ho asi procento arény, takže to pro něj byl highlight, který by určitě rád vynechal.

Jak se ti líbilo vystoupení?

Bylo to super, profi, stadionová show, na druhou stranu já nejsem typ pro stadionové show. Vrchol mého koncertního zážitku je, když jdeme jednou za rok do Vagonu na Záviše. Je tam padesát lidí a zpívají slovo od slova každou písničku. Jak i já začínám hrát pro víc lidí, uvědomuji si, že na koncerty nechodí jen fanoušci. Někteří jsou jako doprovod nebo jdou za zážitkem.

Píšeš i pro jiné interprety. Co napsat písničku pro Ewu? Už to viselo ve vzduchu?

S Ewou jsme dobří kamarádi, máme v plánu spolu něco udělat. Je to stejné jako s Mirai, ale čekáme na vhodný okamžik, ať je to něco super. Když jsem psal pro Lucku Bílou "Dobrý kafe", splácal jsem skladbu v časovém presu během chvíle, teď má ale 15 milionů na YouTube. Takže na druhou stranu, vlastně není nutné přešlapovat a čekat na zásah shůry.

Pro Lucku Bílou jsi krom jmenované napsal i "Děkuju Ti" či "O Vánocích". Rýsuje se něco dalšího?

Původně jsem neměl v plánu dělat celou desku. Zkusili jsme jeden song, který se jí moc líbil, a další spolupráce se neodmítá. Pár písní ještě není venku. "Dobrý kafe" nebo písnička "Jednu malou chvíli" s Honzou Bendigem, kterou jsem textoval, mají velký úspěch. Lucka se, doufám, zase ozve a já budu velmi rád.

V srpnu jsi postoval fotku z letiště, kde jsi byl s Xindlem X. Oč šlo?

(smích) Letěl jsem na dovolenou za rodinou do Francie. Kupoval jsem si kafe a najednou mi na rameno zaklepal Ondra s manželkou. Bylo to fajn. Lidi psali, že by chtěli nějakou spolupráci. Ondra byl můj vzor, křtil mi album ve Foru Karlín. Ani nevím, proč jsme do této doby spolu nic neudělali, jsme kamarádi a hudebně k sobě máme taky blízko.

Ed Sheeran, tvůj další oblíbenec, bude příští rok v červenci v Hradci. Pojedeš se na něj, na kolegu, podívat?

Musím si postěžovat: Ed to nesladil s mým managementem. My ten den máme troják, takže na Eda tam bude poloprázdno, všichni budou na městských slavnostech. V Praze jsem na něm byl a moc mě to bavilo. Ale nejradši mám, když přijede Passenger, byl jsem na něm pětkrát. I když zpívá i říká to samé, ale furt je to bomba, předá energii a to mě na tom baví.

Když jsme u toho cestování, jaké je právě probíhající turné na Slovensku?

Pecka, jsou narvané kluby. Tak nějak neplánovaně jsme v Bratislavě dokonce pokřtili novou desku. Debut jsme křtili v Lucerna Music Baru, druhou řadovku ve vyprodaném Foru, třetí v O2, a tak jsme si říkali, co dál. Tak půjdeme za hranice a zároveň novinku pokřtíme na den vzniku Československa. Letos jsem měl první vystoupení v Polsku. Myslel jsem si, že když budu mluvit pomalu, že mi budou rozumět, ale není to pravda. Když se do příště naučím mezi písněmi něco málo polsky, bude to fajn.

Oproti největší sokolovně v republice sis na jaře střihl kluby. Tuším, že v Praze jsi hrál na pěti místech. Nemáš informace, zda nějaký fanoušek absolvoval všechny pražské zastávky?

Nikdo se k tomu nepřihlásil. Ale někteří objeli pár zastávek. Je zajímavý, že když hraju už popadesátý v Brně a zeptám se, kdo na mně už byl, osobně bych čekal les rukou. Přihlásí se ale každej desátej, proto můžu hrát to samé furt. Chodí na mě stále noví lidi, což je super. Pražský turné bylo taky funny. Zas vymyslíme nějakou srandu. Na jaro plánujeme třikrát Lucerna Music Bar.

