Časově jsem nestíhala předskokana Lazera Vikinga, ale věřím, že svoji práci odvedl znamenitě, patří k záruce kvality. To samé platí i pro oba protagonisty, kteří si nachystali setlist o pětadvaceti písních. Z toho čtvrtinu tvořily horké novinky, které měly veřejnou premiéru.

Na úvod bych vyzvedla ručně malovaný plakát v několika verzích od Jordyho. Obsahoval všechny detaily včetně jmen členů doprovodné skupiny a hostů. Když jsem s ním a Emmou dělala vloni rozhovor, prozradili mi, že mají několik variant kapely, v níž hrají ostřílení harcovníci. Na vrcholný koncert svojí dosavadní kariéry vsadili na Petra Škarohlída (kytara) a Adama Novotného (klávesy) (oba z Hentai Corporation), dále byli v sestavě Hajův bratranec Givinar Kříž (druhá kytara), Matouš Holienčín (bubny) a Jan Koudela (basa). Všichni byli sladěni v dress code černého obleku a bílé košili s vínovou vázankou.

Pozadu nezůstali ani oba hlavní aktéři. Nejdřív měli na sobě slavnostnější oblečení - Jordan oblek a Emma vykrojený kalhotový kostým s elegantním topem na styl podprsenky, ve kterém vynikla její štíhlá postava.

Během večera se několikrát převlékli a postupně odhodili formálnost. Zpěvák si vzal koženou bundu s bílým tričkem, to pak vyměnil za černé. Jeho partnerka později oblékla černé koženkové kraťasy nejdřív s červenou blyštivou podprsenkou (poznamenala, že by se to asi tatínkovi nelíbilo, na rozdíl od mamky, které je to jedno). Pak top vyměnila za prvky se svítícím akcentem, následně zvolila fialové legínové kraťasy s topem a oversize sakem.

Když jsme u toho vizuálna - za vším hledej Vordu. Scénu měl totiž na svědomí talentovaný Matyáš Vorda. Tvořily ji tříposchoďové závěsy. Ten dolní kryl záda muzikantům, na prostředním byly jmenovky Emma & Jordan. Na vrchním pak běžely záběry z pódia. Celkově byla stage nasvícená tóny od bílé po žlutou. Zboku jednotlivá patra oddělovaly řetězy světel. Chvílemi mi to připomínalo filmové plátno.

Výjimečný koncert dvojice odpálila ne/vánoční písní "Šťastný a veselý", která je jejich čerstvou novinkou. Společné kousky střídaly ty sólové, umně napasované do setlistu. Jak již bylo řečeno, živě představili šestici dosud neslyšených věcí (že by to předznamenávalo druhou společnou desku?). První byla "Love is Blind", skladba bigbeatového ražení, prý těsně před dokončením. Ostatní songy byly spíše tanečnější, často s využitím samplů a nahraných beatů. Ale k tomu se dostanu později.

Před "What I've Done" zavzpomínali na to, jak ve Foru hráli již před sedmi a půl lety coby předskokani Goranu Bregovićovi. Tenkrát ale bylo méně lidí. Přiznali, že je tehdy ani nenapadlo, že tu sami vystoupí o pár let později a co se vše kolem nich semele.

Jako první host se na pódiu objevil ADONXS. Adama Pavlovčina si mnozí pamatují jako vítěze poslední série SuperStar. Emma ho otitulovala slovy, že je větší hvězda než oni… Nemyslím si, takové popularity u nás nedosahuje a stále je na začátku.

Pěvecky dvojici sekundoval při "No Fire" a zaskočil za Richarda Müllera při "Tahle jedna vteřina". Poměrně adekvátní náhrada, hutný hlas (který obzvláště slovenští zpěváci mají). Tuto píseň Emma věnovala Lence Hornové, která stojí za pohádkou, tedy za (veřejností hejtovaným) seriálem "Eliška a Damián", kde hraje hlavní ženskou roli. Připomněla, že bez Lenky by tento duet nevznikl. Poté Pavlovčin představil svůj song "Sám", konečně v rodném jazyce, který mu sedl. Jak i název napovídá, doprovodil se sám na klávesy.

Pak přišlo na řadu tanečnější pásmo. Jako první se za DJský pult v poschodí postavil Jiří Burian, jejich objevitel a, jak ho sami titulují, táta. Kormidlo pak převzal brácha NobodyListen. Do rapové "Spicy Mama", která byla v češtině, přišel zahostovat pro mě neznámý Václav Rouček. Za mě rap prosím ne. Dělá to z jejich tvorby tuctovou, rádoby trendy záležitost, která mému uchu zrovna dvakrát nelahodí. Celkově bylo přijetí diskotékových tracků vlažné - jako by se slily v jeden celek. Určitě bych to více rozsekala, působilo by to líp než dát tento typ tracků do třetiny koncertu do lajny za sebou.

Zazněla i "Wall of Kampa", jediná píseň, kterou si nenapsali, ale složil ji Emmin táta. Když jsme u té rodiny, tak při "Dream On" zpěvačka usedla za klávesy a song věnovala dcerám. Ty pak přišly za rodiči jako překvapení v jeho závěru. Emma je objala a pak je odehnala s tím, že děti do showbusinessu nepatří.

Poslední položkou byla "By Now", po které pojmenovali i vloni vydané společné album. Zároveň je to píseň, se kterou se chtěli dostat na Eurovizi, ale neprošli přes lokální kolo. Hezká tečka. Líbila se mi hláška, kdy Jordan poděkoval partnerům a sponzorům, že díky nim můžou dělat neziskovou činnost, jakou je hudba.

Mladá, krásná, talentovaná, úspěšně fungující dvojice, které to klape ve všech sférách, jak v osobní, tak v pracovní. To se v naší republice neodpouští a vytáčí to spoustu nevyrovnaných bytostí, které místo aby řešily sebe, řeší druhé a pomlouvají.

Koncert byl sázka na civilnost, žádné konfety a podobné kraviny, v hlavní roli byly prostě písně. Z obou protagonistů sálá, jak jsou tu jeden pro druhého, ale chybí mi zapojení publika. Jejich vystoupení bylo decentní, skromné, pokorné, na nic si nehráli. Ale zkrátka chybělo tomu něco, co by z večera udělalo pro mě jako posluchače nezapomenutelný zážitek. I přes veškerou úctu k nim oběma, pro které to jistě byl důležitý moment.