Empire State Bastard je nová kapela, kterou je možné označit taktéž jako superskupinu. Jak to může znít, když se dají dohromady členové Biffy Clyro, Oceansize či Slayer? Na první poslech je "Rivers Of Heresy" pořádná hardcorová jízda s vlivy nejrůznějších metalových odvětví.
7/10
Empire State Bastard - Rivers Of Heresy
Vydáno: 1.9.2023
Celkový čas: 35:22
Skladby: Harvest, Blusher, Moi?, Tired, Aye?, Sons and Daughters, Stutter, Palms Of Hands, Dusty, Sold!, The Looming
Vydavatel: Roadrunner
Kolem samotného jména
Empire State Bastard se již od počátku vytvořila neskutečná aura, a to aniž by existovala jediná píseň, text či pouhý riff. Bylo to jen jméno uložené celou dekádu v hlavě Simona Neila, zmíněné v pár rozhovorech. I to však stačilo k velkým očekáváním, především od fanoušků pravidelně skandujících
"Mon The Biff".
Za všechno může covid. Opět. Stejně jako celá řada hudebníků i
Mike Vennart většinu té doby trávil skládáním. Časem mu z kytary začaly proudit takové šílenosti, že se o ně podělil s kolegou z
Biffy Clyro, a první deska byla skoro na světě.
Dvojici v přípravách doplnila Naomi Macleod z Bitch Falcon na basu a také věhlasná metalová legenda
Dave Lombardo za bicími. Cílem bylo natočit co nejjedovatější muziku a přenést nenávist do hudební formy. Přesto jejich pokus o
"extreme grindcore metal" neodpovídá tak přesně - na nahrávce se mísí vše možné od alternativního metalu přes hardcore nebo doom metal až po tvůrcům bližší rockové subžánry.
Z prvotiny Empire State Bastard sálá velká energie a také pořádná agrese. Nicméně právě tam, kde je tempo nejvyšší a vše svým screamem moderuje Neil, tam se postupem času ztrácí jedinečnost a songy splývají ("Blusher", "Tired, Aye?", "Sold!"). Pozoruhodnější kousky přicházejí v momentech, kdy nejde jen o riff a scream. Jedním z vrcholů je "Moi?", kde formace zpomalí a dodá skladbě dramatičnost za pomoci kláves. Plnohodnotné kytarové tóny pak nabízí "Sons and Daughters" s mnoha až bědujícími pasážemi a jasným vzkazem:
"This isn’t the life that you sold us."
To nejlepší však přichází se závěrečnou "The Looming", což byl také druhý singl. Gradující šestiminutová pecka připomíná cestu ze světla do tmy. V momentě zlomu už ze sebe Neil chrlí pouze vztek. Chvílemi až hypnotizující atmosféru, kterou umocňuje skoro nekonečná smyčka, vysvobodí závěrečné zadumání:
"I’ll never grow old in a graveyard," se kterým píseň taktéž startovala.
Zda se z projektu
Empire State Bastard stane dlouhodobá záležitost, nebo jestli půjde o jednorázové zpestření, se teprve dozvíme. Alespoň jedno pokračování by si však zasloužil. "Rivers Of Heresy" je totiž dobré album.