Co se týče vydávání studiovek, držíš dvouletou periodicitu: "Vlasy" 2017, "Úplně levej" 2019, "Antarktida" 2021, "Rodinné album" 2023. Bude tomu tak i nadále?

Částečně, abych si neřekl, že se na to vybodnu. Je takové nepsané pravidlo, že vydám desku já a za půl roku pak Mirai. Tempo je to standardní. Od předchozí nahrávky uplynulo 2,5 roku, což je stejná doba, jako je s námi náš prvorozený syn Teodor, ke kterému o rok později přibyl Tobiáš... Je to rodinný období, priority se přeházely. Chápu, že pro ty, co nemaj' ještě rodinu nebo maj' děti odrostlý, nové album úplně nebude. Říkám tomu soundtrack pro unavené rodiče, aby věděli, že v tom nejsou sami a že na psaní jsem měl třicetkrát míň času než předtím. Dříve jsem přijel z koncertu a šel jsem psát songy, teď přijedu a jdu utírat zadky. Vše je jinak. Ale mít rodinu je skvělý, to nejlepší, co se mi mohlo stát. Nemám tolik času na songwriting, ale zas mám bič nad sebou a může vzniknout něco dobrýho. "Rodinné album" je jakési milé pohlazení na unavené duše zničených rodičů.

Je to obtížnější skládat teď s dětmi, kdy nemáš klid, nebo naopak jednodušší, když víš, že máš omezený čas mezi 21. a 22. hodinou, jak jsi uvedl v tiskovce? Nebo tě děti inspirují?

Je to tak, máme malý byt, tak není kam se zašít. Snažím se být s dětma co nejvíc, protože jsem si vědom, že toto období rychle utíká. Když mám čas, snažím se něco sesmolit. Když spím někde po koncertě na hotelu, snažím se především vyspat. Jsou to jiné podmínky. Děckám to asi moc neřekne, ale rodiče jsou u vytržení... Třeba písnička "Nejlepší lék je víno" vzbudila různé ohlasy. Ale ženy od 25 do 35 let tvrdí, že je to jejich nejoblíbenější skladba. Rozhodně si dovolím tvrdit, že kvůli mně nezačnou propadat alkoholismu, ale prostě vědí, jaký to je, že večer je domlácená a sklenička ji uklidní. Ví, že se jde spát a ráno kolotoč začíná nanovo. Možná je pro užší cílovku, ale o to víc by to lidi mohli ocenit.

To je podobný případ, jako když se zvedla vlna nevole při písních "Holky to objektivně lehčí maj" či "V lese".

Samozřejmě nezavděčíš se všem, kdybych psal neutrální songy, tak to zas lidi nebude bavit. Lidi baví, že jsou mé songy popichující a obsahují nadhled, sarkasmus, ironii. Kdybych psal, aby to nikoho neurazilo, tak by to nikoho nebavilo. A že to lidi baví, se projevuje i na koncertech, pořád nějací choděj.

S novou studiovkou přišla změna labelu. Co za tím je?

Vydání prvních alb měl na starosti Warner Music, ale management včetně bookingu měli na starost kluci z RedHead Music, kteří tou dobou neměli vydavatelství. Po několika letech společně se mnou založili vlastní label, kde to máme víc pod kontrolou. Všechno si tedy zajišťujeme sami a nepotřebujeme někoho dalšího. Label stejně nehraje žádnou roli. Někteří si myslí, že když podepíšou smlouvu pod velkým labelem, tak se z nich stanou hvězdy, ale víme, jak to chodí. Je to spíš o exekutivních věcech.

Takže jsi spolumajitel?

Label máme ve čtyřech lidech. Ale není to tak, že bych seděl někde s doutníkem v kanceláři, kde bych si vystavoval platinové desky. Více jsme se s klukama sblížili a všechny aktivity jsou in house. Posluchač to ale nepozná. Jde jen o formální věci. Pro nás se zjednodušuje komunikace.

Co zůstalo, je producent Honza Balcárek. V tomto jsi netoužil po změně?

Hrozně si lidsky sedíme a víme, co od sebe můžeme čekat. Dělá se nám spolu dobře. Vzhledem k omezenýmu času s dětmi jsem neměl ani prostor zkoušet oslovovat jiné producenty. Šli jsme osvědčenou cestou. Spolupráce, která funguje.

