Mohli jsme vás vidět mezi pozvanými hosty ve stém díle pořadu "StarDance", kde jste před lety také tančila. Jak na to dění kolem vzpomínáte?

Byl to soustředěný čas. A jakékoliv takové bezčasí, které člověk v životě zažije, mi přijde moc dobré, zdravé pro hlavu. Tenkrát jsem si uvědomila, jakou hloubku v sobě má přísloví, co všichni známe: "Ve zdravém těle zdravý duch." Nebo spíš v pevném těle pevný duch? Cítila jsem tenkrát, jak se v tom pevném těle i psychika zpevnila. A pak jsem chodila půl roku jako pravítko.

A teď už ne?

Trénuju teď jinak, hlavně kvůli koncertům, abych je zvládla uzpívat a do toho se hýbat, tak, jak potřebuju. V pátek 3. listopadu v Pardubicích nám začíná turné, to jsou koncerty, které budou trvat minimálně dvě hodiny, a fyzicky to musím zvládnout, aby mě nic neomezovalo.

Chtěla jsem se s vámi potkat v květnu, když vycházela deska, ale v tu dobu to bylo prakticky nemožné. Co vás zaměstnávalo? Byl to film "Prázdniny s Broučkem" s Lukášem Příkazkým?

Je to možné. Hned jak vyšla deska, plynule jsem vklouzla do natáčení. Začali jsme na začátku června, končili v půlce července a byly to intenzivní natáčecí dny. S Lukášem hrajeme rodiče dvou dětí, kteří vyrazí karavanem na prázdniny. Tak jsme byli před kamerou všichni čtyři vlastně pořád. Je to debut Jirky Matouška a premiéra by měla být v březnu. Byla to přesně ta práce, do které se ráno těšíte, i když máte budíček na 4:20.

Jezdíváte sama v reálu karavanem?

Holčičky mají karavan moc rády, byly jsme jednou na delší čas. Taky jsem jezdila s našima, když jsme byly se ségrou malé. Můj taťka tenkrát v devadesátkách sám postavil přívěs. Vyrazili jsme do Jugoslávie, bylo to hodně dobrodružný. Naši tenkrát neuměli žádnou cizí řeč.

Lukáše jste využila i pro natáčení klipu "Ramen". Vybízelo se to díky filmu?

Už tak půl roku jsem přemýšlela nad tím, kdo by měl hrát toho mýho ramenovskýho kluka, co se se mnou rozejde. A najednou mi to při první čtené došlo. Ještě jsem si to pár týdnů rozmýšlela a na prvním natáčecím dni jsem se Lukáše zeptala.

Zastavila bych se ale u slovíčka využila. To je totiž tak ošklivý slovo a v tomhle kontextu ho nějak nejde přejít. Trávím vždy hodně času nad tím, abych oslovila kamaráda, kterého by to bavilo, se kterým bychom se zároveň užili, protože se máme rádi. Aby si i zahrál a zablbnul, aby nebyl použit jen proto, že jeho hlavu znají lidé a bude vlastně trošku jedno, co tam bude přesně hrát. Používání lidí nebo dokonce dětí ke zviditelnění čehokoliv nesnáším. Teď jsem tedy z videoklipů skočila k sociálním sítím. Každopádně tohle je téma, který mám v sobě jasně vyřešený a hranice jasně nastavený. Svým kamarádům jsem nejvíc vděčná za jejich čas, který je to nejcennější, co mají, protože většinou díky práci žádný nemají. Lukáš s Lenkou Krobotovou s námi dokonce jeli natáčet "Ramen" až do Brna. Jsou úžasní.

Slyšela jsem, že máte koncept natočit ke všem songům z alba video a pak je spojit v jeden celek. Je to tak?

Uvidíme. Bylo by to skvělý. Je to těžké uchopit, aby nám to žánrově neskákalo. Každý klip je napsaný jinou tužkou, výtvarně, scenáristicky, kamerově. Každá písnička a její hlavní myšlenka potřebuje něco jiného. Máme vymyšlené asi dva tři principy a díky nim by mohly fungovat jako celek. A k ostatním klipům nápady. Tak uvidíme, jak to dopadne. Pracujeme na tom s Markem Jarkovským, a až skončí turné, budeme zase pokračovat.

