Zatímco na debutovou desku "Půlnoc" si Tereza Balonová pozvala hned čtyři různé producenty, novinka "Lampiony" je už pevně v područí Martina Ledviny. Volba to, vzhledem k její provázanosti s kapelou Jelen a zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou, byla logická. Nová kolekce sice nabízí kapelový zvuk, ten ovšem na druhé straně poněkud pohřbívá potenciální originalitu této muzikantky.

"Lampiony" tak z většiny znějí zaměnitelně se současnou domácí pop(rock)ovou produkcí. Jako by se hlavní dva aktéři spokojili s tím, že z holky s kytarou a looperem udělali holku s kapelou. Tam ale ostatní běžně začínají, takže jako pokrok se to jeví jen v kontextu tvorby Balonové. Ta je sice také schopná autorka, ale prozatím nemá schopnost napsat písničku, která by měla potenciál stát se hitem, což je v mainstreamovém zvuku, který si vybrala, nutnost.

Naštěstí album obsahuje dost kytarových vypalovaček, na které se na koncertech bude pařit tak jako tak. Titulní "Lampiony", klipová "Kdo jsme byli", "Ještě žijeme" či jednoznačně nejtvrdší pecka "Vodopád" dodávají nahrávce tolik potřebnou energii a nebýt zpívané česky, připomněly by rockovější polohu Lenny.

Samostatnou kapitolou jsou pomalé skladby, kterých je na desce možná až příliš. I mezi nimi se ovšem dokázala vyloupnout perla v podobě songu "V ozvěnách", v němž zpěvačka mírně zalternativněla. Sílu má také závěrečná "Na viděnou", kterou Ledvina nechal příjemně intimní a odlehčenou.

Tereza Balonová si na své druhé studiovce vybrala přímočarou cestu domácího mainstreamu. Snad jí přinese více fanoušků. Jisté je, že díky svému stále lepšímu autorství ční kvalitativně vysoko třeba nad Jakubem Děkanem či Pavlem Calltou, na chytlavost a občasnou originalitu Mirai či své kamarádky Kateřiny Marie Tiché však dosud nedosahuje. Ale co - tahle holka má celou kariéru ještě před sebou a stále má kam růst.