Honza ti dělal v O2 doprovod s bratrem jako Light&Love, že…?

S bratrama. Jediná máma nehrála, ta byla v publiku. Muzikanti jsou výborní. Hráli jsme ve Foru Karlín, v O2 a pár koncertů přes léto, kde mě chtěli s kapelou. Beru to jako zpestření, ale ne jako cestu, jakou jde třeba Xindl nebo Tomáš Klus, kteří hrají se skupinou. Je mi bližší sólový hraní. Navíc logisticky je jednodušší.

Za obalem tvé letošní nahrávky stojí tradičně výtvarnice Alžběta Göbelová, nyní Zatloukalová. Na obrázku je znázorněna vaše rodinka?

De facto ano. Já, manželka, dvě naštvaný děti a kočka. Bětka je výborná. Držíme styl vizuálu a není důvod ho měnit. U merche si občas dělám design jinde. Vždycky vybereme barvu a motiv, ať je to konzistentní.

Proč tentokrát dominuje právě fialová barva?

Červená, modrá a bílá už byly, černo-žlutý byl živák z O2 areny. Zelenou moc nemusím. Manželka má fialový telefon a prý to byla i barva roku 2020, tak jsem si řekl, proč ne.

O "Antarktidě" jsi řekl: "Původně to vypadalo, že to bude vyloženě duetové album plné lovesongů. Ale spoustu toho, co mi původně přišlo dobrý, jsem vyřadil." Aktuální kolekce obsahuje tři duety s Gabrielou Laškovou, Nikol Leitgeb a Martinou Pártlovou. Všechny jsou matky. Shoda náhod?

Sešlo se to. První s Nikol, se kterou jsme o sobě věděli, druhý s Martinou - původně jsem tuhle píseň na desku neplánoval, vznikla pro Centrum ARPIDA pro postižené lidi. Já i Martina s nimi dlouhodobě spolupracujeme, tak mě požádali, zda bych nenapsal něco pro nás dva. Třetí duet je s Gabrielou Laškovou. Skladba je starší, občas jsem ji už hrával. Jelikož jsme zpěvaček matek už dost vyčerpali, oslovil jsem manažera Tondu Milatu, zda nezná neokoukanou zpěvačku, co má malé děti.

A já myslela, že je to ta, co moderovala zprávy…

Jo, to je. Jméno jsem neznal, tvář ano. Nevěděl jsem, že zpívá. Navíc bombově. Žije aktuálně tím samým, čím já, a to jsou dvě malý děti.

Co udělat duet s vlastní manželkou? V klipu už účinkovala...

Myslím, že by se na to úplně necejtila. Zpíváme dětem společně, pár let domácího tréninku a pak to přijde.

Jsi vtipný i doma, nebo vše dáváš do svého vystupování a tvorby? Ptám se i proto, že náš minulý rozhovor měl titulek: "Radši mám klid a svoje ticho." Platí to stále?

Nejsem úplně morous a bručoun. Klid a ticho mám rád, i humor. Myslím, že jsem si vybral vtipnou manželku. A má smysl pro humor, že si vybrala mě. Ticho s dětma nehrozí. Nejsem typ, co by chodil každý večer do baru bavit osazenstvo. Nejsem fanouškem hlasitých večírků, mám rád humor, muziku, ale mám rád i klídek.

V písni "Úplně levej" ses bál, že nebudeš umět udělat syna, a ono ejhle, jde to. (smích) Tedík dostal k narození písničku "Tak tě tu vítám". Otázka se proto nabízí - dostal ji i Tobík?

Zatím ne, vyčítá mi to manželka, vyčítám si to i sám. Mám to ale v plánu. Zatím jsem o něm složil jen domácí songy, které ale nejsou publikovatelné.

Co hudba pro děti? V našem interview před dvěma lety jsi na toto téma řekl: "To byla vždycky věc, která mi přišla fajn, tak uvidím, jestli to nějak dotáhnu." Tak jak to vypadá? Pokročilo to nějak?

Řekl bych, že je i na místě dát lehkou změnu po čtyřech řadovkách a jednom živáku, třeba vydat dětskou, nebo vánoční desku. Je to aktuálnější než před dvěma lety, ale není to na pořadu dne.