Mě napadlo hledat i souvislosti - třeba že Lenka Krobotová, hraje ve snímku k singlu "Sousedův trávník" a teď v "Ramenu".

To stoprocentně, proto tam má tu basu a proto tam je i Lukáš, protože hraje zase v "A-E-I-O-U". Tohle video ještě není sestříhané, ale brzy bude venku.

A v "Sousedově trávníku" zase běží v televizi klip k "DESE".

Přesně tak. Lenka mi právě psala: "A nebude to divný, že tam zase hraju já?" Tak jsem jí říkala: "Neeeeee, to je právě ono, hraješ pořád stejnou postavu."

To musí být strašně náročné na přemýšlení, aby to vše zaklaplo.

Docela jo. Hlavně abychom tam teď něco nevyvedli špatně a neudělali něco, co nebude dávat logiku. Ale pořád je to formát videoklipu, ten dovolí hrozně moc.

Všechny jmenované písně nalezneme na studiovce, která vyšla po pěti letech v květnu. Jedná se o vaše třetí elpíčko. Proč tak dlouhá pauza? Nebylo vám do zpěvu třeba kvůli dění ve světě a u nás?

Za tu dobu jsme udělali s Davidem Hlaváčem čtyři písničky k filmům, hráli jsme na koncertech, pořád se něco dělo. Skladeb jsme měli docela dost, spíš nebyl koncentrovaný čas si na to sednout, vybrat a zprodukovat. Ani jeden nemáme jen kapelu. Oba dva máme děti, jiné práce, jednou za čas jsme se potkali a psali a skládali. Nejnáročnější je pro nás vyblokovat si dva tři měsíce času a soustředit se.

Deska je specifická i tím, že se na ní podíleli tři producenti. K osvědčené dvojce David Hlaváč a Honza P. Muchow přibyl Filip Jelínek. Jak si producentskou židli rozebrali pánové?

Filip byl s kluky hrozně kompatibilní. Každý je jiný a zároveň mají jednu společnou vlastnost a tou je otevřenost. Bavilo je mezi sebou se vzájemně špičkovat, radit si, posouvat ty písničky i jinam, než by je napadlo samotný.

Zajímavostí je, že na albu jsou dva songy ve dvou verzích. Proč tomu tak je?

Jsou to dvě skladby ještě v úplně syrovém stavu. Můj zpěv je tam dokonce z té úplně původní nahrávky, když jsme to všechno hledali. Přišlo mi hezké ukázat lidem, které to zajímá, že takhle vypadal "Trávník" na začátku. Nebo že taková forma "Oplatky" byla na začátku a půl roku to vypadalo, že to tak zůstane. Jak je to všechno relativní a jak se i v životě můžeme dívat na jednu věc z více úhlů. Má to pro mě velmi důležitý význam, že tam ty jejich babyverze jsou. Máme písničky, které jsme na desku nedali. Jednu dokonce hotovou, zmasterovanou, další těsně před natáčením nástrojů. Ale když jsme nad tím seděli, přišlo nám, že tam nepatří, že by to nebyla kompaktní deska.

Na albu můžeme slyšet i Jana Cinu, Marka Adamczyka nebo Bena Cristovao. Proč padla volba právě na ně?

Byl to podobný proces jako u toho Lukáše. Nemám to tak, že bych si vytipovala pár lidí a pak zkoušela, kdo bude moct. Je to napořád. Jak písnička, tak klip. A když to dře, raději přemýšlím nad tím, jak změnit koncept, než že bych řekla někomu jinému. S Markem a Honzou jsme původně pracovali na jednom projektu i s Davidem Hlaváčem a s kapelou. Hodně jsme se u toho nasmáli a pak nějak plynule vzniklo "DESE". Byli jsme v aťásku u Davida, blbli jsme a stalo se to.

