V únoru to bude deset let od okamžiku, kdy K. dorazil na místo. Stalo se tak na "Zámku", prvním projektu kapely Kafka Band. V té se Jaroslav Rudiš opět potkal s Jaromírem Švejdíkem a němčina s češtinou. Následovala "Amerika", která měla úplně jinou náladu: hudebně se nahrávka nečekaně dost posunula a přibyla, poměrně logicky, angličtina. Teď je tu už třetí adaptace. Tentokrát došlo na třetí román Franze Kafky "Proces" a výsledek je stejně překvapivý a nevyzpytatelný jako dvě předchozí kolekce.

Kafka Band předlohu opět rozdělil na několik - zde dvanáct - písní či kapitol a postupně vypráví celý temný příběh Josefa K. Nálada alba se posouvá do jakési indie kytarovky doplněné dechy, melancholické, ale ne bez jiskry.

Ta adaptace může být pro leckoho (včetně autora tohoto textu) překvapivá. Když jsem před asi dvaceti lety "Proces" četl, měl jsem z něj pocit bezútěšnosti, beznaděje, ztráty svobody, totálního zmaru. Kniha byla temná a depresivní. Třetí řadovka Kafka Bandu je v textech stejná. Je to logické, slova často přesně kopírují originální text a skupina jej propojuje svými nápěvy, refrény a mantrami. Po muzikantské stránce je ovšem celý příběh posunutý do mnohem pozitivnějších míst.

Hudba tak i v bezvýchodných situacích, kde se zoufalý K. marně snaží dopátrat toho, proč a za co byl obviněn, člověka provází sice melancholicky, ale ne nutně depresivně. Šedý román obarvuje, přidává aspoň malý kus naděje do beznadějného příběhu, který, jak všichni víme, končí zabitím K. v lomu, kde umírá jako pes, což vlastně propojuje "Proces" se "Zámkem". A nejen muzika tomu příběhu dává jiskru a nabízí neotřelý pohled na něj, stejně funguje i nečekané použití angličtiny v písni "Shame - Stud". Angličtiny, která sem vlastně nepatří a která oba Kafkovy jazyky opět zjemňuje.

Tahle melancholická a křehká klavírní balada na první poslech jako by do Kafkova světa vešla omylem. Ale když se zaposloucháte do textu a uvědomíte si to kontrastní spojení jemných zvonivých kláves hrajících intimní melodii s textem, v němž se drsné a odporně násilné zvířecí chování člověka proměňuje v milostnou píseň, najednou je to tam. Kafka se všemi svými rozpory. A i když je ta skladba vlastně úplně jiná než celá deska, perfektně ji charakterizuje a ne náhodou byla zvolená pro první singl.

Tím jsou vlastně alba Kafka Bandu pozoruhodná. Přinášejí nový pohled na romány (a z koncertů si pamatuju, že i povídky) Franze Kafky. Objevují v nich různé skryté momenty či výklady, které by čtenář často dost možná ani nehledal. Baví mne ten osobitý přístup a vlastně rozumím i rigidním kritikům, které to může urážet.

Já si to ale užívám a rád se koukám na svět očima takhle zábavného a všímavého průvodce. Když se mu člověk odevzdá a nechá se strhnout, může tu najít ledacos. Od poselství, že jsme tu možná dneska všichni naposledy, a tak stojí za to nebránit se všemu tomu příjemnému (lásce, dotekům a objímání), po odkazy na kapelu Einstürzende Neubauten. Poslechněte si to a hledejte se mnou. V "Procesu" se toho dá najít mnohem víc.