Vydal jsi říkanky, sbírku básní pro děti - "Pokáčovo básničky pro zvídavé dětičky". Dle některých ohlasů je velmi originální a jde s dobou. Kterou říkanku jsi měl v dětství nejradši ty?

Hodně jsem jel na kazetách Hurvínka, měl jsem ho najetýho od začátku do konce. To bylo moje dětství. Několikrát jsem na něm byl v divadle. Když jsem měl narozeniny nebo svátek, dostal jsem novou kazetu Hurvínka a z toho jsem půl roku žil. Postupně jsem v deseti přešel na poslouchání Luneticu.

Líbilo se mi, jak jsi v souvislosti se svojí knihou prohlásil, že jsi víc knih napsal, než přečetl. Což máme podobně. Změnilo se to s dětmi? Čteš jim?

Čteme jim krátké básničky, pohádky. Teď se dělají i alternativní verze pohádek. "Červená karkulka" - tam už tu babičku vlk nesežere, ale dá ji do skříně. Myslivec ho nerozpárá, ale sváže a pustí ho v lese. Myslím, že je fajn, že se doba mění k lepšímu. Původní pohádky jsou brutální.

No, nevím, nevím. Sama nedám dopustit na "Pohádky bratří Grimmů". Ale zpět k nové studiovce. Když se podíváme na některé písničky, tak v "Rodinném typu" zpíváš: "Dřív jsem chtěl bejt slavnej, lítat do vesmíru měnit svět…" Myslím, že ho měníš písněmi a umíš jimi navodit dobrou náladu…

Asi je to pravda. Mám nejlepší zaměstnání, dělám tím lidem radost a ještě mi za to platěj. Mám skvělou manželku, dvě zdravé děti. Jsem spokojenej člověk a to se projevuje na tom albu. Nikoho tam nekritizuju.

"Dělniq". Čerpáš z osobní zkušenosti s řemeslníky?

S dělníky máme všichni zkušenosti. Jinak tím názvem odkazuju na instagramový profil mého kamaráda Lukáše Janouta, který si říká Delniq. Zabývá se právě těmito věcmi, nepovedenými pracemi a podobně. Chtěl, abych mu napsal písničku. Částečně pro něj, ale i obecně. Kdo měl doma nějakého dělníka, tak se v tom najde.

To mi trochu připomnělo tvůj velký hit - "Rád chodím na poštu". Přežila ta pošta, o které zpíváš, když se na začátku prázdnin redukoval jejich stav?

Pořád je na Petřinách otevřená.

"Markéta" je o plastikách. Krásná duše je víc než implantát. Není nad to být originální, že?

Kdo má najetou tvorbu Jarka Nohavici, ví, že má písničku "Zadek jak žok". Je to předělávka, má mraky zhlédnutí. Zpívá o holce, co má velký zadek, zkouší různý věci, najde si manžela a nakonec je to vše dobrý. Já jsem text jen víc rozepsal: jak se předělala a našel si ji nějaký milionář, tak to dneska chodí. Ona je šťastná, on taky. Nechal jsem otevřený konec.

S Nohavicou jsi před rokem vydal společný song - "Vzpomínáš, co zpíval John". Jak to vzniklo? A proč není na albu? Nezapadl mezi ostatní?

Myslím, že jsem s Jaromírem hrál u něj v Heligonce a řekli jsme si, že bychom mohli vymyslet něco společnýho, tak jsem mu něco poslal. Melodie se mu líbila, text celý předělal a pak jsme si řekli, že to jen tak pro zábavu dáme na internet.

Trochu v nohavicovském módu je "Praha". Připomíná mi jeho styl humoru, navíc tu zní akordeon. Je to óda na Prahu s doporučením, že když se tady někomu nelíbí, může jít do Brna. Byla to reakce na ty věčné vtípky?

O Praze jsem chtěl něco napsat už dávno, žiju tu dlouho. Na akordeon já ani Johny neumíme, tak jsme oslovili Pepu z Jelenů. Mám francouzský vibe rád. Třeba ZAZ miluju. Určitě bych udělal další písničky nebo koncert s akordeonem a kontrabasem. Asi je mi to bližší než rocková kapela s elektrickýma kytarama a bicíma.