S Benem jsme si říkali už několik let, že něco napíšeme. Měla jsem písničku, vidíte, ta zrovna na desce vůbec není, u které mi přišlo, že je pro nás dva. Noc před tím, než jsme se nad ní měli s Benem potkat, mi došlo, že to není ona. Ráno jsem napsala jinou - "Oplatku" - a běžela za Davidem rychle nahrát demo, abych ho v poledne mohla Benovi pustit. I s jeho slokou, která tam na něj v tu chvíli čekala prázdná. To je to demo, které je na desce. To je ten důvod, proč jsem ho nechtěla jen tak vyhodit a chtěla jsem, aby se tam zaznamenal vývoj toho songu. Po půlroce najednou přišel pocit, že to má být písnička plná naděje. Proto jsme na to šli znovu a odjinud. (Zpozorní a zaposlouchá se.) Jééé, hrají East 17.

Nedávno jste dávala na facebook vzpomínku s nimi, že?

Jo, jo. Napsala jsem tenkrát sto koresponďáků do Brava. Nevím dodneška, jestli mě opravdu vylosovali, nebo jestli se nade mnou slitovali, protože tam toho jinej blázen tolik neposlal. Každopádně byl to den, kdy jsem je tak trošku přestala mít ráda. Měli zřejmě těsně před naším setkáním večeři. Přišli asi o hodinu později a celou dobu, co my, dvanáctiletý holky, čekaly na podpis od nich, kluků, ke kterým jsme vzhlížely, občas někdo z nich udělal takový pohyb pusou, jako by si vyndával zbytky jídla ze zubů. Jako když vám zůstane něco úplně vzadu na stoličce a nemůžete se toho zbavit. Jó, zní to divně, ale takovéhle jemné věci jsem si tenkrát všimla. Byla v tom trošku nadřazenost, trošku to bylo takový pro ně otravný a já se cítila hloupě.

A pak odehráli koncert, který byl moc špatný. Zpívali falešně, byl to halfplayback. Tenkrát jsem donutila taťku, aby jel se mnou z Kolína do sportovní haly, a i v těch dvanácti jsem poznala, že to bylo příšerný. Pak jsem se taťkovi, myslím, snad i omluvila. Na druhou stranu těm klukům z East 17 bylo tenkrát kolem dvaceti. Měli to těžký. Byly to vlastně taky děti, které vyprodukovala doba boybandů.

Deska "ON/OFF" je pomyslně rozdělena na dvě poloviny. Trochu to ve mně evokuje živáky "Něhy" a "Dydjiny", co vyšly na konci loňského roku. Je to tak schválně, nebo se mýlím?

Pro mě na dvě poloviny rozdělená není. Jsou tam prostě pomalý i rychlý písničky. Nevynímám to tak, že by měl OFF stav charakterizovat pomalou písničku a ON rychlou. "Něhy" nejsou OFF. OFF může pro mě představovat stav duše, kdy si uvědomuju, že jsem vyčerpaná a potřebovala bych vypnout. A že i takový stav je v pořádku.

Řekla jste, že "ON/OFF" je první krok. K čemu? Naučit se říkat ne?

Nevím, v jakém kontextu jsem to říkala, ale klidně odpovím ano, protože i s tím to může souviset. Naučit se říkat ne, především sobě. Moje práce se liší od stálého zaměstnání i tím, že si člověk musí rozkládat energii rok, dva, tři dopředu a ředit a plánovat práci podle toho, kolik zvládne.

Album je výjimečné také tím, že je první, u kterého jste nerodila dítě, a taky první, u kterého jste si naplno uvědomila, že jste zpěvačka. Přistupovala jste k tomu podle toho jinak?

Byla to soustředěnější práce. Už jsem měla čas každé dopoledne, když byly holčičky ve škole a ve školce. Takový rytmus je hned znát. Bavilo mě být ve studiu, pozorovat kluky muzikanty, jak nahrávají, pak poslouchat mixy. To jsem před tím nezvládala. Ani mentálně, ani časově.

Na desce se držíte svého rukopisu, který charakterizuje osobitý humor a hrátky s češtinou a trochu její prznění - "ptž" a podobně. Na rozdíl od jiných interpretů mi tohle u vás nevadí. Kam na ty výrazy a kombinace chodíte? Stávají se z nich regulérní kultovní hlášky...

Já to nedělám naschvál. S Davidem si neříkáme: "Hm, čoveče, tak to by chtělo teď nějakou hlášku." Po pravdě dokonce nesnáším to slovo - hláška. Buď se to nějak stane a do textu se hodí něco, co prostě opravdu říkáme, nebo tam nic takového není. Spousta lidí říká místo "protože" jen "pže". Zkuste si všimnout. Nebo místo "prostě" říká "pstě". Může to rezonovat jen tehdy, když to všichni známe. A když to dává logiku s textem.

