Takovéhle recenze se nepíšou snadno. Když máte rádi Monkey Business, Romana Holého, vyrůstali jste s Black Milk a vlastně se vám hodně líbily i dvě předchozí sólovky Terezy Černochové, snažíte se vehementně na "Slečně náročné" najít něco, co se vám bude opravdu líbit.

Posloucháte album stále dokola, a i když najdete nějaké ty opravdu povedené drobnosti (atmosféra v songu "Pro mýho kluka", rozpor v muzice a názvu skladby "Diskopizda", opravdu povedená písnička "Tváře žen"...), jako celek vás to prostě... nudí. Krásně to hraje, je vidět, že si zpěvačka dala záležet na každém slově každého textu, ale nikde to doopravdy nesepne. A místo toho, abyste po patnáctém poslechu přišli k poznání, co se na albu skutečně povedlo, začne vás ten osmdesátkový vycizelovaný zvuk spíše štvát. Na sílu vtipná "Pánev", která kolekci uvozuje a měla i díky hostovačce Báry Polákové šanci stát se alespoň menším hitem, taky.

Vzhledem k osobním a velmi ženským textům je více než možné, že já, jako pětačtyřicetiletý chlap, nejsem cílovka téhle desky. Bojím se ale, že kvůli hudbě nejsou cílovkou ani (mladší či stejně staré) ženy, které by si jinak v Tereziných textech určitě našly více než já. Tereza Černochová s Romanem Holým prostě natočili pomalu plynoucí, naprosto nevzrušivou a energii požírající nahrávku. A to je mi líto.