Další nástroj, který se objevuje na nahrávce, je piano ve skladbě "Nejlepší lék je víno". Rarita, nebo si máme zvykat, že to bude častější? V mládí jsi hrál na tento instrument sedm let. Vracíš se k němu?

Primárně bych se na piano rád naučil, abych si rozšířil obzory. Když slyším melodie, jak to hraje, jde o úplně jinou dimenzi než hraní na kytaře nebo si melodii jen zpívat. Snažím se léta hraní zužitkovat online kurzama, abych to oprášil. Ale mám desetinu času, co jsem měl, tak se to snažím taky odsunout. Na druhou stranu jsem si ale pořídil klavír. První song, který jsem na něm napsal, byl právě "Nejlepší lék je víno". Piano je takovou novou inspirací.

"Dokonalý muž" - formou omluvy v klipu se snažíš o tanec a v komentu na FB jsi před časem napsal, že marně čekáš na pozvánku do StarDance. Vím, že to byla ironie, ale soutěž právě běží. Koukáš? Opravdu jsi nedostal pozvání?

Myslím, že bych do toho nakonec nešel. Časově je to mega náročný. Spíš by to nebylo nic pro mě. Tanec nikdy nebyl to, co by mě lákalo. Přišla mi pozvánka do "Survivor", a tu jsem odmítl. Abych někam jel a měl tam hlad, tak to mě neláká. Až bude nějaká reality show, kde se furt jí, tak tam se třeba sejdeme.

"Dneska jsem byl běhat". Song, co mě hodně baví, je cikánsky temperamentní… Ptáš se v něm, kdy budou v módě vana a špeky, a dodáváš, že běhání považuješ za sport nehumánní...

Běhání nenávidím, už odmala, když jsem chodil na fotbal a musel jsem běhat kolečka. Fakt nechápu lidi, co běhají dobrovolně. Píseň jsem napsal přesně po tom, co jsem si byl třikrát zaběhat, koupil nové boty a triko. Byl jsem plný dojmů. Vím, že je trendy věc, že se lidi fotí, jak jdou běhat. Takže si to můžou pustit k běhání. Anebo si to můžou pustit i ti, co neběhaj', aby věděli, že v tom nejsou sami.

Kdy bude písnička o cyklistice? Jsem totiž vášnivá cyklistka...

S Mirai jsme dělali "Jedu". V místě, kam jsme se přestěhovali, je hodně cyklostezek. Třeba mě něco napadne. Na brigádě na chmelu v mých 18 letech jsem si za vydělané peníze koupil kolo a seděl jsem na něm jednou. Od té doby je na půdě a naši se mě už 13 let ptají, zda ho mají vyhodit. Jak se to přiblíží k vyhození, možná na něm konečně začnu jezdit.

Ve skladbě "Koupil jsem si bitcoin" jsi naletěl. Podléháš takovýmto trendům, nebo máš peníze schované ve slamníku?

Nějakou částečku jsem si koupil. Před rokem či dvěma se tomu strašně dařilo a pak to šlo do háje, já jsem byl součástí této vlny. Část mám, ale už to nesleduju. Ostatní investice se srovnávají.

"ZOO song". Jaké zvíře tě nejvíc baví sledovat? A jaké tě nejvíc vystihuje?

Píseň vznikla pro otvíračku ZOO Praha. A já jsem taková typická surikata.

"Všichni jsme postiženi" - zpíváš s Martinou pro dobročinné účely. Když se doslovně, s trochou nadhledu chytnu názvu: v čem ty jsi raritou?

Furt z nějakýho důvodu fandím Spartě. Chci být s dětmi a rodinou. Baví mě řešit vše v klidu a nic nehrotit. Jsem postižen láskou k životu. Kdybych se mohl vrátit o 20 let zpátky, řekl bych si: Bude to dobrý.

Trochu jsi postižený i tím, že vystupuješ v ponožkách. Vím, že je to tvůj merch. Chceš ho tedy okatěji propagovat, nebo toužíš po tom si všude připadat jako doma?

Od všeho něco. Je to téma, o kterém se lidi rádi baví... Je to moje. Je to zpestření, i když je to taková ptákovina.

Novej metalovej kočičí merch. Poč právě tímto směrem?

Stěžovali si mně chlapi, že je všechno takový dětský.