Novinkou je, že na nahrávce jsou slyšet i vaši vokalisté. Tomu tak dříve taky nebývalo...

Někde jo a někde ne. Někde to pomohlo barevnosti, někde tam je i nahraný David, aby měly vokály širší zvuk.

Ráda bych probrala některé písně. V "Neznám větší ticho než to bez tebe" recitujete a je to víceméně taková instrumentálka...

To je text napsaný, tuším, tři roky. Vlastně to můžeme poznat podle toho, kdy byl 13. prosince pátek. Mám ten čas spojený se zimním slunovratem, který se blížil. Ten vnímám jako chvíli, kdy můžeme všechno za minulý rok spálit a nechat si jen to, co chceme, aby zůstalo. Vykročit do dalšího roku tak, jak si to přejeme. Navíc ten den byl podle astrologů nějaký strašně silný úplněk. Prožívala jsem s kamarádkou konec jejího manželství. Text byl dřív ještě trošku patetičtější, to jsem se snažila aspoň trošku zmírnit. Je tam: "Pláču za každou ze smutných žen," původně tam třeba bylo: "... z podvedených žen" a tak. Najednou bylo kolem mě podobných příběhů strašně moc. Podvádění, lhaní.

Není to zpívaný text, protože si o to nějak řekl sám. Měla jsem pocit, že je to text, který asi nemá mít melodii.

"A-E-I-O-U". Vyjmenování samohlásek podle abecedy, jak jsme se to učili. Co v nás má evokovat?

Píseň je o překombinovanosti, přesycenosti, přehlcenosti, přezpovykovanosti. Přišlo nám s Davidem super dát do refrénu úplný prazáklad všeho. Zároveň se toho ve slokách hodně děje, a je dobré si u refrénu odpočinout.

Protipólem je "Sousedův trávník", který hodně lidí chápe mylně jako song o závisti. Ale přitom to jde říct i jinak: co všechno neumím, a přitom bych si to přála umět či bych chtěla taková být. Co byste si přála umět vy?

Já bych se chtěla vyvarovat toho, že bych komukoliv nutila, jak má hudbu chápat. Hudba má především vytvářet emoce a ty jsou vaše. Ne moje. Já s něčím text píšu a píšu ho v kontextu svého života. A s každým to pak může zarezonovat jinak a na základě úplně jiných životních zkušeností. Takže ať to každý chápe tak, jak je to pro něj příjemné. To každopádně. Ale jinak si toho přeju umět a zažít ještě spoustu.

V první polovině letošního roku jste se podílela na novocirkusovém koncertu Horáček "GEN XYZ", věnovaném písňovým textům Michala Horáčka, dokonce jste visela na hrazdě… Už dlouho jste si přála pracovat s La Putykou a Rosťou Novákem. Vznikla tahle spolupráce díky filmu "Bábovky", kde jste hráli pár?

(Smích) Ne, to fakt ne. Studovali jsme s Rosťou stejnou školu, tak se známe už tak dvacet let. Bylo to skvělý, potkala jsem se s Katarzií, se Štěpánkem 7krát3, s Bertem, s Vladimírem, s celou Putykou. Byl to moc hezký čas.

Princip spočíval v tom udělat song od Horáčka po svém. Byla tam volná ruka a mohla jste si vybrat skladby, které jste chtěla, nebo jste je dostala přidělené?

Texty jsme si mohli vybrat sami podle toho, jak s námi rezonovaly. Já si vybrala čtyři a spojila je dohromady. Vznikla z toho jedna píseň.

Představení bylo pár a byla, tuším, vyprodaná. Nevíte, zda se budou přidávat?

Myslím, že nebudou, a kdyby jo, nebudu to já, kdo to řekne první.

Co dalšího plánujete? Na čem dalším pracujete?

Začíná nám turné, poslední zastávka bude 1. prosince v Olomouci. V březnu bude premiéra toho našeho filmu "Prázdniny s panem Broučkem", do toho natáčím dokument pro ČT o lázních v Čechách. Ráda bych v příštím roce víc odpočívala.