Vzpomínáte na album "Churches"? Jak by taky ne - silný vokál protagonistky a snad ještě silnější texty byly důvodem, proč nám všem dodnes v hlavně znějí písně jako "The One That You Love", "My Body" nebo "Safe Here". Emoce, emoce a zase ty emoce. Koneckonců až do vydání oné studiovky z roku 2021 tvořila Laura pár s mexickou herečkou Julietou Grajales. Někdo by si tak mohl myslet, že letošní řadovka "Love Lines" je právě o jejím vztahu. Ale LP není Taylor Swift a své vyprávění uchopila trochu jinak.

Dvanáctero položek nabízí hluboký a reflexivní pohled na životní zkušenosti, a to včetně romantických vztahů autorky, jejích vazeb s rodinou, ale také vztahu k sobě samé.

Zpěvačka s vizáží Boba Dylana a charakteristickým hlasem na vydání svého sedmého dlouhohrajícího počinu upozornila pilotním kouskem "Golden". Song, který je o jejích bývalých vztazích, rozhodně není žádnou bolestnou baladou. Muzikantka se místo toho soustředí na pozitivní stránky věci. Ano, rozchod je více než bolestivý, ale všechno zlé je pro něco dobré. A tímto rčením (nebo pravidlem, chcete-li) se řídí i Laura, a tak se rozhodla zaměřit nad osobní růst, rekapitulaci chyb a následné poučení.

A zatímco otvírák "Golden" zní spíše tanečně, následující "Wild" působí až výpravně. Ale ani této skladbě se taneční vibes nevyhýbají obloukem. Pokud máte rádi zpěvačku Auroru, je poměrně snadné si představit společný duet těchto dvou charismatických umělkyň. Ale to je naivní myšlenka z ranku co by, kdyby. Anebo ne?

Zpomalení přináší "Long Goodbye", který znovu poukazuje na to, kam až sahá autorčin vokální rozsah. Taky vám běhá po těle husí kůže? Tahle píseň zkrátka nemůže nechat nikoho chladným.

V pomalé krasojízdě pokračuje i titulní "Love Lines", ta místy působí až nadpozemsky. A možná je silnější než "Long Goodbye". To už ale záleží na osobní preferenci každého z nás.

Po těchto dvou epických skladbách přichází "Hola", která se už zase nese v duchu Baby nebude sedět v koutě - má v sobě totiž silný vibe salsy. Takže přirozeně musíte zvednout zadek a trsnout si s LP anebo přinejmenším rozhýbat boky a zasnít se. Ale moment! Neslyšíte od času 1:20 taky kytarového velmistra Carlose Santanu?

Poté následuje špetka sentimentality, tempo ulítlých osmdesátek, které ale v případě této hudebnice funguje dokonale. Touží zde po vysvobození ze vztahu, který už nemá smysl.

A přesně takhle se dělá hudba. Emotivně, dospěle a stylově. Ani tentokrát Laura Pergolizzi nezklamala. Během poslechu "Love Lines" si možná řeknete: "K téhle písni se musím vrátit," ale pak si vlastně uvědomíte, že to není jen ta jedna. Nejsou ani dvě nebo tři. Je to rovnou celé album, které si musíte pustit znovu a znovu!